Ten však jede třeba jenom z Prahy do Brna. Máte-li obyčejným rychlíkem překonat celý kontinent, musíte se na pět tisíc kilometrů dlouhou cestu od Atlantiku k Pacifiku obrnit notnou dávkou trpělivosti. Během čtyř dní projedete třináct států USA. Ale budete mít zážitek, který stojí za to!
Na východě připomíná hustota americké železniční sítě evropské poměry. Na západ od Chicaga transsibiřskou magistrálu. Projede tudy za den jeden vlak tam a jeden zpátky. Empire Builder se pomaloučku šine Severní Dakotou. Ještě rozespalí pozorujete z okna severozápadního expresu důvěrně známou krajinu z westernových filmů. Placaté vysoké kaktusy s pichlavými fousy pokrývají nekonečnou lehce zvlněnou prérii. Blížíte se k Devil's Lake. Indiáni, kteří dali největšímu dakotském u jezeru toto čertovské jméno, věřili, že jeho vody ovládají ďábelské mocnosti. Ranní mlhavý opar nad hladinou ponechává bájím téměř reálné šance. Slunce stoupající nad rozervanými skalními štíty na obzoru vypadá veliké a vám se zdá, že se každým okamžikem musí objevit indiáni či stáda bizonů. A však místo náčelníka na divokém mustangovi spatříte u trati jen tlustého Indiána nasedajícího do rezavého forda. Ozve se zaťukání na dveře. Lůžkovým kupé voní horká káva. K ní dostanete čerstvé noviny a pořádný čokoládový muffin. V Americe má každý vlak své jméno. Od romantických jako středozápadní Texas Eagle (Texaský orel) nebo Coast Starlight (Pobřežní hvězdné světlo), který jezdí kolem pláží Tichého oceánu, až po oslavná jako Empire Builder (Zemský stavitel), nesoucí přezdívku J. Hilla, zakladatele severní trati z Chicaga do Seattlu a Portlandu. Washingtonská Union station, která stojí na začátku pět tisíc kilometrů dlouhé cesty, je neuvěřitelně čisté nádraží, prosté všech obejdů a špindírů známých z evropských stanic. V hlavní nádražní hale, propojené s několikapodlažním obchodním centrem, slouží ke zkrácení dlouhé chvíle kromě čekáren i moderní kino s pěti promítacími sály. Tam, kde dříve bývala nádražní jídelna, jsou dnes po nedávné rekonstrukci malé butiky a klenotnictví. Krásná restaurace se přemístila do bývalého prezidentského salonku, neboť těch už na nádražích není třeba. "V Americe jsou vzdálenosti mezi městy příliš dlouhé,takže kdo skutečně spěchá, vždycky poletí letadlem," říká Keith Kelly, prezident společnosti Union Station Redevelopement Corporation, která ve Washingtonu zrekonstruovala nejmodernější americké nádraží. "Železnice ztratily své monopolní postavení po druhé světové válce. A pak postupně i všechnu svou bývalou slávu. Kongres krizi vyřešil v roce 1970 založením národní vlakové společnosti Amtrak, která je dotovaná státem." Z Washingtonu D.C. do Chicaga můžete jet přes noc, když v podvečer dne prvního nasednete do rychlíku Capitol Limited. Nejdřív projedete Marylandem a Západní V irginií. V Harper's Ferry si zanotujte "Glory, glory, halelujá", neboť právě tady prožil svůj "den poslední" a skonal veřejně na šibenici John Brown. Zároveň si v naší nejpopulárnější trampské písni poopravíte výslovnost města Čárlstónu na Čárlstaun. "Zvony z Charlestonu" by z Jižní Karoliny, kde se Charleston nachází, do Západní Virginie zdáli nedozvonily ani při nejjasnějším počasí. Naopak v blízkosti Harper's Ferry je město Charlestown, kde se skutečně v roce 1859 zmíněné "poslední to zvonění" konalo. V Pennsylvanii už asi usnete. Pak prospíte Ohio a Indianu. Překonáte 1463 kilometrů a v deset hodin ráno dne druhého vystoupíte v Illinois na břehu Michiganského jezera. Amtrak Union Station ve věhlasném Al Caponově působišti stojí v centru Chicaga. Do odpoledne, kdy odjíždí severozápadní expres Empire Builder,si stačíte ještě prohlédnout jedny z nejvyšších mrakodrapů světa jako Sears Tower (443 m), John Hancock Building či Standard