Všemožných vrchů Špičáků máme po území naší vlasti naseto jako máku. Tři Špičáky těsně vedle sebe a navíc ještě v řadě za sebou ovšem existují pouze v Krušných horách na Chomutovsku.
Svými skutečně špičatými tvary a naprosto odlišnou stepní vegetací působí v okolní poněkud monotónní krušnohorské přírodě vyloženě nepatřičně a téměř exoticky.
Inženýři tady nalinkovali lesní plantáže
Vrch jménem Velký Špičák (965 m) najdete nejsnadněji, pokud se vydáte po žluté turistické značce z Vejprt na česko-německé hranici směrem na Měděnec. Tato partie Krušných hor je již takzvaně "za kopcem" či chcete-li "za hřebenem", svažuje se pozvolna do Německa. Do českého vnitrozemí odtud není vidět a lidí sem proto moc nezabloudí.
Dalo by se říct, že lišky tu dávají dobrou noc – alespoň to tak vypadá podle vzhledu mnohých zdejších budov a hlavně železničních stanic, které poctí návštěva osobního vlaku pouze dvakrát o víkendech.
Železniční stanice ve Vejprtech
Zatímco z odsunu Němců se zdejší kraj doposud nevzpamatoval, okolní příroda a lesy z kalamity socialistických exhalací už ano. Žlutá značka vás po čtyřech kilometrech z Vejprt dovede na náhorní pláně, kde jsou v pravidelných řadách vysázeny jako plantáže nové postkalamitní lesy z převážně nepůvodních dřevin.
Mezi těmito řadami se jako na šachovnici rozprostírá pravoúhlá síť lesních cest. Příroda je to velmi zvláštní a silně inženýrská, nicméně lidem se líbí, protože je zelená a nikoli uschlá jako kůrovcem napadené lesy na Šumavě.
Velký Špičák
A právě z těchto lesních plantáží se vynořuje úžasný, trávou porostlý kopec Velký Špičák. Má krátký, mírně protažený vrcholový hřbítek a jeho nejvyšší, zašpičatělou kótu zvýrazňuje dřevěný kříž. Kdysi na něj vedla odbočka ze žluté trasy, ta však již není dávno znatelná. Ke zdolání vrcholu je nutné pokračovat v místě pravoúhlého zlomení turistické trasy přímo po asfaltové cestě a dojít po ní k západnímu úpatí.
Tam odbočíte ve vhodném místě doleva a přijdete těsně pod kopec, který odtud vypadá jako dokonalý kužel a zdvihá se vzhůru velmi příkrým svahem. Hned na začátku mimořádně strmého výstupu se nachází starý lom na čedič s vertikálně orientovanou sloupcovou odlučností. Její zvláštní estetické kouzlo spočívá v nerovných, jakoby rozvlněných liniích jednotlivých sloupců. Velký Špičák má totiž sopečný původ a představuje zbytek přívodní dráhy silně a hluboko erodovaného vulkánu.
Pohled ze Středního Špičáku na Velký Špičák a Jelení horu
Vrcholovou část Špičáku pokrývají hebké traviny charakteru teplomilné stepní vegetace. Z původního lesního pokryvu se dochovala pouze ojedinělá torza buků a javorů. Z vrcholu se otevírá úžasný rozhled do všech stran, zvláště pak do Německa, kam se okolní krajina mírně a pozvolna sklání.
Působivá je odtud vodní nádrž Přísečnice a nad ní se tyčící další vulkanický suk Jelení hory. Překvapivé je panorama kopců charakteru stolových hor v saské části Krušných hor. Patří k nim Bärenstein (898 m) nad Vejprty, Pöhlberg (831 m) nad Annabergem a Scheibenberg (805 m). Pro zaznamenání skvělých dojmů a pocitů slouží Gipfelbuch uschovaná v dřevěné skříňce na kříži. Při zběžném prolistování vrcholové knížky je hned zřejmé, že většina zápisů je provedena v němčině.
