V roce 1990 jsem s Čedokem navštívil Island. Byl to zájezd, na který velmi rád vzpomínám. Ve Warnemünde v Německu jsme se nalodili na sovětskou loď Estonia. Její posádku tvořilo 150 osob, cestujících bylo jen 105. Pluli jsme kolem mysu Skagerrak do Edinburghu ve Skotsku, po prohlídce města dále do Inverness, pak kolem jezera Lochness - se světově známou obludou jsme se, žel, nesetkali. Naše plavba pokračovala kolem Faerských ostrovů, jižního Islandu s ledovcem Vatna Jökull (rozloha asi pět tisíc km2) a zakotvili jsme v Reykjavíku, krásném, čistém hlavním městě. Islandský autobus nás do- pravil ke Gullfossu (Zlatému vodopádu), na Skallholtu (místo známé prvním biskupstvím v zemi) jsme vyslechli koncert dětského sboru. Další výlet nás vedl do Stykishollmeru, vzdáleného asi 500 kilometrů. Projížděli jsme kolem pustých, holých hor, porostlých jen mechem, místy zasněžených. Naše loď zatím pokračovala dále jen s posádkou. Další dlouhý výlet směřoval do Isaffjordhuru a k vodopádu Ovinjandu. Příští den přistála Estonia v Akureyri a my jsme opět autobusem zdolali dlouhý výlet do vnitrozemí k vodopádu Gudafoos a k jezeru Myvaten. V překrásné botanické zahradě v Akureyri jsem se setkal s Islanďanem, který po mém sdělení, že jsem z Československa, reagoval radostně slovy: Václav Havel, prezident (ten byl nedlouho předtím na návštěvě Islandu). A dále opět lodí do Seydisfjorduru a po celodenním výletě po pevnině jsme pluli asi tisíc kilometrů do Norska a kolem romantického pobřeží dlouhým fjordem do Hellesyltu.Celkem jsme překonali po moři, někdy rozbouřeném, asi šest tisíc kilometrů. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého, mimo jiné i to, že na Islandu téměř není kriminalita, neznají tam nezaměstnanost a o komunistické straně vědí jen z cizích zemí z doslechu. Island - to je většinou nedotčená krásná severská krajina, sopky, lávová pole, spousta gejzírů a páry. Přál bych každému tak krásný a poučný zájezd, který se mi podařilo absolvovat ve zdraví dva roky po cévní mozkové příhodě.
12. července 2001
