Na kole na nejvyšší vrchol Šumavy

Sáhnete si na dno svých sil, na dlouhých kilometrech stoupání budete mít několikrát chuť se obrátit a sjet zpátky do údolí. Nepomohou vám vůbec pozbuzující pohledy Němců a Čechů, kteří jdou směrem dolů. O jednom ale nepochybujte: nahoru se rozhodně vyjet dá.

"Na Velký Javor? Tam se přece na kole nejezdí, proč taky, vede tam lanovka," podivovala se prošedivělá paní recepční v jednom z hotelů Železné Rudy, odkud je to na vrchol Javoru přibližně osmnáct kilometrů. Vyprávět jí o siluetě, která se odráží na světlém večerním nebi by bylo zbytečné.
O Železné Rudě píše průvodce, že je to hlavní město šumavské turistiky. Platí to hlavně v zimě, kdy zasněžené ulice zaplní auta s nosiči na lyže na střechách a ve frontách na vleky tráví svůj čas stovky lyžařů. Pokud nemáte domluvené ubytování předem, ochotně vám poradí v informačním středisku v Klatovské ulici, které má otevřeno každý den od osmi do osmnácti hodin. (Telefon má 01 86/ 69 70 33) "Ještě se nestalo, že bychom někomu ubytování nesehnali. Když je v zimě našlapáno, ubytovali jsme lidi třeba v Bayerische Eisensteinu na druhé straně hranic. To se ale léta netýká, přes prázdniny jsou tu hotely zapněné jen zpola," říká vedoucí střediska Milena Vobrová.
Líná a ospalá atmosféra malého městečka její slova jen potvrzuje. Na dovolenou přijely hlavně rodiny s dětmi, cyklisti a stárnoucí manželé, kteří vždycky brzy ráno nazují boty pevné v kotnících, podkolenky vyrolují až ke kolenům a vyrazí na túru. Všichni se všude potkávají.

Grosser Arbre, česky Velký Javor, je nejvyšší vrchol pohoří Šumava a Bavorský les a leží na německé straně hranic. Výlet nahoru zabere celý jeden den. Ti, kteří na dovolené vysedávají do noci nad sklenkou a na kola si sednou až po poledni, ho pravděpodobně nestihnou. Nedá se absolvovat na silničním kole, protože stejně jako na spoustě jiných míst v horách, vede nahoru jen štěrková cesta a dolů, pokud nechcete jet zase po ní, musíte často i přes kameny a kořeny. Láhev s pitím, ať už na kole nebo v batohu na zádech, nepatří jen k doporučené výbavě, v tomto případě je naprostou nutností. Je dobré si také s sebou vzít malé sladké tyčinky nebo čokoládu pro případ, že docházejí všechny síly. Další nezbytností je podrobná mapa, nejlépe v měřítku 1: 50 000, lidé zhýčkaní přehledným značením v Česku se totiž v bludišti čísel a zelených šipek na opačné straně hranice mohou lehce ztratit.

Z centra Železné Rudy vede na hraniční přechod Alžbětín asfaltová, mírně se svažující cesta. Cyklisty fronty u hranic nezajímají, takže následuje první stoupání: z Bayerische Eisensteinu po asfaltce do sedla nazvaného Brennes. Zapomeňte na ty nejlehčí převody, protože není zdaleka tím nejhorším, co vás potká. A nyní má výlet na vrchol dvě varianty: buď dojet ke spodní stanici lanovky, nechat tam kola a vyjet nahoru kabinkou, která připomíná stříbřitou bublinu. Pro dospělé stojí lanovka na vrchol a zpět čtrnáct marek, děti do sedmnácti let zaplatí osm marek, rodinné vstupné přijde rodiče a dvě děti na osmatřicet marek. O zamčená kola nemusíte mít přitom žádný strach, stroje, na nichž jezdí Němci, jsou pravděpodobně o řád lepší, než kolo, jaké vám stojí teď doma.
Druhou možností je objet celý masiv hory zadem přes Grosser Arber See, vyjet na vrchol a vrátit se zpět okolo Kleiner Arber See, což čítá přibližně třicet kilometrů. A právě teď oceníte úplně potměšilost Velkého Javoru. Když stojíte u spodní stanice lanovky, zdá se, že lesklé věže na vrcholu jsou už blízko, skoro na dosah ruky. A přesto: napříč vrstevnicemi a po nejkratších cestách se na vrchol nedostanete, vedou tam totiž jen nesjízdné turistické cesty. Připravte se na to, že ztratíte výšku při sjezdu ke Grosser Arber See, z očí lákavý vrchol hory a v závěrečném stoupání možná i nervy.

