Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Na střeše bývalého Československa

  15:15aktualizováno  15:15
Je sedm hodin ráno, nebe jako vymetené, ze skalních štítů jde chlad. Tibor Hromádka, slovenský horský vůdce a horolezec, který už zdolal i himálajskou osmitisícovku Čo Oju, balí lana, úvazky, karabiny a po očku si měří svého "klienta". "Máš náhradní ponožky?" ptá se tónem, jako by to byla nejdůležitější věc výstupu. "Uvidíš, budou se hodit," dodává spokojeně. Výstup může začít. Žádný Himálaj, "jen" Vysoké Tatry.

Na začátku betonová obluda Slezského domu (1670 metrů nad mořem) a na konci nejvyšší štít nejnižších velehor Evropy - Gerlach (2655 metrů).

Pro horolezce legrace, něco, čím by se sám nikdy neobtěžoval. Pro obyčejného turistu dost slušný "zářez", na který bude pyšný možná až do konce života. Tisíc výškových metrů krkolomným terénem nahoru a tisíc zase dolů.

Hranice mezi turistikou a horolezectvím
Ale hlavně, toto byla nejvyšší hora bývalého Československa. Gerlach je pro normálního smrtelníka přesně tím kritickým rozmezím. Je hranicí mezi obyčejnou horskou turistikou a horolezectvím. S horským vůdcem za krásného počasí je to skoro hračka, bez něj to může být hazard.

"Je tu nepřehledný terén a ty musíš pořád dávat pozor, kam šlapeš. Stačí jedna nepozornost, jedno škobrtnutí a skončil jsi. Proto tady nevede turistická značka, proto se tu vodí," říká Tibor. Nezapře zkušeného horolezce. Po úzké pěšině šlape strojovým, zdánlivě pomalým tempem. Po 20 minutách zjistíte, že stoupá pěkně svižně.

Okolo barevné louky a nad nimi štíty hor. Jako někde ve Švýcarsku. Cesta se klikatí kolem Velického plesa, pak pod Věčný déšť, skálu, z níž věčně a nádherně crčí voda, kVelickému vodopádu a pak až na okraj "alpské" louky s příznačným názvem Květnice. Tady je první krátká zastávka na výhledy. Napravo se tyčí Granátové věže (2317 m), Bradavice (2476 m), nalevo svahy Květnicové věže (2432 m).

Jen Gerlach pořád nikde. Zasut kdesi ve střední části Vysokých Tater není vidět odtud, ale ani od Slezského domu, ani z Popradu, ani z Tatranské Lomnice. Proto si také lidé v Tatrách dlouho mysleli, že nejvyšší jsou už z dálky viditelné štíty Kriváně či Lomnického štítu.

Kyslík? Ne, děkuji.
Tibor šlape jako stroj a přitom vypráví, jak před pár lety neúspěšně dobýval Mt. Everest. Chce se vám zavřít oči a představit si praskající ledovec Khum bu, metry sněhu a ledu, třeskutý mráz. A hlavně řídký vzduch a šerpy sípající kolem vás. "Kyslík, pane?" "Ne, mám přece svou čest!" Jste někde pod hranicí dvou tisíc, ale kyslík by se už skoro hodil. Brzy za loukou Květnicí navíc končí relativní pohoda.

Už po neznačkové cestě se stoupá prudce vzhůru až k Velické probě. Tady cesta končí a začíná žleb, opravdová "proba" - zkouška. Výstup vzhůru do stěny mají usnadnit řetězy, kramle a železa. Ale ruce i nohy tápají, kam sáhnout a stoupnout dřív. Vyleze se přímo pod Čertovou věží a do očí praští pohled na lůno velehor.

V Sedélku nad Kotlem se otevírá úžasný pohled dolů - na Gerlachovský kotel. Že jste do teď nepoznali, co to je závrať? Tak teď to víte. To už je Gerlach skoro na dosah. Ale pořád ho ještě nevidíte. Dává si na čas.

Zbývá zdolat traverz pod Kotlovým štítem (2601 m). Teprve tam nejvyšší hora Slovenska poprvé ukáže svou tvář. Řeknete si: nic moc, proč tolik povyku? Ale nic naplat, je prostě nejvyšší a s úžasnou scenérií stojí za ten hřích. Dole se krčí Batizovská dolina posetá vzácnými hořci. Kolem Popradský štít, Končistá, Vysoká... Už ho vidíte, už je skoro na dosah.

Konečně na vrcholu!
Ještě jeden krkolomný traverz do Batizovského žlebu a dál přímo vzhůru jako pavouk po skále. A najednou je tu - prostý železný dvojitý kříž - vrchol Gerlachu. Všude kolem strmé skály a stěny, žleby, kamenná pole a štíty. Tatry jako na dlani. Kriváň, Rysy, Vysoká, Lomnický štít, Ledový štít... Člověk nechápe, jak se sem mohl dostat bez pomoci nadpřirozených sil.

Zatímco se plni euforie kocháte, fotíte a pyšníte svým výkonem, Tibor se klidně usadí na skálu, obřadně sundá boty a vymění si ponožky. Ty použité připne na batoh, aby se pěkně provětraly a usušily. Připadá vám jako barbar. "Nohy si musíš hlídat. Musí být v suchu, jinak budeš mít puchýře," vysvětluje.

Ještě pár doušků vody, tatranka, chvilka odpočinku. Mysleli jste si, že je už v podstatě konec. Kdybyste tušili... Cesta nazpět je klopýtání přímo do propasti, naštěstí na laně, které nahoře jistí horský vůdce. Kdyby měl výstup na Gerlach začínat sestupem, asi by to polovina lidí vzdala. Co si však počít, když už jste jednou nahoře? Dolů prostě musíte. A máte vítr v zádech - pocit, že jste zdolali střechu malých velehor.


Může se hodit

Odkud vyrazit: Nejlépe z Tatranské Poljanky buď pěšky, nebo vlastním autem, ale je nutné předem dohodnout s hotelem parkování (asi 200 Sk). Cesta nahoru na vrchol a zpět pak trvá přibližně 8 až 10 hodin.

Kde se ubytovat: Ideální je hotel Slezský dům, cena za noc a osobu asi 280-350 Sk.

Kolik stojí výstup: Pětičlenná skupina zaplatí 5000 Sk, sami zaplatíte 3400 Sk, za dvě osoby 3800 Sk.

Spojení na horské vůdce: 00421 905 922 994, 00421 905 428 170

Výstup na Gerlach trvá osm až deset hodin

Po traverzu pod Kotlovým štítem si na vrcholu Gerlachu můžete konečně odpočinout

Autoři: ,




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.