Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Na vrchol Madeiry: kde duch plachtí nad horami

  11:15aktualizováno  11:15
- Když kteréhosi dne před miliony let explodovala pod hladinou Atlantiku gigantická sopka, musela to být pořádná šlupka. Snad z údivu nad takovou ranou pak rozběsněný oceán vydal ze svých útrob vskutku podivuhodný ostrov - Madeiru.

POZŮSTATEK ATLANTIDY

Má mnoho tváří tenhle trpasličí kousek země, prý pozůstatek Platonovy ztracené Atlantidy, který sebevědomě vykukuje z vln 600 kilometrů od afrického pobřeží. Je tajemný i svůdný, hýří barvami jako omamná květina, je veselý, je svůj. A vždycky dokáže překvapit.

Kdo by si příkladně pomyslel, že ve vnitrozemí narazí na tak pohádkové hory. A ejhle! Bez nadsázky, jsou úchvatné.

Vzdor nevzhledné pousadě, zájezdnímu hostinci, který rušivě znesvěcuje místo těsně pod vrcholem Pico do Arieiro, s 1810 metry třetí nejvyšší hory ostrova.

Vzdor sílícím tlakům rafinované civilizace. Vzdor zánovní asfaltce, jež se ze správního střediska Funchalu klikatí strm ými svahy plnými vonných eukalyptů až ke vchodu do hostince.

Vzdor kapánek ponižujícímu pocitu, že právě po ní vás pohodlně dopravili až do oblak.

HŘEBENOVKA NA PICO RUIVO

Také byste po horách rázovali raději "po svých"? Naštěstí se všechno dá napravit co by dup. Odtud z Pico do Arieira totiž míří působivá hřebenová túra až na Pico Ruivo, madeirskou Sněžku nebo, chcete-li, Everest, který sopečné erupce vytlačily až do výše 1861 metrů nad mořskou hladinu.

Pro domorodce je ovšem tajemným mýtem. Navyprávějí vám spousty zkazek o její sisyfovské obtížnosti a budou se tvářit ustaraně, jako by vás posílali do pekla. Ve skutečnosti cesta není extrémně náročná, troufnou si na ni i zdatní důchodci. Nabízí však mnohé a snad ještě víc! Ostatně Madeira byla vždycky plná překvapení.

RÁJ BEZ LIDÍ

Když počátkem 15. století u břehů ostrova nouzově přistál první portugalský mořeplavec, nestačil se divit. Joao Goncalves Zarco tam nenašel nikoho. Ani živou duši. Jen pustý kus země s vysokými štíty prudce spadajícími k mořské hladině. A hustý zelený koberec lesů a bujné subtropické vegetace. Tváří v tvář takové ohromující scenerii není obtížné pochopit, proč místo stvořené z lávy a popela dostalo jméno Ilha de Madeira, Dřevěný ostrov. Jeho věhlas pak brzy přilákal první osadníky.

Zatímco průvodce Manuel, sympatický chlapík z Funchalu, vypráví o dávné historii, skupina turistů se husím pochodem sune vzhůru po hřebeni. Drobné kamínky chrastí pod nohama, oči co chvíli zabloudí do bezedné propasti zející po obou stranách stezky. Skořicová barva skal se ostře odráží od temně modrého nebe.

"Na Madeiru se za příjemným podnebím jezdilo už v 19. století," vysvětloval předchozího večera Gabriel, student Madeirské univerzity,v útulné funchalské hospůdce na Rua da Alfandega. Kupodivu nepopíjel zdejší vyhlášené víno, ale každé sousto sendviče spláchl mocným douškem místního piva Coral.

"Zatímco dříve přijížděla spíš honorace, jejíž příslušníci téměř neopouštěli honosné hotely,v nichž hráli partie bridže a popíjeli odpolední čaj, dnes láká návštěvníky hlavně ostrovní příroda." Má pravdu. V horách často potkáte skoro tolik turistů jako v pražské Šárce o víkendu.