Střední a Malý Špičák
Miniaturnější obdobou překrásného Velkého Špičáku je Střední Špičák, jehož travnatá špice vyčnívá zhruba kilometr jihozápadně. Tento méně výrazný kopec nenese žádné lidské civilizační stopy – není tu lom, kříž ani vrcholová kniha. Zato na něm více vystupuje čedičový skalní podklad a rozhledy odtud jsou snad ještě úžasnější.
Slevy na horyPobyty na horách ve slevě můžete snadno sledovat ve srovnávači hromadných slev Raketa.cz. |
Najít tento vrchol je ovšem docela obtížné, neboť pokud sestoupíte do lesa, pak už nemáte šanci jej spatřit a orientovat se. Navíc nové krušnohorské lesy jsou prakticky neprůchodné, takže je třeba pracovat s mapou a využívat pravoúhlou síť lesních cest. Které ovšem nejsou zanesené v mapách zdaleka všechny... Přes všechny překážky by ale neměl být problém pro alespoň trochu zkušeného turistu vrchol Střední Špičák nalézt.
Střední Špičák
Třetí v pořadí, Malý Špičák, je pouze malým zalesněným návrším u silnice do Kovářské a na mapách nebývá značený. Geologicky zajímavý je díky malému zarostlému lomu. O šedohnědém trachytu, který zde vystupuje na povrch se předpokládá, že vznikl diferenciací čedičového magmatu. Všechny tři vrchy leží spolu se šest kilometrů vzdálenou Jelení horou na jedné linii, což dokazuje tektonickou podmíněnost těchto sopečných těles.
Jelení hora
Ze Středního, respektive Malého Špičáku je to kousek po silnici do Kovářské na autobus či vlak. Je však ještě jedna možnost – vrátit se na žlutou značku a částečně po ní, částečně lesem a po silnici dojít k hrázi přehrady Přísečnice. Nad ní se totiž tyčí další z kategorie nejkrásnějších, avšak téměř neznámých kopců Krušných hor – 994 m vysoká Jelení hora.
Jak se tam dostatMěsta Vejprty a Kovářská jsou dostupná vlakem, který odjíždí z Chomutova v návaznosti na rychlík Excelsior v 8:03. Pouze však o víkendech! Vhodný zpáteční spoj jede až v 18:24 z Vejprt, což bohatě postačuje i k případnému výstupu na Jelení horu. Autobusy tamtéž jedou o víkendu z Klášterce nad Ohří (8:28) a z Chomutova (6:39). Cesta autem je velmi jednoduchá a rychlá – z Prahy po R7 přes Chomutov do Křimova a zde odbočit vlevo na Vejprty. Mapa KČT č. 4 – Krušné hory Karlovarsko KČT č. 5 – Krušné hory Chomutovsko |
Má podobu malé stolové hory a okolní mírně vyklenutou náhorní pláň převyšuje zhruba o 50 metrů. Jelení hora představuje z geologického hlediska zbytek povrchového čedičového výlevu, zachovaný v těsné návaznosti na hlavní sopouch.
Vnitřní stavbu lávového tělesa odkrývá alespoň částečně maličký, dávno nevyužívaný lom na východním úpatí vedle trosek dřevěného srubu. V jeho okolí se rozprostírá původní lesní porost tvořený buky a javory.
Samotné vrcholové plato je v současnosti bezlesé, odumřelou monokulturní smrčinu nahrazuje pestrá směs mladých dřevin zahrnující břízy, jeřáby, smrky pichlavé i buky.
Jejich nízký vzrůst dosud umožňuje využívat vrcholovou hranu jako prvotřídní vyhlídkové místo, s rozhledem hlavně směrem na západ. Nejvyšší kótu zdobí dřevěný kříž s vrcholovou knihou.
Ze zápisků je zřejmé, že podobně jako na Velký Špičák sem chodí hlavně Němci. Do Německa je koneckonců z Jelení hory nejhezčí pohled.
Na Jelení horu nevede žádná značená cesta a výstup na ni patří k orientačně poměrně obtížným. Obvykle se vychází od hráze Přísečnické přehrady a důležité je nalézt lesní cestu vedoucí přímočaře jižním úbočím. Na vrcholu stoupání se pak odbočí na menší cestu vlevo, a ta pak vede prudším, ale krátkým výstupem až k dřevěnému kříži na nejvyšší kótě.
