Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Na Viktora Preisse připadla šťastná třináctka

  19:05aktualizováno  19:05
Dnes již hostování předního českého herce pražského Vinohradského divadla Viktora Preisse na torontské scéně Nového divadla patří minulosti. I když ne tak daleké, nicméně, titul hudební komedie Zpívající Benátky, v níž sehrál hlavní roli Dona Marzia, uzavřely pětatřicátou sezónu Nového divadla.
Preiss v Torontu

Preiss v Torontu | foto: Karel Tamchyna

Dny, kdy se na této scéně objeví hostující herci ať už z Česka nebo ze  Slovenska, patří k těm svátečním. S nápadem zvát přední herce českého a slovenského divadla k hostování do Toronta přišel Pavel Král. Režisér, autor, muzikant  a herec v jedné osobě, který miluje velké projekty, a jak sám uvádí, především díla veselá a optimistická. A na Viktora Preisse, který si získal srdce a sympatie na tisícovku diváků (taková byla návštěvnost na čtyřech představeních ve třech dnech) hned po několika krocích na scéně, připadla šťastná  třináctka, pokud počítáme i Jiřího Voskovce, jenž si zahrál s Novým divadlem ve 40 zlosynech a jednom neviňátku.

Zajímalo by vás, kdo z předních herců české a slovenské divadelní scény do Toronta již zavítal?

Jiří Voskovec hostoval v ND v roce 1975. Ovšem až po osmnácti letech  byly zvány herecké hvězdy do Toronta s roční pravidelností: v roce 1993 tak přiletěl Josef Zíma s Podskalákem, Stella Zázvorková s Vraždou na faře, Václav Postránecký s Ženitbou, Jana Hlaváčová hrála hlavní roli ve hře Opala je poklad, Ladislav Smoljak v Záskoku (jehož byl spoluautorem), Emília Vašáryová v Divadelní komedii, Antonín Procházka ve vlastní hudební komedii Holka nebo kluk, s Oleannou přijeli Gabriela Dzuríková s Františkem Kovárem ze SND, stejně jako Kamila Magálová s Michalem Dočolomanským, kteří předvedli  komorní hudební komedii Pozor na Leona!, a s bonbónkem na dortu nedávno ukončené sezóny Nového divadla Zpívajícími Benátkami to byl Viktor Preiss.

 I když nebylo příliš času, přesto jsme společně s předním hercem české divadelní scény zvládli připravit rozhovor.

V Torontě jste hostoval  s mateřskou divadelní scénou Vinohradským divadlem v roce 1987. Jak na Vás zapůsobilo velkoměsto dnes?
 
„Pro středoevropana je Toronto mladým a moderním velkoměstem, které se neustále proměňuje a rozrůstá. Řada současných moderních aglomerací má společné znaky a vzájemně se velmi podobají.  Na Torontě je pro mě nejhezčí jeho poloha u samotného Ontaria a relativní blízkost kanadské přírody. Ta mě láká nejvíc.“

Hrát s herci-amatéry není pro profesionála jednoduché. S jakými pocity jste přijížděl  a v čem se naplnily?
 
„Měl jsem trochu trému. Pocit zodpovědnosti za to, s čím člověk přijede a co nakonec předvede, se ale nakonec během zkoušek rozptýlil. Lidé kolem Nového divadla byli milí a vstřícní, přijali mě velmi přátelsky a já jsem se stal jedním z nich. Alespoň si to myslím.“

Co považujete na této nezvyklé symbióze na scéně za nejtěžší, a odvážíte si jako top herec z hostování v Novém divadle i nějakou dobrou zkušenost?
 
„Za nejtěžší považuji schopnost přizpůsobit se, vzájemně se respektovat. Nepřijel jsem se ‘předvádět‘, ale zahrát si společně s vámi divadlo. To se, myslím, podařilo. Společenství lidí, kteří spolu být chtějí, to je na amatérském divadle to nejcennější. Vedle toho nejpodstatnějšího, co je spojuje – a tím je opravdová láska k divadlu.“

Zpívající Benátky dáváte ve Vinohradském divadle. Tady pracujeme s vymezenými technickými možnostmi, bylo pro Vás těžké se přizpůsobit?
 