Oil Building. Anebo můžete zavítat třeba do Přírodopisného muzea s rozsáhlými expozicemi o životě původních obyvatel kontinentu. Na rozdíl od expresu Capitol Limited, kterým jste do Chicaga přijeli, je Empire Builder dvoupatrový. Má dva lůžkové vozy první třídy a pět turistických. A samozřejmě jídelnu a plně prosklený vyhlídkový vagon s barem. Právě tady v otočných křeslech trávíte většinu času a kocháte se pohledem na měnící se krajinu. Suchá tráva obepíná kulaté hrbolky kopců, mezi kterými se tu a tam objevují ohromné ranče s ještě většími přilehlými pozemky. Když přes Středozápad letíte letadlem, z výšky země připomíná obrovskou šachovnici. Pravidelné čtverce o rozloze 640 akrů (260 ha), jak je po roce 1787 vyměřili dobyvatelé Západu, existují, většinou oddělené od sebe cestami, v téměř nezměněné podobě dál. Rozhlížíte se po cestujících kolem sebe. Amtrak se už dávno nepodobá vlaku, který vezl z Clevelandu na Divoký západ mladičkého Williama Blakea v dnes už kultovním filmu Jima Jarmuche Dead Man (Mrtvý muž). Nejezdí jím drsní pistolníci ani lační zlatokopové. Spíše lidé,kteří nespěchají. Využít "nejameričtější" dopravní prostředek, jenž se stal v moderních Spojených státech anachronismem, je jako dotknout se minulosti. "Jsem půl dne na cestě a mám pocit, jako by se zastavil čas. Příroda kolem vlaku se nemění. Je pořád stejně krásná, jako když jsem byla malá holka," říká Joe Fischerová, stařičká profesorka literatury z Minneapolis, která jednou za rok navštěvuje děti v Milwaukee. "Bylo mi deset, když jsem tudy poprvé jela z Chicaga s kufrem a těžkým srdcem za nějakými příbuznými do neznáma. Koukala jsem z okna a při pohledu na tu krásu jsem uvěřila, že prázdniny budou fajn." Ve Wisconsinu probodne nízké pohoří půlkilometrový tunel. Domy u trati připomínají zvětšeniny dřevěných chat od Sázavy. Vedou k nim úzké asfaltky či prašné silničky, dlouhé desítky mil. U každé chatrče stojí jedno dvě auta a veliké paraboly, zírající k televizním družicím. Sedíte v jídelním voze. Před sebou máte sklenku výborného kalifornského vína a pořádný steak se salátem. Večer přejíždíte hranice Minnesoty. V řeči Siouxů to znamená Nebesky zbarvené vody. Vyhlídkový vagón se mění v kino. Vás ale film neláká. Přilepeni na okno, nutíte oči hledět do temnoty. V záři měsíce se lesknou vlny Otce vod - Mississippi river. Vlak uhání podél jeho travnatých břehů celé čtyři hodiny. Rozkládáte pohodlné křeslo svého jednolůžkového kupé do spací polohy. Během dvou dní a nocí urazíte dalších 3632 kilometrů. Z rychlíku pozdravíte Severní Dakotu a Montanu. Na severozápadě Montany na hranicích s kanadskou Albertou, kde leží čtvrtý největší národní park Ameriky Glacier, poprvé spatříte Skalisté hory. Ve večerním soumraku se rýsují siluety jejich třítisícových ostrých vrcholků, pod nimiž vládne grizzly. Na lukách podél trati kvete "medvědí tráva", asi metr vysoká rostlina se stonkem obaleným stovkami drobných žlutobílých kvítků. Vpodvečer na ní hoduje několik vysokohorských ovcí. A docela nízko nad lesem zakrouží při lovu párek orlů bělohlavých. V Essexu stojí hotel v kovbojském stylu přímo na nádraží. Od něj startují každé ráno do parku červené starožitně vyhlížející výletní autobusy. Tady se vyplatí jízdu na dva tři dny přerušit a vydat se do divoké přírody, kde krajinu formuje padesát ledovců zrozených z dalekosáhlé studené vlny před čtyřmi tisíci lety. Z Washingtonu D.C., hlavního města USA na východním pobřeží, jste vyrazili v podvečer dne prvního. Na konci cesty bude Idaho a zase Washington, tentokrát stát na západě. Strávíte šedesát hodin na cestě, projedete čtyři časová pásma a šestapadesát měst. Před polednem dne čtvrtého spatříte Pacifik... Vlastně ještě ne! Jen Seattle a jeho hluboko do pevniny zaříznutou zátoku.
