Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Na nejdelší sáňkařské dráze v Evropě

  10:33aktualizováno  10:33
Je to jen kus pokrouceného dřeva. Ale zkrotit splašeného koně může být leckdy snazší úkol než ovládnout obyčejné sáňky ve švýcarských Alpách. "Je to jednoduché. Když budeš chtít zatočit doprava, přitlač na přední oblouk saní levou nohou. A obráceně," radí mi místní horalka Doris. Brzy se ukáže, že zas tak jednoduché to ale není...

"Můžeš taky zatáčet nohama ve sněhu, to zase pravou napravo a levou nalevo. Ale pozor na kolena!" křičí za mnou Doris.

Prvních pár desítek rozehřívacích metrů dává vzpomenout na někdejší dětské sáňkování na kopečku mezi městskými činžáky. Ale stačí dvě tři ostřejší zatáčky v prudkém alpském svahu a ležím ve sněhu. Ne tak sáňky. Ty kloužou rychle pryč, jako kdyby to byly "Mrazíkovy" samochodky.

Mám štěstí. Sníh, v němž jsem si "ustlal", je měkký jako peřina a neposedné sáňky zastavuje potok, protínající svah pode mnou. Jedinou újmou, kterou vzápětí utrpím při nezbytné procházce metrovými závějemi do strouhy, jsou promáčené boty hned na startu patnáctikilometrové, údajně nejdelší sáňkařské dráhy Evropy.

Grindelwald: na dohled Eigeru

Vydrápat se nahoru, to není jen tak. Trať začíná na Faulhornu, 2681 metrů nad mořem. Z Firstu, nejbližší stanice lanovky, to jsou dvě hodiny svižné chůze sněhem do strmého kopce plus pět set metrů výškového rozdílu. Sáňky táhnete celou dobu za sebou...

Ovšem pak přichází odměna. Vystoupáte až nad mraky, jež se převalují v údolí pod vámi, pak vás čeká takřka hodinová jízda o 1500 metrů níž do Grindelwaldu, přerušená jen několika krátkými pochodovými rovinkami. Nebo zastávkami v horských hospůdkách. Jak je libo. Tady však často dostanete jen horkou čokoládu nebo šnaps.

Na posvícení je lepší vypravit se až po setmění na opačnou stranu grindelwaldského údolí, směrem k triu majestátných skal bernských Alp: Eigeru, Mönchu a Jungfrau. Pod proslulou severní stěnou Eigeru se tu kroutí nasvícená a rolbami nažehlená sáňkařská dráha. Nemusíte saně ani vláčet za sebou, trať leží mezi dvěma stanicemi místní zubačky, jež tu pendluje takřka do půlnoci v půlhodinovém taktu.


Horalka Doris z Grindelwaldu se právě na saních noří do mraků, v pozadí se tyčí štít Wetterhornu

Večer přituhuje, a tak lze saně stejně tak klidně "zaparkovat" u nádražních restaurací - a to jak před startem v Alpiglenu, tak i v cílovém Brandeggu - a užívat si místních specialit fondue nebo raclette.

Les Diablerets: jízda na ledu

Nenechte se vyprovokovat - obzvlášť coby začátečníci - k žádným soubojům. A určitě ne v Les Diablerets. "Dělám to za jedenáct minut. Troufáš si?" uvítal mě se širokým úsměvem zdejší nadšený sáňkař Klaus, šéf hotelu Eurotel Victoria.

"To" byla sáňkařská dálnice od stanice lanovky z Les Mosses dolů do Les Diablerets. Obě místa dělí sedm kilometrů jízdy po silnici a 560 metrů výškového rozdílu. V létě tudy jezdí autobus, v zimě nikdo. Tedy až na pár sáňkařů.

Přesto je cesta pečlivě prohrnutá, ale nikoli posypaná. Povrch se snad záměrně upravuje jako ledovka, zatímco přebytečný sníh odklizený z cesty tvoří podél trati vysoké bílé mantinely. No dobrá, aspoň nevyletím z cesty rovnou dolů do údolí...

Poznal jsem, jak vypadá opravdová jízda na ledu. Svištíte omamně, až je vám líto brzdit. Přesto respektujte značky, jinak budete o hlavu kratší. A to doslova! Volný sjezd končí hodně nízkou závorou, za ní se o cestu dělí sáňkaři s řidiči aut - půl na půl. Dojel jsem k té metě za 18 minut. Na úplného začátečníka to prý nebylo špatné.

Bürchen: ryzí Švýcarsko

A přece jsem našel ještě dobrodružnější trať. Souboj o holý život připomíná sjezd na pravěkých saních modelu "ghosky" v kantonu Wallis.

Z vísky Bürchen nad malebným jihošvýcarským městem Brig vyváží sáňkaře do hor jakýsi pásový autobus. Za pár franků vám tu prodají jízdenku do speciální rolby s kabinou pro 18 cestujících. Můžete si vybrat, zda se spustit dolů po sjezdovce nebo po silnici. Ale je to vlastně jedno, obojí je šílené. Ghosky prostě nelze řídit. Tyhle sáňky si jedou, kam chtějí, ne kam si přejete vy.

Stejně má tohle místo jednu ohromnou přednost: gastronomickou. A sice "open air fire raclette".

To je něco, co nezažijete ani ve velmi drahých hotelích v Zermattu. I tam totiž nahřívají tvrdý alpský bochník sýra elektricky, pak z něho sloupávají tekutou vrstvu tupou stranou nože a vzniklou hmotu podávají s neloupaným bramborem a cibulkou. Zato v lidovém hostinci v Mossalpu nad Bürchenem provádějí totéž na mrazivé venkovní terase pod otevřeným nebem s ohněm u krbu. Takový raclette, to je vážně majstrštyk.