„Je to spíše otázka prostoru. Technické možnosti se dají obejít či jinak suplovat, ale prostor zůstává stejný.  Přesto nic z toho nevadilo, nic nekladlo velké překážky. Podstatné je to, co z toho všeho nakonec vidí divák.“

V čem bylo obecenstvo od domácího jiné? „Vstřícné publikum, které přijde na „své“ herce, je jak v Novém divadle v Torontě, tak  ve Vinohradském. I reakce byly v podstatě stejné.“

Dovolím si být osobní:, starší syn  Martin je hercem, Vaše žena Jana je členkou činohry Národního divadla – rodina žije poměrně vzrušující život. Obohacujete se vzájemně o zkušenosti, diskutujete o své práci?
„Nežijeme nijak rušný život.  Jako každá práce má i ta divadelní svoje problémy. Mluvíme o nich, často nás něco trápí, snažíme se být pokud možno racionální a věci neprožívat tak, aby nám to nebralo chuť a energii do další práce. Občas se nám to na chvíli podaří.“

Pražské obecenstvo, stejně jako torontské, Vás upřímně miluje a váží si Vaší práce. Zřejmě není lehké být oblíbeným profesionálem, ostatně jako i Vaše žena. Jak se vyrovnáváte s vlastní popularitou?
„Popularita je něco tak relativního, že jsem o ní uvažoval vždy jen v souvislosti s odpovědností za to, co od vás divák očekává a co vy jste z jeho očekávání schopni splnit, aby nebyl zklamán. Populárním se může stát herec přes noc díky reklamě na jogurt. Já mluvím především o práci v divadle.“

Máte čas na nějaké hobby?
 
„Rád jezdím mimo město. Mám rád samotu, dočasnou, samozřejmě.  Jsem ‘ryba‘, mám rád vodu. Možná proto mi bylo tak dobře na výletě na Georgian Bay. Před čtrnácti lety tam seděl v loděnici u benzinové pumpy mladý Indián. Letos tam byl opět, už se synem. Spravovali lodní motor a pak nás vezli na ostrov. Přišlo mi to jako milá náhoda. Mohl si přece, než jsme přijeli, zrovna odskočit pro cigarety...“

Mnohé diváky jste zřejmě příjemně  překvapil svými pěveckými dispozicemi. Věnoval jste se také studiu zpěvu?
 
„Ne, ale jistou zkušenost (opominu-li léta na divadelní fakultě) jsem získal v Městských divadlech pražských, v hudebních komediích a muzikálech v letech sedmdesátých. Pak jsem se začal objevovat v některých pořadech Redakce zábavy ČT, což vyvrcholilo seriálem o Karlu Hašlerovi ‘Ta naše písnička česká’, který viděli i někteří čeští diváci za mořem.”

Patříte k hercům, kteří si nikdy nemohli stěžovat na nedostatek příležitostí. Udělal jste si pro sebe statistiku ztělesněných rolí třeba na divadle?
“Ne, jen občas, když hledám nějakou fotografii a zjišťuji, v čem všem jsem se objevil, a co z toho nakonec zůstalo.”

Která z rolí Vám byla nejbližší a proč?
„Nemám nejoblíbenější role. Mám jen některé rád víc, jiné méně. Dokonce jsem se s těmi tzv. úspěšnými rád loučil. Stály mě vždycky hodně dřiny a já neumím hrát divadlo ‘rekreačně’. Možná je to moje chyba, ale když hrajete některý titul po sto dvacáté, někdy je člověk rád, že všechno má svůj konec.”

Na čem doma nyní pracujete?
 
“ Od konce května zkouším s režisérem Jiřím Menzlem titulní roli Dürenmattova Krále Jana. Dalo by se říct groteskní politickou frašku na věčné téma moci a jejích praktik, bez ohledu na to, že jde o obraz z anglických dějin 16. století. Na přelomu roku bych měl v ČT dělat Molierova Lakomce.”

Co děláte pro svou perfektní fyzickou kondici?
 
“Mám hodně příležitostí fyzicky pracovat, starám se o dva labradory, zahradu, domek a chalupu na jihu Čech. Nemám čas ztloustnout… “

Kde budete trávit svou dovolenou?
 
“Jako každoročně na chalupě, kde mě čeká spousta práce.
Ovšem rád bych chtěl ještě vyjádřit poděkování všem, kteří se na uskutečnění mé cesty podíleli. Všem těm, kteří mi věnovali svůj čas, kteří podstoupili nelehkou přípravu převzatého představení, od herců po výtvarníka dekorací, všem, kteří byli i nebyli při tom vidět; ale především duši divadla, člověku, který to všechno vymyslel, vzal na svá bedra, zorganizoval, zrežíroval, zajistil, pojistil, vytelefonoval, objel a nechal na tom kus srdce a nervů: mému příteli a kolegovi Pavlu Královi. Po tom všem by si zasloužil nejen velké poděkování, ale i lázeňskou kúru."

A kdo bude hostovat v sezóně další? Výbor Nového divadla už nějaký ten tip má, ale nechtěli bychom to zakřiknout...

Z ontarijského Bramptonu své čtenáře zdraví a krásnou dovolenou přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com





Nejčtenější

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.