Může se hodit
KOLIK ZAPLATÍTE?
Celostátní jízdenka "National Rail Pass" stojí v hlavní sezoně (1. 6. - 5. 9. 2000) 440 dolarů na patnáct dní a 550 na třicet dní, mimo sezonu 295 dolarů a 385 dolarů. Děti do patnácti let v doprovodu dospělých platí polovic, do dvou let jezdí zadarmo.
JAK VYPADÁ VLAK
V turistické třídě jsou sedadla vybavena podnožníky, které umožňují vytvořit z křesla po sklopení vcelku pohodlné lůžko téměř normální délky. Veškerá společná sociální zařízení ve vagónech jsou čistá. Ve spacích vagónech si můžete koupit takzvané ekonomické ložnice pro jednu až dvě osoby.(V Americe se zásadně pohromadě neubytovávají cizí lidé, pokud si to oba vysloveně nepřejí.) Dostanete ručník, mýdlo, ložní prádlo a občerstvení s dvoudeckou červeného nebo bílého vína. Rodinám slouží prostorné ložnice pro dva dospělé a dvě děti, kde je za závěsem toaleta i umývadlo.
Na východě připomíná hustota americké železniční sítě evropské poměry. Na západ od Chicaga transsibiřskou magistrálu. Projede tudy za den jeden vlak tam a jeden zpátky. Empire Builder se pomaloučku šine Severní Dakotou. Ještě rozespalí pozorujete z okna severozápadního expresu důvěrně známou krajinu z westernových filmů. Placaté vysoké kaktusy s pichlavými fousy pokrývají nekonečnou lehce zvlněnou prérii. Blížíte se k Devil's Lake. Indiáni, kteří dali největšímu dakotském u jezeru toto čertovské jméno, věřili, že jeho vody ovládají ďábelské mocnosti. Ranní mlhavý opar nad hladinou ponechává bájím téměř reálné šance. Slunce stoupající nad rozervanými skalními štíty na obzoru vypadá veliké a vám se zdá, že se každým okamžikem musí objevit indiáni či stáda bizonů. A však místo náčelníka na divokém mustangovi spatříte u trati jen tlustého Indiána nasedajícího do rezavého forda. Ozve se zaťukání na dveře. Lůžkovým kupé voní horká káva. K ní dostanete čerstvé noviny a pořádný čokoládový muffin. V Americe má každý vlak své jméno. Od romantických jako středozápadní Texas Eagle (Texaský orel) nebo Coast Starlight (Pobřežní hvězdné světlo), který jezdí kolem pláží Tichého oceánu, až po oslavná jako Empire Builder (Zemský stavitel), nesoucí přezdívku J. Hilla, zakladatele severní trati z Chicaga do Seattlu a Portlandu. Washingtonská Union station, která stojí na začátku pět tisíc kilometrů dlouhé cesty, je neuvěřitelně čisté nádraží, prosté všech obejdů a špindírů známých z evropských stanic. V hlavní nádražní hale, propojené s několikapodlažním obchodním centrem, slouží ke zkrácení dlouhé chvíle kromě čekáren i moderní kino s pěti promítacími sály. Tam, kde dříve bývala nádražní jídelna, jsou dnes po nedávné rekonstrukci malé butiky a klenotnictví. Krásná restaurace se přemístila do bývalého prezidentského salonku, neboť těch už na nádražích není třeba. "V Americe jsou vzdálenosti mezi městy příliš dlouhé,takže kdo skutečně spěchá, vždycky poletí letadlem," říká Keith Kelly, prezident společnosti Union Station Redevelopement Corporation, která ve Washingtonu zrekonstruovala nejmodernější americké nádraží. "Železnice ztratily