Stezka se klikatě vine příkrým srázem, místy padá hluboko do údolí a vzápětí se vynoří v nebeských výšinách. Prochází vesmírnou krajinou hlubokých roklí, úzkých soutěsek a strmých kaňonů, jakoby rozrytých obrovským drapákem.

HORY NA TISÍCERO ZPŮSOBŮ

A těch bizarních tvarů všude kolem! Že by se některé opakovaly? Nepřichází v úvahu. Hory se kroutí a svíjejí na tisícero způsobů. Protější čedičová skála připomíná obří roládu, několikrát přeloženou, a hraje všemi barvami.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT
Letecky se lze do Funchalu dostat z Lisabonu, a to několikrát denně. Let trvá asi dvě hodiny. Specialistou na zájezdy na Madeiru je CK Snail Travel.

PODNEBÍ
Výhodou Madeiry je stálé celoroční počasí, ani horko, ani zima, teplota osciluje kolem 20 stupňů Celsia. Proto si ji oblíbilo mnoho Západoevropanů, zvláště Angličanů, kteří se zde usazují i natrvalo. Podnebí vyhovuje i bujné vegetaci, pestrobarevné květiny tam rostou po celý rok. Na ostrově zdomácnělo i mnoho exotických druhů z Jižní Ameriky a jihu Afriky.F armáři pěstují na terasovitých políčkách veškeré m yslitelné druhy tropického ovoce a zeleniny.F avorizují banány, cukrovou třtinu a víno.

CO OCHUTNAT
Na ostrově nabízejí různé typy kořalek z cukrové třtiny, tzv.aguardentes. Vesměs velice silných. Místní speciální směsí je ponča, vyrobená smícháním třtinové pálenky, medu a citronové šťávy.

KDE SE KOUPAT
Pláže tu sice nejsou písčité, ale lze za nimi zajet lodí na blízký ostrůvek Porto Santo.P arník tam dojede za 1,5 hodiny.U vesnice Madalena do Mar je oblázková pláž pod 400 metrů vysokým útesem, sjíždí se na ni speciálním výtahem.

CO JEŠTĚ VIDĚT
Správní středisko Funchal se za poslední desetiletí změnilo v elegantní centrum, jež může nabídnout vše, na co je zvyklý člověk z velkoměsta. Zachovalo si však něco z koloniální romantiky. V jeho křivolakých uličkách však neruší mnoho zářivých neonových světel, hřmotných diskoték ani hlučných barů. S výjimkou kasina a hrstky klubů se večerní zábava odehrává ve formě kabaretů a tance hlavně v místních hotelích.

Také nebe se chce ukázat, jeho plechově matnou modří probleskují řídké potrhané mráčky podobné rentgenovým snímkům páteře. Sluníčko vesele hřeje.

"Máte štěstí, takovéhle počasí je tu výjimečné," odfukuje si Manuel, který zná hory stejně důvěrně jako vlastní myšlenky. "Obvykle se tu válejí husté mraky a je vidět sotva na pár kroků."

Po čtvrthodince chůze od Pico do Arieiro se vlevo, hluboko v údolí, zjevují drobounké domečky vesnice Curral das Freiras. Právě do této odlehlé oblasti prý prchaly v 16. století jeptišky z funchalského kláštera Santa Clara před spáry chtivých pirátů.

Z druhé strany se stříbřitě třpytí stužka říčky Ribeira da Metade. Za okamžik ji však zacloní žertovný vrcholek Pico da Gato 1780 metrů vysoký, silně napodobující hříbek. A dál na západ hladí štědré paprsky bažinatou planinu Paul da Serra.

OBRAZ, KTERÝ MALOVAL BŮH

"Madeira je jako obraz, který maloval sám bůh," tvrdí Maria Emilia Menezesová, černovláska s orlím nosem, v jednom funchalském knihkupectví. Jinde by taková slova možná zněla příliš pateticky. Tady v horách však nelze jinak než s ní souhlasit.