Osmadvacet stupňů celsia. Štěrk. Přímé paprsky rozpalují les, takže omamně voní. Nepálí jen hlava, spíš jako by se sluneční světlo lámalo v desítkách zrcadel a svítilo úplně odevšud. Další zatáčka. Další kopec. Nejmenší převod. Dá se vůbec ještě jednou otočit pedály? běží vám hlavou. A pak najednou přijde ta poslední zatáčka a před vámi zasvítí bíle dvě obrovské věže. Dojeli jste na vrchol nejvyšší hory Šumavy. Jako kdyby jste si adrenalin šlehli rovnou do žíly. U dřevěného kříže, od nějž jsou při dobré viditelnosti vidět zasněžené vrcholky Alp, si pózují i Němci, kteří jeli lanovkou. Slečna z Čech došla po svých. "Tak dělej, vyfoť mě," říká kamarádce a z tváře si shrnuje rozfoukané prameny vlasů. Před sebe ostentativně opírá klacek, o nějž se opírala cestou nahoru. Teď už je jí skoro do smíchu: "Od Velkého Javorského jezera za hodinu a půl, dobrý ne?"

A další odměna: ten, kdo vyjede na Velký Javor a nesplete se při výběru zpáteční cesty na mapě, může počítat s tím, že celou zpáteční cestu pojede z kopce. A sjezd do Železné Rudy netrvá více než hodinu.

Orientační přehled cen:

bar Lenora, Železná Ruda: 0,5 l piva - 15 korun, 2 dcl jablečného džusu - 20 korun, espresso - 20 korun, tequila - 40 korun
hostinec u Kleiner Arber See: 0,5 l piva - 4,50 marek, 2 dcl jablečného džusu - 3,50 marky, eiskaffee - 5,50 marky, pohár s vanilkovou zmrzlinou, lesním ovocem a šlehačkou - 8,90 marky

Doporučené vybavení pro výlety na kole:

mapa, láhev s nápojem na cestu, sladkosti, které doplní rychle energii (například müsli tyčinky nebo čokoláda), cyklistické rukavice, které zmírňují otřesy při sjezdech

Další doporučené cíle, které se dají navštívit z Železné Rudy na kole:
vrch Poledník, Černé a Čertovo jezero, kopec Pancíř,

Tip pro volné odpoledne:

Muzeum v Šumavy Železné Rudě (má otevřeno od úterý do soboty od devíti do sedmnácti hodin, v neděli od devíti do dvanácti a v pondělí zavírací den. Vstupné stojí deset korun, pro děti a studenty polovinu) Uvidíte tam třeba umrlčí prkna, na něž se podle obyčeje starých horalů pokládali nebožtíci. V zimě mrtvé kvůli zamrzlé půdě a závějím nebylo možné pohřbívat pod zem a tak zemřelého rodina uložila na týdny do přístěnku, svázala mu ruce na prsou růžencem a čekala na oblevu. Po pohřbu na prkno vypálili pamětní nápisy a umístili ho u cesty ke hřbitovu či na rozcestí, aby každý kolemjdoucí mohl na zemřelého zavzpomínat a pomodlit se za něj.