Stezka železné opony
Stezka železné opony je součástí sítě cyklotras EuroVelo, která po dokončení bude kopírovat linii železné opony z dob studené války. Celá trasa bude dlouhá téměř 7 000 km a povede od Barentsova moře (Rusko - Norsko) až k Černému moři (Bulharsko - Turecko), procházet bude přitom 20 státy. Českem vede příhraniční trasa o délce kolem 500 km, která propojuje i příhraniční oblasti Německa a Rakouska.
Genius loci Českého lesa
Naše dnešní trasa povede Českým lesem, nepříliš vysokým pohořím poblíž Domažlic, jehož převážně lesnatá krajina je doplněna mozaikou pastvin, luk a zarůstajících lad. Budeme míjet desítky zaniklých vesnic a několik opuštěných vojenských posádek, nad jejichž troskami začíná opět vítězit příroda. To tvoří jedinečnou atmosféru Českého lesa.
Krajina Českého lesa
Pleš - Plösh: přežila jen hospoda
Vyrážíme z obce Pleš, která ležela doslova na hranicích mezi Československem a Německem a patřila mezi nejlidnatější vesnice Českého lesa. Do současnosti se zachovala prakticky jen ta německá část. Na té české přežila násilné vysídlení pouze jedna budova, ze které je dnes naštěstí hospoda. A kde je hospoda, tam se dobře žije, takže i na české straně přibylo pár nových stavení.
Nad vesnicí se tyčí kopec Velký Zvon na jehož vrcholu stojí vojenská pozorovatelna. Někde v těchto místech by se měly nacházet i zbytky hradu či tvrze, alespoň podle údajů Kosmovy kroniky.
Rybník (9 km): stopy studené války
Cestou na Rybník projíždíme jednou z mnoha zaniklých vesnic. Tato se jmenuje Václav a zajímavá je tím, že k rozvalinám dnes již neexistující obce přibyly ještě rozvaliny bývalé roty pohraniční stráže, takže celkový dojem je dvojnásob bezútěšný. To Rybník se má docela k světu. Dá se považovat za turistické centrum Českého lesa, je tu několik kvalitních hospod, možnost slušného ubytování a dokonce i sauna a bowling.
Milovníci řek mohou navštívit prameny Radbuzy. Nejsou sice přímo na trase, ale zajížďka je dlouhá jen tři kilometry.
Lučina – Grafenried (19 km): zbyly jen ruiny kostela
Lučina je další zaniklou obcí, ze které zbyly víceméně jen rozvaliny kostela sv. Jiří. Ty ovšem byly v roce 2011 odborně odkryty a pietně upraveny, takže dnes se návštěvník může kostelem znovu projít, prohlédnout si presbytář, sakristii nebo zbytky kostelní věže, kde je zasazen i základní kámen s letopočtem 1775. V roce 2012 byly zbytky kostela vysvěceny a z Lučiny se stalo velice zajímavé poutní místo. Za Lučinou přejedeme plynule na německou stranu a pokračujeme dalších šest kilometrů Bavorskem.
Citlivě upravené rozvaliny kostela sv. Jiří v Lučině
Lísková (25 km): drsný výšlap
CyklotoulkyČlánek vznikl ve spolupráci s autory pořadu Cyklotoulky, který můžete sledovat v sobotní dopolední premiéře na ČT SPORT a na www.i-cyklotoulky.cz |
V Čechách se objevíme zase až na hraničním přechodu Lísková. Tady začíná nejnáročnější část dnešního výletu, výjezd na Čerchov. Na délce sedmi kilometrů musíme překonat přes 400 výškových metrů, navíc cesta jde několikrát nahoru a dolů, takže těch metrů je určitě mnohem více. Poslední úsek je opravdu jen pro ty nejtrénovanější, drtivá většina cyklistů ukázněně tlačí kola a sní o otevřeném bufetu na vrcholu kopce.
Čerchov (32 km): nejvyšší vrchol Českého lesa
Nejvyšší vrch Českého lesa se tyčí do výšky 1 042 metrů nad mořem a je tou vyšší ze dvou tisícovek tohoto pohoří. Od počátku minulého století tu stojí 25 metrů vysoká kamenná rozhledna Kurzova věž. K ní během studené války přibyly budovy roty pohraniční stráže a ještě jedna rozhledna, určená k pozorování nepřítele. Dnes už je bohužel nepřístupná, ale je to gigant o více než deseti patrech, který vyrazí dech každému návštěvníkovi. Zdejší areál na rekonstrukci stále čeká, ale určitě by to stálo za to. Podobnou lokalitu s možností turistického vyžití v zimě i v létě nepotkáte každý den.
Vojenská rozhledna sloužící za studené války k pozorování "nepřítele". Vlevo místní bufet.
Zaniklá ves Václav a Rabov
Bistro Caffé Čerchov
V jedné z budov bývalé posádky je menší bufet. Nenechte se zmást honosným názvem, který příliš nekoresponduje se skutečností. Vejdete do místnosti, kde jsou umakartové stoly i stropy, na zdech visí portréty Lenina, Gottwalda či Husáka. Police zdobí busty těchto velikánů, staré plynové masky a v knihovničce se povaluje několik výtisků Marxova Kapitálu. Trochu podivný skanzen. Vše zachraňuje místní kuchyně a milá obsluha. V nabídce je na dvacet teplých jídel a skvělá točená limonáda, kterou jsem naposledy pil, když ještě Husák visel v každé škole a ne jen v tomto bizarním bufetu. Sjezd z Čerchova na Folmavu je už jen takový malý zákusek po příjemné vyjížďce.
Stezkou železné opony
|