své monopolní postavení po druhé světové válce. A pak postupně i všechnu svou bývalou slávu. Kongres krizi vyřešil v roce 1970 založením národní vlakové společnosti Amtrak, která je dotovaná státem." Z Washingtonu D.C. do Chicaga můžete jet přes noc, když v podvečer dne prvního nasednete do rychlíku Capitol Limited. Nejdřív projedete Marylandem a Západní V irginií. V Harper's Ferry si zanotujte "Glory, glory, halelujá", neboť právě tady prožil svůj "den poslední" a skonal veřejně na šibenici John Brown. Zároveň si v naší nejpopulárnější trampské písni poopravíte výslovnost města Čárlstónu na Čárlstaun. "Zvony z Charlestonu" by z Jižní Karoliny, kde se Charleston nachází, do Západní Virginie zdáli nedozvonily ani při nejjasnějším počasí. Naopak v blízkosti Harper's Ferry je město Charlestown, kde se skutečně v roce 1859 zmíněné "poslední to zvonění" konalo. V Pennsylvanii už asi usnete. Pak prospíte Ohio a Indianu. Překonáte 1463 kilometrů a v deset hodin ráno dne druhého vystoupíte v Illinois na břehu Michiganského jezera. Amtrak Union Station ve věhlasném Al Caponově působišti stojí v centru Chicaga. Do odpoledne, kdy odjíždí severozápadní expres Empire Builder,si stačíte ještě prohlédnout jedny z nejvyšších mrakodrapů světa jako Sears Tower (443 m), John Hancock Building či Standard Oil Building. Anebo můžete zavítat třeba do Přírodopisného muzea s rozsáhlými expozicemi o životě původních obyvatel kontinentu. Na rozdíl od expresu Capitol Limited, kterým jste do Chicaga přijeli, je Empire Builder dvoupatrový. Má dva lůžkové vozy první třídy a pět turistických. A samozřejmě jídelnu a plně prosklený vyhlídkový vagon s barem. Právě tady v otočných křeslech trávíte většinu času a kocháte se pohledem na měnící se krajinu. Suchá tráva obepíná kulaté hrbolky kopců, mezi kterými se tu a tam objevují ohromné ranče s ještě většími přilehlými pozemky. Když přes Středozápad letíte letadlem, z výšky země připomíná obrovskou šachovnici. Pravidelné čtverce o rozloze 640 akrů (260 ha), jak je po roce 1787 vyměřili dobyvatelé Západu, existují, většinou oddělené od sebe cestami, v téměř nezměněné podobě dál. Rozhlížíte se po cestujících kolem sebe. Amtrak se už dávno nepodobá vlaku, který vezl z Clevelandu na Divoký západ mladičkého Williama Blakea v dnes už kultovním filmu Jima Jarmuche Dead Man (Mrtvý muž). Nejezdí jím drsní pistolníci ani lační zlatokopové. Spíše lidé,kteří nespěchají. Využít "nejameričtější" dopravní prostředek, jenž se stal v moderních Spojených státech anachronismem, je jako dotknout se minulosti. "Jsem půl dne na cestě a mám pocit, jako by se zastavil čas. Příroda kolem vlaku se nemění. Je pořád stejně krásná, jako když jsem byla malá holka," říká Joe Fischerová, stařičká profesorka literatury z Minneapolis, která jednou za rok navštěvuje děti v Milwaukee. "Bylo mi deset, když jsem tudy poprvé jela z Chicaga s kufrem a těžkým srdcem za nějakými příbuznými do neznáma. Koukala jsem z okna a při pohledu na tu krásu jsem uvěřila, že prázdniny budou fajn." Ve Wisconsinu