Na svaté řece

Čím je pro rodilého Pražana Vltava, tím je pro hinduistického verce Ganga. Naše první setkání se svatou řekou se událo během cesty z Manili do Dillí při dvoudenní zastávce v Risikesi a Haridwaru na himálajském úpatí. Haridwar je jedním ze sedmi svatých hinduistických míst (vedle Varanasi - spojeno se Sivou, Ayodhya - narození Ramy, Mathura - narození Krisny, Dwarka - spojenou s Krisnou, Kanchipuram - Sivův chrám, Ujjain - Kumbh Mela) a právě tady Ganga opouští hory a začíná svou nížinnou pouť Indií do Bengálského zálivu.

Každých dvanáct let se tu koná masová hinduistická pouť Kumbh Mela, která se střídá po třech letech ve čtyřech městech (po Haridwaru ještě v Allahabadu - zde na soutoku Jamuny, Gangy a podzemní řeky Sarasvati je svátek největší a v Nasiku a Ujjainu).

Město samotné neleží přímo na břehu řeky, svatá voda je k dlouhým ghatům přivedená mohutným kanálem (pro neznalé: gaht je stupňovitá terasa vedoucí přímo do řeky. Je to místo, kde se konají obřady a očistné koupele.) Haridwarským nejvýznamnějším ghatem je Har ki Pairi (v překladu Boží schod), kde je každý večer k vidění impozantní Ganga Aarti - ceremonie, kdy kněží na ghatu provádějí rituální obřad s ohněm a davy věřících okolo pouštějí na břehu lodičky z lotosových květů v nichž jsou zapálené svíčky. Provedením rituálu se himduistům mohou vyplnit přání, jsou vidět například mladé rodiny toužící po dítěti a vypouštějící jednu loďku za druhou... S napětím pak sledují jejich cestu silným proudem a vroucně si tisknou ruce, aby tak společně loďkám pomohli doplout co nejdále.

Cílem expedice, která na svou cestu vyrazila 17. srpna, je zdokumentovat a přiblížit socioekonomické i kulturní poměry v zemích jižní Asie (tedy v Pákistánu, Indii, Bangladéši a Nepálu). Účastníci expedice chtějí poznat životní styl obyvatel, demografické problémy, stav historických památek a pozitivní i negativní dopady rozvoje cestovního ruchu v oblastech. Podrobnosti o expedici se dozvíte na stránkách http://www.cestomanie.cz/expedice

Na jednom z menším ghatu Hirdwaru ani my neodoláme a noříme se do posvátných vod. Nakolik je koupel v kalných vodách očistná, ví jen Siva a další hinduistická božstva.

Město Risikes je známo především jako meditační a jogínské centrum, které zažilo opravdový boom v 60. letech po návštěvě Beatles u jejich guru Mahrishiho Maheshe Yogiho. Najít odpovědi na základní otázky přichází do zdejších asramů značné množství rozpolcených osob, s jakou odjíždějí se zjistit nepodařilo. Hledači pravdy jsou však zrakům chodce ukryti za zdmi jogínských center a ulice jsou zaplněny hlavně indickými poutníky a turisty.

A těm má Risikes co nabídnout. Hinduisté mají obzvláštní sklon ke kýči a takřka pravidlem je, že v okolí chrámů, byť sebesvatejších, jsou stánky s obrázky bohů, vyvedených v neuvěřitelných barvach, blikajícími soškami a cetkami všeho druhu. Prodavači zbytečností se prodírají davem a snaží se ulovit co nejvíce zákazníků. (V Manali u lesního chrámu Hadiba se babky nechávají fotografovat s králíky v náručí, načesaní jaci čekají na dětské prdelky na svých hřbetech a opodál rachtají vozíky lunaparku.)

Člověku z lesku pozlátka přechází zrak, zvláště když šplhá na třináctistupňovou pagodu chrámu Shri Trayan Bakshwar, kde se střídají výlohy se svatyněmi a sochami jednotlivých bohů s okny prodavačů stříbrných šperků. Po dvou dnech hinduistický cirkus opouštíme a zamíříme do zmatku hlavního města Dillí.