Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Na Slovensku je krásně. Dokud nepřijde medvěd...

aktualizováno 
Obývák má vyzdobený parožím, na stěnách mu visí diplomy za zásluhy o rozvoj myslivosti, stále ještě nosí zelený klobouk. Ale jít do lesa? Moc se mu nechce. Pětašedesátiletý Ján Gejdoš se ještě dnes budí v noci ze spaní. Slyší řev medvěda. Už to bude rok, co se mu největší šelma žijící na Slovensku zakousla dvakrát do hlavy.

Medvěd hnědý | foto: ČTK

A v lesích okolo Liptovské Sliače pod Nízkými Tatrami není jediný, koho medvěd napadl. Přesto ministerstvo nepovolilo zvíře zabít.

Letos se šéf Státní ochrany přírody Ján Mizerák nechal slyšet, že je třeba polovinu - čtyři sta - medvědů žijících na Slovensku vystřílet.

Slovenské i polské ochranáře jeho slova vyděsila. Tvrdí, že neštěstí většinou způsobí lidé, kteří se v přírodě neumějí chovat. „Měli jsme je střílet už dávno!“ míní naopak Gejdoš. Na Slovensku tyto šelmy žijí nejen v Tatrách a Malé a Velké Fatře, ale třeba i v lesích kolem Banské Štiavnice. Lidé zvíře viděli i na kruhovém objezdu ve městě Ružomberok. Ročně medvědi napadnou na Slovensku pět až deset lidí. Většinou to jsou houbaři, myslivci nebo lesní dělnice. Turisté se terčem medvědího zájmu stanou jen zřídka.

NAVŽDY POZNAMENANÝ
Místnímu myslivci Jánu Gejdošovi medvěd před rokem zdeformoval obličej.

Ale spoléhejte na to! V Rumunsku minulý týden medvěd turistku zabil. Riziko napadení medvědem na Slovensku může přitom hodně zajímat české výletníky - Slovensko je po Chorvatsku druhou nejnavštěvovanější zemí, loni sem Češi vyrazili na více než čtyřdenní cesty téměř šestsettisíckrát. A velká část z nich míří na túry právě tam, kde se mohou s medvědem setkat - do slovenských hor.

Myslivci a ochranáři jsou ve sporu. Je třeba postřílet čtyři sta medvědů, nebo se lidé mohou naučit v horách chovat?

Šplháme na hřeben Ďumbieru a po setkání s Jánem Gejdošem, který má od medvědích zubů zdeformovaný obličej, nás děsí každé zašustění v kleči. I když je to jen laň. Průvodce nám dělá Robin Rigg, Angličan, který se výzkumem medvědů a vlků na Slovensku zabývá už deset let.

"Musíme jít blízko za sebou a povídat si. Medvědi jsou velice plaší. Jednou jsme z hřebene pozorovali medvěda, když jsme uviděli skupinku turistů. Medvěd se schoval, a teprve když ho minuli, zase vylezl,“ uklidňuje nás Rigg.

NA LOVU MEDVĚDŮ - BEZE ZBRANĚ
Angličan Robin Rigg zkoumá pohyb medvědů a vlků na Slovensku už deset let

Robin Rigg viděl šelmy už mockrát, naposledy minulý týden, a vždycky to pro něj byl vzrušující zážitek. Nikdy se mu nic nestalo. Ján Gejdoš měl podle něj obrovskou smůlu. Medvěda nečekaně překvapil v mlází. Těžko říct, kdo se v tu chvíli lekl víc, ale je jasné, kdo měl větší sílu.

"To zvíře mělo neuvěřitelně vyvinuté svaly. Člověk proti němu nemá šanci,“ popisoval setkání s medvědem Gejdoš, který do hor nese ikonu jako poděkování Panně Marii, že přežil.

Začíná se smrákat a silný vítr s dotěrnou trpělivostí tupíruje vlasy. Olověné mraky zakryly hvězdy a směr cesty v tuto chvíli ukazují jen bílé skvrny, pozůstatky sněhu na vrcholu Ďumbieru.

