Sjezdové lyžování
Patnáct kilometrů výborně upravených sjezdovek přímo na ledovci zaručuje, že se všichni, kteří vyjedou obřími lanovkami na horní stanici ve výšce 3286 metrů, na široké tratě vejdou. Pro začátečníky je největším problémem zdolat prudkou ledovou stěnu Gefrorere Wand. Po ní totiž musejí chtě-nechtě sjet dolů k přívětivějším sjezdovkám. Dopoledne se obvykle jezdí na kotvových vlecích Olperer a odpoledne pod Gefrorene Wand. Důvod přesunu je prostý: okolo druhé hodiny na svahy Olperer padne stín a většina lyžařů odjíždí hledat slunce na druhou stranu údolí.
Snowboarding
Na Olpereru v tu dobu zůstávají hlavně sportovněji založení lyžaři, protože mohou na ztuhlém sněhu carvovat až do vypuštění duše, a snowboardisté, kteří mají v horní části sjezdovek své eldorádo. Snowpark zde tvoří několik velkých skoků a mohutná U-rampa. Navíc vlekaři nic nenamítají, když snowboardéři využívají laskavosti lyžařů a přisedají si k nim na kotvy v polovině svahu. Mohou se tak vozit právě jen v snowparku a nemusejí dojíždět pozvolnějším svahem až na konec sjezdové trati.
Skialpinismus
Po stranách Zillertálského údolí se táhnou ostré hřebeny i oblé vrcholy, na které lze vyrazit na turistických lyžích. Ty jsou v Alpách oblíbené podobně jako běžky v Česku a umožňují díky přepínači stoupat do prudkých svahů i sjíždět sjezdovky či neupravené svahy. Jednoduchá túra rodinného typu na pět hodin vede například na Rastkogel (2760 mnm), obtížnější sjezdy vedou třeba z Kleine Kaserer (3200 mnm) nebo hřebene Hoher Riffler (3221 mnm). Závěrečný sjezd z vrcholů okolo Tuxského ledovce se točí údolím do Hintertuxu a má královské převýšení dva a půl kilometru. Je to ovšem spíše turistická trasa než opravdová sjezdovka.
Sněžnice
Zábava posledních pár let pro ty, kteří nemilují smyk, pro čistokrevné dobrodruhy i milovníky zimní samoty. Túry vedou spíše v nižších výškách a po travnatých či zalesněných kopcích, než aby mířily přímo mezi skalní velikány.
Horolezectví
Žulové hřebeny ostré jako nůž vedou na místní třítisícovky nejčastěji z dobře dostupných sedel. O něco méně je zde firnových stěn a téměř se tady v zimě nelezou žlaby či komíny. Nejlepší přístupy jsou k Olpereru (3476 mnm), pod který vedou stejnojmenné vleky. Ke skalní věži Laermstange lze přijet na sjezdových lyžích a po návratu z vrcholu pokračovat ve sjezdu do údolí. Pod Hornspitze lze přespat na chatě Tuxer-Joch. V samotném údolí podél řeky Ziller lze narazit na mnohu lehkých i těžkých zamrzlých ledopádů, které lze zdolat pomocí lan, cepínů a maček.
Běžky
Když napadne sníh i dole v údolí, vede jím dokonale upravená stopa pro klasiky a vedle ní urolbovaná dálnice pro bruslaře. Jinak na první mezistanici lanovky na Letní louce je k dispozici hodně zakroucené kolečko s mnoha krátkými, ale prudkými stoupáními. Trať je to úzká, protože ji projíždějí jen jednou denné sněžné skútry.
Adrenalin na padáku
Na závěr týdne si lze nechat lahůdku, při jejímž prožívání přímo stříká adrenalin z uší. Co takhle sletět na tandemovém padáku z ledovce dolů do Tuxu? Vítr si s pilotem i jeho cestujícím před přistáním v úzkém údolí pohrává tak, že oba mají plné ruce práce. Pilot s řízením a klient s udržením strachu na uzdě.
Instruktoři a vůdci
Na všechny uvedené sporty si lze najmout v informačních střediscích vůdce nebo instruktory a v půjčovnách lze získat vybavení. Pro nováčky nebo méně zkušené je odborné vedení nezbytností. Laviny, padající kamení, mraky, mlha, mráz a rychlé změny počasí jsou jen částí nebezpečí, které je v Zillertalu denním chlebem všech sportovců.
Ceny:
Běžné ceny levnějších penzionů bývají jeden až jeden a půl tisíce korun za noc jedné osoby ve dvoulůžkovém pokoji.
Permanentka na ledovec přijde na 33 euro za den, 66 euro na víkend a 179 euro na týden.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
