Kdysi dávno jme si oblíbili typickou kanadskou hospůdku Roadhouse. Skutečně stojí při cestě, na tahu dálnice 7, pravá kanadská pivnice - pub. Se vším všudy – stylový dřevěný nábytek s lavicemi a dlouhými stoly, u stropu kolem dokola visí šest televizorů, protože Kanaďané zbožňují svůj národní hokej a kdekoliv a kdykoliv jej chtějí sledovat, obdobně jako baseball; ale stejně rádi hrají svoje šipky, takže ve správných pivnicích nechybějí terče s počítadly, i na milovníky kulečníku je pamatováno… a to všechno za doprovodu repro hudby z jejich populárního jukeboxu, který je téměř všude. Tento Roadhouse má i další plusy, které pravý Kanaďan nikdy nepřehlédne: má krásný barový pult, poměrně vzácně se zde smí kouřit, dobrou kuchyni a několik značek tuzemského i evropského piva.
Zatímco v ostatních podnicích vybírali k rezervaci na konzumaci 50-55 dolarů na osobu, tato pivnice se spokojila s pětadvaceti. K jídlu podávaného formou banketových stolů (sníš kolik sníš) přináležela káva – ( vypiješ kolik vypiješ), čokoládový desert a šampaňské na přípitek k Novému roku. Disco hudba a Karaoke. Fajn, vyhovuje oběma párům.
Ale co je vlastně karaoke?
Samozřejmě jsme o tom slyšeli, mnohé pivnice a restauranty je inzerují, ale nikdy jsme neměli možnost se toho zúčastnit. Takže si dovolím odbočku a na chvíli společně hupneme do historie.
Slovo karaoke, v anglicky mluvících zemích spíše kareoki ( foneticky karioki), je vlastně japonská složenina: “kara” pochází ze slova karappo, což znamená prázdný, a “oke” je zkratka slova okesutura neboli orchestr. Nahrávky, které jsou určeny pro “kareoke”, obsahují pouze hudební doprovod k hlasu.
Společenská zábava karaoke baví lidi více než dvacet let. Začaly jako typická forma rozptýlení pro japonské byznysmany, kteří si se svými kolegy zaskočili po práci do baru, tam si dali nějaký ten drink a uvolnili se zpěvem za doprovodu hudby. Mnohokráte se ale stalo, že nepřišel zpěvák, takže si majitel podniku musel poradit, jak uměl sám. Pak přišel s nápadem, že postačí použít hudební nahrávky jako doprovodu živého zpěvu, který vlastně obstarávají hosté. A to byl nápad k nezaplacení, ujal se nečekaně rychle.
Víme jak, ale nevíme kde se vlastně karaoke zrodily. Říká se, že v japonském snack baru v Kobe City. Toto město opravdu existuje a první zmínky o něm jako o přístavišti Kobe Port pocházejí z osmého století. Rozkládá se západně od Tokya, vzdáleno od něj tříhodinovou jízdou autem. Ať už je tomu jakkoliv, ať už je to legenda či není, faktem je, že karaoke přerostly jako zábava místní poměry a své využití natolik, že se staly nejpopulárnější zábavou nejen po celém Japonsku, ale i v jihozápadní Asii, Evropě, Austrálii a samozřejmě v Americe.
Karaoke se staly i velice dobrým byznysem. Dnes existují katalogy písní, resp. nahrávek k písním o desetitisícovém obsahu, jejichž ukázky si majitel podniku může stáhnout na internetové kareoke.com adrese. Tato společnost se chlubí, že jich má na seznamu 110 tisíc. Nechybějí různé hudební žánry, jako je např. hottest pop, country, heavy metal, hard rock, freestyle jazz, španělské písně, reggae, francouzské oblíbené, swingy… V nabídce jsou i nahrávky s tzv. “koučem”, tj. zpěvákem, který amatéra svým hlasem vede, a nejčastěji jsou opatřeny i tištěným textem, takže odpadá strach z jeho zapomenutí. Existují společnosti, které k nahrávkám nabízejí kompletní technické vybavení k provozování karaoke i se základní řadou již naloudovaných skladeb. Sety vybavení obsahují nejen mikrofony, ale i nahrávače a přehrávače pásků a disků, včetně reproduktorů a video- přehrávačů. A na seznamu jsou firmy skutečně populárních značek. Anebo lze karaoke provozovat za asistence jukebox-karaoke. Nakonec, takových podniků s provozem karaoke přibývá. Lidé se chtějí prostě bavit.
A dokonce se našel i takový vykuk, který napsal teoretickou příručku, jak se stát dobrým zpěvákem karaoke. S titulkem “So You want to sing Kareoke?” v knížce rozebírá všechny triky, které amatérský zpěvák musí zvládnout, aby na pódiu obstál: “Hi, I’m Uncle Wally! Your Coach. Lern to be a Kareoke Killer by knowing the basic do’s and don’ts of Kareoke singing…“ , což jen dokazuje, jak vážně se tato zábava na trhu bere (všimněte si, že použil hovorového a anglicky mluvícím bližšího kareoke).
A Kanaďané to také tak vážně berou. Byznys je prostě byznys a jen ten, kdo jej umí, může v konkurenci obstát. A v tomto momentě se můžeme vrátit zpět do Roadhouse, kde se na Silvestra lidi právě touto zábavou dostali do příjemného varu. Zprvu pomohl vlastním zpěvem manažér. A pak se už se přihlášky jen sypaly. Ke cti zpěváků nutno podotknout, že před obecenstvem stanuli jen ti, kterým zpěv nebyl cizí. A při zábavě, na které se vlastně podíleli všichni, utekl čas k přivítání nového roku, století a tisícitelí jako voda... Všichni se objímali a zdvořile pronášeli svá přání... k nimž jsme velice rádi přidali ta svá. A všechno to veselí se promítlo i na parketu za doprovodu všemi vítaného classic Rock 50. a 60. let. Byl to opravu pěkný a srdečný Silvestr. Takže, do započatého roku jen to nejlepší...
Z Bramptonu svá čtenáře srdečně zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
