"Budete chodit po horách, jezdit na kole, nebo chcete navštívit přírodní památky?" ptá se slečna v infocentru a vybírá mapy a brožury. Bereme si mapy cyklostezek, pěších túr i letáček s výletem k vodopádům. Slečna vysvětlí, na jaké atrakce v okolí platí slevová karta, kterou dostanete v hotelu nebo u majitele apartmánů.
Pohodová jízda kolem jezera
Na poznání okolí je ideální kolo. Zdejší cyklostezky by mohly sloužit jako vzor. Žádná zámková dlažba, ale kvalitní asfalt, minimum křížení se silnicemi pro auta. Pokud to jde, vede stezka mimo hlavní tahy.
Na rozježdění před pořádnými kopci doporučuji držet se tras, které jsou v mapě značeny zelenou barvou a v reálu stejně barevnými tabulkami s názvem místa, kam trasa směřuje. Překvapí, že v precizním Rakousku sem tam nějaká směrovka chybí.
Na poznání okolí je ideální kolo. Cyklostezky v Kaprunu by mohly sloužit jako vzor.
Vyrážíme směrem k jezeru Zell am See. Kvalitní asfaltka, která slouží cyklistům i bruslařům, vede pod místním hradem. Je to tady jako v reklamě na čokoládu, kolem se pasou krávy (čisté). Za nimi se tyčí zasněžené vrcholky Alp. Kamenný hrad s rekonstruovanými prostorami stojí za návštěvu i za ta čtyři eura.
Tip na dovolenouV Zell Am See najdete vše, co si lze představit pod pojmem aktivní dovolená. Vyberte si zájezd na dovolená.iDNES.cz. |
Trasa kolem jezera je pohodová a zajímavá. Kromě výhledů na alpské velikány (včetně lyžařům známého ledovce) lze trošku "po důchodcovsku" krmit kačenky nebo se kochat labutí rodinkou. Pozor, labuťáci jsou při hlídání mláďat urputní, zasyčení je poslední varování před útokem.
Něco drsnějšího pro fajnšmekry
Pro jezdce na horských kolech, kteří už mají něco natrénováno, nabízí Zell am See cyklistickou lahůdku - výjezd po černou barvou značené trase na vrchol hory Hundstein.
Doporučuji začít stoupat z vesničky Thumersbach (na břehu jezera). Koho to přestane bavit po 500 metrech výškového rozdílu, má šanci za horskou chatou Enzianhütte stočit svůj bike dolů, sjet do vesnice Hundsdorf a hrdě se tvářit, že takto si celou etapu představoval.
Na rozježdění před pořádnými kopci jsou dobré zeleně značené trasy.
My se vydáváme až na vrchol Hundsteinu, což znamená od Enzianu další dvě hodiny šmrdlání na hodně lehký převod. Vyjet až na vrchol znamená překonat z Zell am See převýšení téměř 1 400 metrů. Jak už to bývá v Rakousku zvykem, za poslední obydlenou chalupou se asfalt rázem mění v šotolinu.
Poslední kilometr se šotolina mění v pěšinu. Jedeme na nejlehčí převod, ale vrchol ve výšce 2 117 metrů nad mořem a hlavně hospoda jsou odměnou za tříhodinový výkon. Chata je z konce 19. století a vše je tu původní. Snad včetně šéfa. Ten je nadšen, když chválíme jeho půllitrový čaj s rumem (podle síly bych tipoval naředěný 1:1).
"Vy jste z Česka? A jak se tento nápoj řekne česky?" ptá se. "Čaj s rumem? Tak to si budu pamatovat," dodává a vysvětluje, jak je jeho specialita pro turisty důležitá: "Zrovna včera tady nasněžilo 20 centimetrů sněhu, což se i v létě stává, takže turisté přijdou občas pořádně promrzlí," směje se.
Turisté procházejí kaňonem po dřevěných lávkách.
Kouzlo vody
Tvrzení, že v létě to na Kaprunu žije, není přehnané. Když počasí nepřeje vyjížďkám na bruslích ani na kole, dá se "schovat" do soutěsky u vodní elektrárny. Úžlabina, kterou do hloubky 32 metrů vykotlal proud řeky, se jmenuje Sigmund-Thun-Klamm.
Turisté procházejí kaňon po dřevěných lávkách. Po necelé hodině tajuplné cesty mezi skalami a vodní tříští se jim otevírá krajina s jezerem mléčně zelené barvy, jakou umí namíchat jen voda z alpských ledovců. Nic proti Kaprunu v zimě, mám to tady rád. Ale v létě je to ještě zábavnější.