Jak na medvědy

Kolik je na Slovensku medvědů?
Přesný výzkum neexistuje, podle současných odhadů maximálně 800. Ve třicátých letech byli málem vyhubeni, tehdy jich zde bylo mezi 20 a 60.

Jak se chovat v lesích, kde žijí medvědi:
Dělat hluk, zpívat si, povídat si, chodit ve skupině. Přespávat na horských chatách, nekrmit divoká zvířata. Když spíte v přírodě: Nenechávat jídlo ve stanu, kde spíte. Nevařit v přírodě kořeněná, voňavá jídla. Nelehat si poblíž chaty, kam může medvěd chodit pro odpadky. Neustlat si těsně vedle malin, borůvek nebo brusinek.

V případě, že uvidíte medvěda:
Nesnažit se ho odehnat, pomalu ustupovat, dělat pomalé pohyby, neutíkat, nekřičet.

Když medvěd zaútočí:
Medvěd napadne člověka, když se cítí ohrožený, ochranáři proto doporučují lehnout si na zem, chránit si hlavu a krk a čekat, až odejde. Neútočit, abyste nevyprovokovali horší útok.
Zdroj: www.medvede.sk

Nejnebezpečnější jsou mlsouni

Když se ráno ptáme horalů ze Štefánikovy chaty, zda někdy viděli v horách medvěda, smějí se.

"Pojďte se podívat,“ říká asi sedmdesátiletý Igor a ukazuje na rozdrápanou okenici. "Dotírají tu na naše zásoby. Přímo před chatou jsem tu jednou viděl i čtyři. Svého času sem chodila medvědice pravidelně každý večer kolem desáté,“ říká.

Katarína, která na horské chatě obsluhuje, ukazuje do údolí. „Dříve jsem pracovala na chatě Trangoška. Tam chodíval medvěd, takový frajer. Vždycky si otevřel tlapou kontejner a vyhrabal všechny zbytky,“ říká.

Právě medvědi, kteří jsou zvyklí, že u lidských obydlí seženou něco na zub, jsou podle odborníků i místních nejvíc nebezpeční.

"Asi před pěti lety tu medvědice při cestě za odpadky narazila na stan. Český pár tehdy zrovna dorazil do hor, už byla tma, a tak si mladí lehli hned u chaty,“ vypráví Rigg. Zvíře ucítilo jídlo a vrhlo se do stanu. "Dívka, která uviděla chlupatou hlavu, začala v panice křičet, zvíře se leklo a skalpovalo ji,“ popisuje Rigg.

Medvěda pak myslivci zastřelili. "Od té doby se ten rozmazlený "maco“, co denně chodil až ke Štefánikově chatě, kde ho lidé krmili, neobjevil. Zřejmě to byl on,“ vypráví Rigg, ale dodává, že ani po tomto incidentu nikdo kontejnery nezabezpečil tak, aby se do nich zvířata nedostala. A stopy tlap nacházejí ochranáři na stejném místě znovu.

Podobné setkání s medvědem mělo v Tatrách i dobrý konec. Turista se nenechal vyplašit, a když mu medvěd do stanu strčil hlavu, nakrmil ho. "Má to ale háček. Když si zvíře zvykne, že ve stanu dostane najíst, půjde příště na jistotu,“ varuje Rigg.

Medvěd hnědý

Češi patří na Slovensku vůbec k nejméně disciplinovaným turistům. "Stanují, kde nemají. Podceňují rychlé změny počasí,“ usmívá se Rigg.

Pak se zastaví a ukazuje nám rodinku svišťů. Před námi se rozprostírá zelené údolí zarostlé klečí - ideální skrýš pro brlohy. A kousek nad ním? Dva spacáky.

"Nejste náhodou Češi?“ ptáme se. Luboš z Kladna vystrčí hlavu, protáhne se a říká: "Jsme. Není tu krásně? Před chvílí nám tu pózovali kamzíci.“ V noci je těsně pod vrcholem Ďumbieru zastihl vichr, a tak si ustlali na hřebeni.

