Cestovatel přebruslil zamrzlý Bajkal. Na sobě měl „šustky“ ze sekáče

  14:46
Udivil i otrlé Sibiřany. Marek Šimíček z Mniší už třikrát přešel jezero Bajkal, kus cesty přitom jel. Na bruslích. A nebyl by to on, kdyby nedbal na své, tak trochu svérázné, zvyklosti. Místo drahého oblečení si často vystačil s tím ze "sekáče" či bazaru, místo termosky s "petkou". A bruslil i s holými lýtky.
Cestovatel Marek Šimíček se svou knihou o Bajkalu.

Cestovatel Marek Šimíček se svou knihou o Bajkalu. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Hned první větou mnohé překvapí. "Spousta lidí si myslí, že je to u Bajkalu drsné. Ale není to zas tak hrozné. Já mám třeba rekord ve spaní pod širákem při teplotě minus dvacet osm stupňů, a to bylo doma za chalupou. V Rusku jsem tohle maximum jednou vyrovnal a zatím ještě nepřekonal. Jinak tam jsou teploty, jaké známe i u nás – okolo minus dvaceti až třiceti. A to je, pokud tedy nefučí ostrý vítr, docela příjemné," ujišťuje Marek Šimíček o opaku všechny, kdo by si snad mysleli, že u jezera na východní Sibiři bývá v zimě nezvyklý mráz.

Jedním dechem přitom dodává: "Kdybych na Sibiři zažíval teploty třeba okolo minus pětačtyřiceti, to by byla jiná, už bych možná nemohl chodit v těch 'jetých' věcech jako třeba ve svých šustkách ze sekáče. Ale takhle vám stačí hlavně solidní spacák, péřovka, osvědčené boty a rukavice. Na ostatním už tolik nesejde."

Nasedl na vlak a sám vyrazil k Bajkalu

S informací o "šustkách" přitom nijak nebalamutí. Ty, které koupil někdy v roce 1997 za sedmdesát korun v "sekáči", měl na sobě na Sibiři zatím pokaždé.

Osmatřicetiletý cestovatel, dobrodruh a dobrovolný hasič z Mniší na Novojičínsku letos už potřetí na bruslích přejel obří ruské jezero Bajkal. Jen pro představu – na délku měří Bajkal 636 kilometrů, tedy víc, než kolik má Česká republika od nejzápadnějšího po nejvýchodnější bod.

Kdo je Marek Šimíček

  • Narodil se v únoru 1975. Říká o sobě, že je ze všeho nejvíc hlavně dobrovolný hasič. Díky "hasičině" se totiž dostal na hory a i k lezení po skalách. "Kdo mě chce opravdu poznat, měl by za mnou zajít do hasičárny," říká.
  • Dosud absolvoval přechody hor na Slovensku, v Rumunsku, Skandinávii nebo na Korsice. 
  • Mezi lezecky nejtěžší výstupy, které má za sebou, řadí Mount Blanc, Monte Rosu nebo třeba severní stěnu Ortlesu. Jezdí i na kánoi a raftu, na kole a na motorce.

O cestě přes Bajkal Marek Šimíček uvažoval dlouho. A když v únoru až březnu 2010 jezero pěšky přešli první Češi Václav Sůra a Pavel Blažek, řekl si, že už není, na co dál čekat.

Rok po první české expedici nasedl na vlak a sám vyrazil k Bajkalu. S sebou měl batoh vážící zhruba pětatřicet kilo a taky brusle – kanady od bráchy.

"Na první cestě jsem měl s sebou hromadu věcí, protože jsem počítal s daleko horšími podmínkami. Myslel jsem, že bude vítr a minus pětatřicet stupňů. Ale bylo jen minus dvacet a úplné bezvětří," vzpomíná Marek Šimíček. Když k Bajkalu vyrážel o rok později, věcí už měl méně a vyrobil si i sáňky. Pochopitelně že originální.

"Uřezal jsem staré běžky a spojil je deskami. Celé jsem to sešrouboval a složil až na cestě ve vlaku. A moje sáňky vážily i s tažným systémem kilo a čtvrt," líčí cestovatel, jemuž se tehdy s batohem na sáních jelo o mnoho pohodlněji než při první cestě.

Lýtka mívá holá, aby větral nohy a neměl zvlhlé boty

A letos, když Marek vyrážel k Bajkalu potřetí, tentokrát v partě s dalším zájemcem o netradiční zážitek, znovu inovoval výbavu. Místo kanad měl s sebou zapůjčeny nordické brusle, které se nasazují na pohorky.

V některých věcech ale zůstává svůj a udivuje tím i Rusy, kteří jsou zvyklí na ledasco. "Spolehlivě jsem Rusy vždycky dostal na dvě věci. Zaprvé na holá lýtka, která mívám při chůzi a bruslení, abych větral nohy, nepotil se a neměl zvlhlé boty. A zadruhé na to, že nemám termosku. Je velká, těžká, na h…o," líčí cestovatel.

Co tedy vozí místo termosky? Půllitrovou "petku" od Coca-Coly. "Mívám ji hozenou za tričkem, na břuchu, ať mi voda nezamrzne," říká Marek Šimíček s tím, že pokud se dostatečně napije ráno a večer, tak mu půl litru tekutin při každodenní zhruba sedmihodinové etapě přes Bajkal stačí.

Podívejte se k Bajkalu

S sebou si na Sibiř pokaždé vezl několik kilogramů jídla, třeba i vlastnoručně vyrobené müsli. Zásoby jsou nutné, zejména v jedné z pasáží cesty totiž břeh Bajkalu není v délce asi dvou set kilometrů osídlen.

Jinak ale prý cestovatel potkal lidí docela dost. Jak říká: "Snad nejvíc za celý život. Nevyhýbal jsem se jim totiž jako jindy, ale poprvé jsem jim šel naproti. Proč taky, setkávání s nimi bylo zajímavé." A Sibiřané byli vůči cestovateli vesměs velmi vstřícní. Nabízeli mu jídlo i nocleh a nepřipouštěli, aby jim za to něco sám dal. "Zachraňovaly to banánky v čokoládě, a byl-li čas, tak i pomoc při nějaké práci – nejčastěji štípání dřeva."

Když tak později Marek Šimíček k Bajkalu přijížděl už poněkolikáté, s některými místními už se znal. Třeba s mužem, který žije v domě u pobřeží a který – Markovými slovy řečeno – v roce 1968 "osvobozoval" Prahu.

Už nyní plánuje, že se na jezero opět vrátí

Jak dlouho cestovateli výpravy přes Bajkal trvaly? Poprvé jezero od severu na jih překonal za zhruba jednadvacet dnů. A podruhé – i díky hezkému počasí – zvládl z pěti set naplánovaných kilometrů čtyři sta ujet na bruslích, první třístovku přitom za pouhých sedm dní. Letos pak na Bajkalu s parťákem "udělali" asi šest set kilometrů, z nichž asi polovinu šli pěšky a polovinu jeli na bruslích.

"Časově to byly dva měsíce, neboť stavit se na návštěvu u kamaráda znamená zdržet se třeba týden," vysvětluje Marek Šimíček.

Už nyní si plánuje, že by příští rok rád jezero, které je vůbec nejhlubší na světě, přejel tentokrát od jihu na sever a třeba i s dalšími zájemci, kteří by výpravu chtěli absolvovat. Kdo se na expedici necítí, může ji prožít aspoň čtenářsky. Před pár dny totiž cestovatel v ostravském Domě knihy Librex pokřtil svou knihu Bajkal – procházky po rovině.

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...