Vypořádat se s Pico di Gato bez ztráty času umožňuje pod ním vykutaný zhruba sto metrů dlouhý tunel. A brzy chodníček zabloudí do dalšího, dvakrát delšího. Vede skrz masiv Pico das Torres, stříbřitě rudou vyzývavou horu, a z jeho stěn crčí pramínky vody. Ústí na uzounkou pěšinku pracně vyrubanou ve skalní stěně. Začíná to klouzat, skála se drolí pod nohama. V zastíněných místech překážejí sněhové jazyky.

MADEIRSKÉ LEVÁDY

Vtom se v šedém svahu o půl kilometru níž zaleskne stříbrná nitka levády, zavlažovacího kanálu. Míří si to kamsi dolů, vine se nad propastí, na chvilku mizí pod obřím převisem, probíjí se sutí, až se konečně spojí s terasovitými políčky, onou drobounkou skvrnou zeleně. Ani orchidej, ani protea či magnolie, ani čarovné zahrady. To levády jsou opravdovými perlami Madeiry.

"Pro Madeiřany jsou levády život sám. Vědí, že bez vody není života," napsal Maria Lamas ve své knize o zavlažování. Proto tak tvrdý boj se skalisky. Aby dopravili vodu tam, kde ji bylo třeba, byli zdejší lidé schopni nadlidských skutků.

Důmyslný systém levád, budovaný již od 16. století, je i na dnešní poměry neuvěřitelným činem zemědělského inženýrství. Anonymní hrdinové postupně vyhloubili a vysekali ve skále přes 2000 kilometrů zavlažovacích kanálů. V poměru k ploše ostrova to nemůže mít nikde na světě obdoby. Dnes křižují celý ostrov, voda jimi proudí vznešeně a tiše a přináší život banánovým plantážím, vinicím, ovocným sadům a zeleninovým zahradám dole v údolí. Cestičky podél levád, sloužící levadeirům k jejich údržbě, jsou dnes rájem pěších turistů.

Závěrečná třetina túry je nejobtížnější. O slovo se hlásí únava a jako na potvoru cesta dál strmě stoupá. "Dá to pořádně zabrat," povzdychne si černovláska z Filipín, která na Madeiře doprovází svého britského přítele. Po chvíli se však plahočí dál. Cítí, že cíl už je na dosah. Těsně pod vrcholem se cesta probíjí hustými porosty staletého vřesu s prapodivně pokroucenými kmeny a vystupujícími kořeny. V jejich stínu se choulí keřík, jemuž místní říkají selvageira.

NECH PLACHTIT DUCHA NAD HORAMI

Posledních pár klopotných kroků a vrchol je dobyt. Trmácení stálo za to. Stejně jako pohled na majestátní údolí Ribeira Grande a zvlněnou krajinu kolem Santany. Člověk se opravdu může na chvíli cítit jako na vrcholu světa. Nevlídná mlha zůstala hluboko dole. Ale jak říká Raimundo Quintal, významný místní ekolog: "I když budeš obklopen mořem mraků, nemrač se. Nech svého ducha volně plachtit nad nimi."

 

Nahoru a dolu, to je cesta na Pico Ruivo.

Od tohoto ukazatele je to na vrchol Madeiry ještě 7 kilometrů.

Funchal na Madeiře

Madeira

Madeira

Madeira

Ostrov Porto Santo u Madeiry

Trh ve Funchalu na Madeiře

Na trhu ve Funchalu se prodávají nejenom květiny. Můžete tady i ochutnat exotické plody, od maracuji přes guávu až k čirimoji, které nabízí bohatá madeirská příroda.

"Nevěstin závoj", tak se poeticky jmenuje jeden z mnoha madeirských vodopádů.

Madeira

Madeira

Venkovský dům na Madeiře

Strelicie královské sice pocházejí z Afriky, ale staly se i erbovním květem Madeiry.

Trh ve Funchalu na Madeiře

Madeira

Madeira

Reid's Palac Hotel ve Funchalu na Madeiře

Madeira

Autoři:




Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Další z rubriky

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.