probodne nízké pohoří půlkilometrový tunel. Domy u trati připomínají zvětšeniny dřevěných chat od Sázavy. Vedou k nim úzké asfaltky či prašné silničky, dlouhé desítky mil. U každé chatrče stojí jedno dvě auta a veliké paraboly, zírající k televizním družicím. Sedíte v jídelním voze. Před sebou máte sklenku výborného kalifornského vína a pořádný steak se salátem. Večer přejíždíte hranice Minnesoty. V řeči Siouxů to znamená Nebesky zbarvené vody. Vyhlídkový vagón se mění v kino. Vás ale film neláká. Přilepeni na okno, nutíte oči hledět do temnoty. V záři měsíce se lesknou vlny Otce vod - Mississippi river. Vlak uhání podél jeho travnatých břehů celé čtyři hodiny. Rozkládáte pohodlné křeslo svého jednolůžkového kupé do spací polohy. Během dvou dní a nocí urazíte dalších 3632 kilometrů. Z rychlíku pozdravíte Severní Dakotu a Montanu. Na severozápadě Montany na hranicích s kanadskou Albertou, kde leží čtvrtý největší národní park Ameriky Glacier, poprvé spatříte Skalisté hory. Ve večerním soumraku se rýsují siluety jejich třítisícových ostrých vrcholků, pod nimiž vládne grizzly. Na lukách podél trati kvete "medvědí tráva", asi metr vysoká rostlina se stonkem obaleným stovkami drobných žlutobílých kvítků. Vpodvečer na ní hoduje několik vysokohorských ovcí. A docela nízko nad lesem zakrouží při lovu párek orlů bělohlavých. V Essexu stojí hotel v kovbojském stylu přímo na nádraží. Od něj startují každé ráno do parku červené starožitně vyhlížející výletní autobusy. Tady se vyplatí jízdu na dva tři dny přerušit a vydat se do divoké přírody, kde krajinu formuje padesát ledovců zrozených z dalekosáhlé studené vlny před čtyřmi tisíci lety. Z Washingtonu D.C., hlavního města USA na východním pobřeží, jste vyrazili v podvečer dne prvního. Na konci cesty bude Idaho a zase Washington, tentokrát stát na západě. Strávíte šedesát hodin na cestě, projedete čtyři časová pásma a šestapadesát měst. Před polednem dne čtvrtého spatříte Pacifik... Vlastně ještě ne! Jen Seattle a jeho hluboko do pevniny zaříznutou zátoku.
Může se hodit
KOLIK ZAPLATÍTE?
Celostátní jízdenka "National Rail Pass" stojí v hlavní sezoně (1. 6. - 5. 9. 2000) 440 dolarů na patnáct dní a 550 na třicet dní, mimo sezonu 295 dolarů a 385 dolarů. Děti do patnácti let v doprovodu dospělých platí polovic, do dvou let jezdí zadarmo.
JAK VYPADÁ VLAK
V turistické třídě jsou sedadla vybavena podnožníky, které umožňují vytvořit z křesla po sklopení vcelku pohodlné lůžko téměř normální délky. Veškerá společná sociální zařízení ve vagónech jsou čistá. Ve spacích vagónech si můžete koupit takzvané ekonomické ložnice pro jednu až dvě osoby.(V Americe se zásadně pohromadě neubytovávají cizí lidé, pokud si to oba vysloveně nepřejí.) Dostanete ručník, mýdlo, ložní prádlo a občerstvení s dvoudeckou červeného nebo bílého vína. Rodinám slouží prostorné ložnice pro dva dospělé a dvě děti, kde je za závěsem toaleta i umývadlo.
 Amtrak dnes |
 Amtrakem přes Ameriku nejezdí ten, kdo někam spěchá. |
 Empire Builder projíždí americkou pustinou. |