Noční sáňkování na silnici mezi obcemi Preda a Bergün patří k nejpopulárnějším aktrakcím svého druhu ve Švýcarsku

Bergün: hlavní město saní

Ve Wallisu na bytelných saních typu "ghosky" jsem si uvědomil, v čem nejspíš tkví tajemství ovládání pokrouceného dřeva na alpských tratích. Potvrdil mi to sáňkařský expert Reto z městečka Bergün na opačném konci země, v kantonu Grabünden: "Saně musí být maximálně flexibilní." (Čti: rozvrzané.) "To je základ pro jejich řízení. Jinak jsou vlastně neovladatelné."

Takže to vypadá, že nejvhodnější by mohl být ten úplně nejzákladnější model, který tu prodávají v samoobsluze Coop za nějakých 80 franků (asi 1600 korun). Podle odborníků nejsou úplně nejhorší, až na to, že "mají zbytečně vysoko těžiště".

Z Bergünu, obce o pěti stech obyvatelích ležící na cestě do průsmyku Albula, vede do hor klikatá silnice, jež se v zimě zavírá pro auta a činí z tohoto sídla "hlavní město sáňkování" ve Švýcarsku, jak se mi Reto neopomněl pochlubit. Fakt je, že "sáňkařský průmysl" se tu za dlouhá léta rozvinul do té nejsofistikovanější podoby, jakou si dokážete představit.

MŮŽE SE HODIT

Sáňkování je náročné na sněhové podmínky, ale na stovce švýcarských tratí o celkové délce 270 km - na rozdíl od sjezdovek - zpravidla chybí sněhová děla. Proto je dobré se před cestou přesvědčit, zda jsou zvolené dráhy otevřené (viz www.MySwitzerland.com, www.grindelwald.com, www.diablerets.ch, www.buerchen.ch, www.berguen.ch).

Do většiny středisek se v zimě dostanete nejspolehlivěji vlakem, který na drtivé většině tratí jezdí v hodinovém intervalu (www.sbb.ch). Rychle a přitom nijak zvlášť draho se do Švýcarska cestuje letadlem (5 spojů denně z Prahy s ČSA a Swiss), z letiště pak vlakem kamkoli do hor za 3-4 hodiny. Saně si lze všude půjčit za 15-20 franků (do 400 korun) na den.

Podél cesty vybudovali SOS hlásiče, známé z dálnic. To kdyby se se vám při sáňkování cokoli stalo. Zdejší půjčovny výbavy jsou řízené počítači a nabízejí bezkonkurenčně nejpestřejší výběr saní od "městských" až po takřka závodní (výrobní cena v přepočtu asi 20 tisíc korun). Na těch nejdražších se širokými skluznicemi a nabroušenými hranami spíš ležíte, než sedíte, a řídíte je vyvažováním těla.

Zdejší specialitou je nízkopodlažní Schlittelzug čili sáňkařský vlak, to abyste nemuseli náčiní zdvihat ve vagonu do schodů. Vyjíždí každou půlhodinu z Bergünu nahoru do Predy po albulské dráze, což je jeden z nejmalebnějších úseků věhlasných vyhlídkových vlaků: Berniny a Glacier Expresu.

Unikátní řada viaduktů a tunelů v Alpách z technických důvodů čtyřikrát překračuje údolí do protějšího svahu. Staleté kamenné oblouky viaduktů vynikají hlavně večer, kdy se tu sáňkařům na cestu svítí.

I přes všechnu nádheru okolo je však nejlepší sledovat cestu před sebou. Je tu totiž pravidelně takřka do půlnoci hustý provoz: na šestikilometrové trati s převýšením 400 metrů napočítají okolo dvou tisíc jízd denně. To je vzhledem k otevírací době v průměru jeden sáňkař každých 15 vteřin. Skoro jako na dálnici...

Noční sáňkování na silnici mezi obcemi Preda a Bergün patří k nejpopulárnějším aktrakcím svého druhu ve Švýcarsku

Sáňkařské tratě se ve Švýcarsku obvykle upravují několikrát denně. Takřka nikde nenarazíte na to, že sníh byl prodřený až na skálu či louku.

Autoři: ,




Nejčtenější

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Antropolog Martin Soukup
My máme hodinky, oni mají čas. Jak vědec zkoumá Papuánce s mobilem

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Další z rubriky

Na trati závodu
Skialpový závod jako recept, jak vidět nejhezčí místa švýcarských Alp

Láká vás skialpový výlet mezi nejvyšší alpské vrcholky? Pohled na Matterhorn, Dent Blanche i Weisshorn? Pro lyžaře s dobrou fyzičkou může být řešením skialpový...  celý článek

Zimní inspekce prověřila lyžování na Králickém Sněžníku.
VIDEO: Zimní inspektor: Lyžování na Dolní Moravě milují i profesionálové

Populární lyžařské středisko na Králickém Sněžníku si oblíbil Ondřej Bank i Eva Samková. V moderním areálu si na své přijdou rodiny s dětmi i zkušení lyžaři a...  celý článek

Každý rok iglú ve Speikbodenu roztají a každý rok tu postaví nové. Ráz...
Kde se dá koupat na sněhu a bobovat jako mistr. Tip do neobjevené Itálie

Jen pár hodin cesty autem na jih leží region Jižní Tyrolsko, který láká na nádherné sjezdovky až do druhé poloviny dubna. Některá zdejší lyžařská střediska...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.