Nestanujte v maliní, radí ochranář

Tihle turisté si ještě ustlali celkem rozumně. Pod dřevěným přístřeškem, vedle hustého porostu maliníku, by si už Rigg tábor nerozbil.

"Ještě před deseti lety jsem přespal na podobném místě. I přesto, že jsme opodál našli čerstvý trus. Ještě jsme si rozdělali oheň a začali opékat. Dnes už bych to neudělal. Maliny mají medvědi rádi, a pokud tu ještě před chvílí byli, jistě jim naše jídlo bude do daleka vonět,“ vysvětluje. Rigg zároveň radí, aby si lidé, kteří se nechtějí vzdát romantické noci pod hvězdami, nechávali jídlo přes noc aspoň sto metrů od stanu a nespali přímo u ohniště.

O tom, že je třeba mít k horám respekt, věděl své mimo jiné slovenský spisovatel František Švantner. I on ve svých povídkách zpod Ďumbieru ze třicátých let píše, jak medvědice „rozpárala“ pastýře. A to bylo v době, kdy těmto šelmám na Slovensku hrozilo vyhynutí - zbývalo jich tam jen kolem čtyřiceti.





Nejčtenější

Výhled směrem na jižní část poloostrova ze stezky Goat´s Path
Klid, který srovná hlavu. Výlet na irský jihozápad je jako cesta časem

Irský jihozápad umí být drsný, ale odměňuje malebnými výhledy. Z útesů můžete pozorovat velryby, ve vesnicích přihlížet výrobě sýra a v národních parcích dojít...  celý článek

Tradiční Jízda králů je zapsaná i na seznamu UNESCO. Symbolickou vládu převzal...
Na krála, matičko! Na krála! Vlčnov ukázal, co skrývá kulturní dědictví

Tradiční Jízda králů, zapsaná na seznamu kulturního dědictví UNESCO, o víkendu přilákala do malé obce na Slovácku tisíce lidí z celé země i zahraničí....  celý článek

Největší problémy způsobily kontroly na hraničním přechodu Bregana-Obrežje mezi...
Kudy pojedete do Chorvatska? Vyberte nejoblíbenější trasy, prověříme je

Tak jako každý rok se i letos chystá redakce MF DNES a iDNES.cz prověřit úskalí a nesnáze na silnicích do Chorvatska, kterými o letních měsících cestují...  celý článek

Týmu speleologů a potápěčů v čele s Polákem Krzysztofem Starnawskim se podařilo...
VIDEO: Robot natočil hlubiny Hranické propasti, rekordu padl za oběť

Robot, který se loni v září v Hranické propasti ponořil do hloubky 404 metrů a získal pro ni titul nejhlubší zatopené jeskyně světa, zůstává v hlubinách už...  celý článek

Šlápoty - Jarmila Očásková, Věra Komárková, Květa Tarantová, Zdena Opatrná
Osudu navzdory. Odvážné Češky cestovaly mezi válkami i za komunistů

Seděli spolu u stanu uprostřed Sahary, psal se rok 1933, za sebou už měli velkou část Afriky a Eva Elstnerová směrem ke svému manželovi Františkovi prohodila:...  celý článek

Další z rubriky

Jiří Zindulka (vlevo) se synem
Chorvatsko na jachtě. Je to skoro jako na Slapech, říká český kapitán

Nechcete v létě jen tak ležet na pláži? Pronajměte si plachetnici! Dovolená na jachtě nemusí být jen pro milionáře, každý rok takto vyrážejí na moře tisíce...  celý článek

Aotea Track
Deset nejlepších túr Nového Zélandu

Na Novém Zélandu najdete desítky značených vícedenních treků a bezpočet kratších tras různé obtížnosti. Zdejší příroda navíc oplývá nepřebernou pestrostí....  celý článek

Ilustrační foto.
Jak přežít dlouhý let? Hodně vody, málo alkoholu a teplé ponožky

Díky leteckému spojení se naše planeta scvrkla. Stačí koupit letenku a frčíme. Jenže zatímco v rámci Evropy létáme s rutinou, s jakou jezdíme za tetou do...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.