Pouze ten, kdo v něm nikdy neseděl, zapochybuje o tom, zda červený had supící krajinou čtyřicetikilometrovou rychlostí, je skutečně hoden názvu expres. Na 300 kilometrech, jež dělí St. Moritz ve východní části země od neméně slavného Zermattu na západě, se ale musí lokomotiva s několika vagóny vyšplhat až do nadmořské výšky 2033 metrů.
Tady ji čeká už jen ledovcové jezero a kamenná suť všude, kam oko dohlédne. Tato zvláštní strnulá krása však není zdaleka tím jediným, co cestující obdivují. Trasu spojující vlastně Piz Berninu s Matterhornem lemují romantická údolí i rozervané zasněžené štíty, horské vesničky i skromně roztroušené salaše, nesčetné bystřiny a vodpády...
K vzrušujícím úsekům patří zejména ty, kde vláček přejíždí visuté mosty. Těch je po trase 291, tunelů pak na devadesát. Kdo si chce výhled zvláště vychutnat, může si koupit jízdenku do panoramatického vagónu s průhlednou střechou.
Pro zahraničního turistu dychtícího po informacích je příjemné, že během tohoto putování se mu jich dostane hojně. Prostřednictvím vlakového rozhlasu se v němčině, francouzštině a angličtině průběžně dozvídá, kudy zrovna projíždí a jaké zajímavosti míjí: že třeba nenápadná obec Niederwald je rodištěm Césara Ritze, který se do světové historie zapsal jako zakladatel slavné hotelové sítě, nebo že stejně nenápadné údolí dělí Evropu podle rozvodí na severní a jižní.
O tom, že se Glacier Express už opravdu zařadil mezi turistické atrakce, svědčí fakt, že v plné zimní či letní sezóně se vyplatí rezervovat si místo předem - nemuselo by na vás totiž žádné zbýt, neboť na trasu vyrážejí během dopoledne pouze čtyři spoje. Ne všechny jsou ovšem vybaveny i vagóny druhé třídy, které nejsou na rozdíl od první třídy klimatizované. Zato si v nich můžete otevřít okno a vdechovat alpský ozón. V každém případě je třeba mít k jízdence místenku (devět franků). Jízdné na celou trasu, která trvá 7,5 hodiny, vyjde v druhé třídě přibližně na 140 franků.
Tady ji čeká už jen ledovcové jezero a kamenná suť všude, kam oko dohlédne. Tato zvláštní strnulá krása však není zdaleka tím jediným, co cestující obdivují. Trasu spojující vlastně Piz Berninu s Matterhornem lemují romantická údolí i rozervané zasněžené štíty, horské vesničky i skromně roztroušené salaše, nesčetné bystřiny a vodpády...
K vzrušujícím úsekům patří zejména ty, kde vláček přejíždí visuté mosty. Těch je po trase 291, tunelů pak na devadesát. Kdo si chce výhled zvláště vychutnat, může si koupit jízdenku do panoramatického vagónu s průhlednou střechou.
Pro zahraničního turistu dychtícího po informacích je příjemné, že během tohoto putování se mu jich dostane hojně. Prostřednictvím vlakového rozhlasu se v němčině, francouzštině a angličtině průběžně dozvídá, kudy zrovna projíždí a jaké zajímavosti míjí: že třeba nenápadná obec Niederwald je rodištěm Césara Ritze, který se do světové historie zapsal jako zakladatel slavné hotelové sítě, nebo že stejně nenápadné údolí dělí Evropu podle rozvodí na severní a jižní.
O tom, že se Glacier Express už opravdu zařadil mezi turistické atrakce, svědčí fakt, že v plné zimní či letní sezóně se vyplatí rezervovat si místo předem - nemuselo by na vás totiž žádné zbýt, neboť na trasu vyrážejí během dopoledne pouze čtyři spoje. Ne všechny jsou ovšem vybaveny i vagóny druhé třídy, které nejsou na rozdíl od první třídy klimatizované. Zato si v nich můžete otevřít okno a vdechovat alpský ozón. V každém případě je třeba mít k jízdence místenku (devět franků). Jízdné na celou trasu, která trvá 7,5 hodiny, vyjde v druhé třídě přibližně na 140 franků.
