Dnes přinášíme poslední část dosud v Česku nevydané povídky amerického spisovatele Kurta Vonneguta Na útěku, jež je součástí připravované knihy Tabatěrka z Bagomba, kterou vydá nakladatelství Argo.
Když vjížděli do Indianapolisu, dostali se do dopravní zácpy a na každém semaforu čekali na další zelenou vedle auta, v němž řvalo malé dítě. Rodiče dítěte byli velmi mladí. Manželka nepřestávala manžela kvůli něčemu plísnit a mladý muž vypadal, že by nejradši vyrval volant a praštil ji s ním přes hlavu. Rice opět zapnul rádio, v němž hráli tuto písničku: Ošálili jsme všechny, co tvrdili že naše láska není skutečná teď jsme ji navždy polibkem stvrdili a já budu jen tvůj a ty budeš má. Annie byla stále nervóznější a Rice měnil stanice jako šílený. Ale na každé stanici hulákali něco o vítězství nebo o pronásledování mladistvých milenců. A o něčem podobném mlel někdo v rádiu i ve chvíli, když stará modrá fordka zastavila před bránou guvernérovy vily. Vyšel je přivítat jen jeden člověk - policista, jenž bránu hlídal. "Gratuluju, pane... paní," řekl uhlazeně. "Děkuju," řekl Rice. Otočil klíčkem ve startéru a rázem všechno vypnul. S vychladnutím lamp v rádiu a motoru pod kapotou vychladla i poslední iluze dobrodružství. Policista obešel auto a na Annieině straně otevřel dveře. Dveře zrezivěle zavrzaly. Z auta vypadly dvě kostičky želé a dopadly na neposkvrněný asfalt. Jedna byla zelená. Druhá byla bílá. Byly na nich nalepené kousky cupaniny. "Rici?" řekla Annie. "Hm?" řekl Rice. "Je mi to líto," řekla, "ale asi bych ten kolotoč nezvládla." Rice ze sebe vydal zvuk jako vzdálená parní píšťala. Byl šťastný, že se z toho vyzuje. "Mohli bychom si promluvit o samotě?" zeptala se Annie policisty. "Promiňte," řekl policista a stáhl se do ústraní. "Myslíš, že by to fungovalo?" řekla Annie. Rice pokrčil rameny. "Nějakej čas zřejmě jo." "Víš co?" řekla Annie. "Co?" řekl Rice. "Jsme ještě oba hrozně mladí," řekla Annie. "Zas ne tak mladý, abysme nemohli bejt zamilovaný," řekl Rice. "Ne," řekla Annie. "Na to tak mladí nejsme. Ale na všechno ostatní, co s sebou láska přináší, asi ano." Políbila ho. "Sbohem, Rici. Mám tě ráda." "Já tě mám taky rád," řekl Rice. Annie vystoupila a Rice odjel. Když odjížděl, začalo opět hrát rádio. Teď hrálo starou píseň a měla tato slova: Teď nastal čas sladké sbohem dát všemu, co nikdy nemohlo se stát, slibům, co nemohli jsme dodržet, své slovo zase musíme vzít zpět. Kdybychom chtěli svou lásku dokázat, ocitla by se v temném nebezpečí a tak jí službu můžem prokázat, že řeknem sbohem a dost už bylo řečí.
KONEC
Kurt Vonnegut: Tabatěrka z Bagomba, vydavatelství Argo. Kniha vyjde začátkem září. Copyright: Kurt Vonnegut, 1999, Jiří Popel, 2001.
Když vjížděli do Indianapolisu, dostali se do dopravní zácpy a na každém semaforu čekali na další zelenou vedle auta, v němž řvalo malé dítě. Rodiče dítěte byli velmi mladí. Manželka nepřestávala manžela kvůli něčemu plísnit a mladý muž vypadal, že by nejradši vyrval volant a praštil ji s ním přes hlavu. Rice opět zapnul rádio, v němž hráli tuto písničku: Ošálili jsme všechny, co tvrdili že naše láska není skutečná teď jsme ji navždy polibkem stvrdili a já budu jen tvůj a ty budeš má. Annie byla stále nervóznější a Rice měnil stanice jako šílený. Ale na každé stanici hulákali něco o vítězství nebo o pronásledování mladistvých milenců. A o něčem podobném mlel někdo v rádiu i ve chvíli, když stará modrá fordka zastavila před bránou guvernérovy vily. Vyšel je přivítat jen jeden člověk - policista, jenž bránu hlídal. "Gratuluju, pane... paní," řekl uhlazeně. "Děkuju," řekl Rice. Otočil klíčkem ve startéru a rázem všechno vypnul. S vychladnutím lamp v rádiu a motoru pod kapotou vychladla i poslední iluze dobrodružství. Policista obešel auto a na Annieině straně otevřel dveře. Dveře zrezivěle zavrzaly. Z auta vypadly dvě kostičky želé a dopadly na neposkvrněný asfalt. Jedna byla zelená. Druhá byla bílá. Byly na nich nalepené kousky cupaniny. "Rici?" řekla Annie. "Hm?" řekl Rice. "Je mi to líto," řekla, "ale asi bych ten kolotoč nezvládla." Rice ze sebe vydal zvuk jako vzdálená parní píšťala. Byl šťastný, že se z toho vyzuje. "Mohli bychom si promluvit o samotě?" zeptala se Annie policisty. "Promiňte," řekl policista a stáhl se do ústraní. "Myslíš, že by to fungovalo?" řekla Annie. Rice pokrčil rameny. "Nějakej čas zřejmě jo." "Víš co?" řekla Annie. "Co?" řekl Rice. "Jsme ještě oba hrozně mladí," řekla Annie. "Zas ne tak mladý, abysme nemohli bejt zamilovaný," řekl Rice. "Ne," řekla Annie. "Na to tak mladí nejsme. Ale na všechno ostatní, co s sebou láska přináší, asi ano." Políbila ho. "Sbohem, Rici. Mám tě ráda." "Já tě mám taky rád," řekl Rice. Annie vystoupila a Rice odjel. Když odjížděl, začalo opět hrát rádio. Teď hrálo starou píseň a měla tato slova: Teď nastal čas sladké sbohem dát všemu, co nikdy nemohlo se stát, slibům, co nemohli jsme dodržet, své slovo zase musíme vzít zpět. Kdybychom chtěli svou lásku dokázat, ocitla by se v temném nebezpečí a tak jí službu můžem prokázat, že řeknem sbohem a dost už bylo řečí.
KONEC
Kurt Vonnegut: Tabatěrka z Bagomba, vydavatelství Argo. Kniha vyjde začátkem září. Copyright: Kurt Vonnegut, 1999, Jiří Popel, 2001.
