Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Mýty a most přes řeku Kwai

  17:02aktualizováno  17:02
- "Padalo to na všechny strany, na japonské vojáky, kteří přibíhali z tábora, na vykolejený vlak, ze kterého se ozýval pekelný řev, a samozřejmě i na most. Oba Thajce to strhlo stejně jako mně...," tak popisuje profesor Warden plukovníku Greenovi zničení mostu u thajského městěčka Kančanaburi za druhé světové války ve slavném románu Pierre Boulleho Most přes řeku Kwai. Profesor Warden ale vůbec neříká pravdu. Tak, jak si to vysnil Boulle, to nebylo. Stejně tak neukazuje pravdu další a ještě daleko proslavenější umělecké dílo - americký film Most přes řeku Kwai z roku 1957, který byl natočen v Anglii a na Srí Lance a je ověnčen sedmi Oscary.
Alec Guinness zde sice na filmovém plátně skutečně exceloval v barvité postavě plukovníka Nicholsona, jenže dřevěný most, který tento britský důstojník se svými vězněnými a týranými vojáky postavil pro potřeby japonské okupační armády, nebyl nikdy podminován a pak vyhozen do vzduchu speciálním diverzním komandem. Těžce poškozen byl při spojeneckém bombardování. Vlastně poškozen byl hned třikrát. Jednou z mála pravd je, že mostu přes řeku Kwai zabezpečily právě knížka a především film nehynoucí slávu. Od jeho natočení se sem turisté jenom hrnou. Jak to ale tehdy vlastně bylo? Možná, že v podstatě je duše japonského plukovníka Saitóa spřízněná s duší jeho zajatce,plukovníka Nicholsona. Touto větou končí hned první odstavec známého románu Most přes řeku Kwai od Pierre Boulleho. Ale... Duše obou plukovníků ve skutečnosti nemohly být nijak spřízněny. Bylo to pouze Boulleho přání, protože na něm vystavěl celou svoji knížku. Když pak režisér David Lean v druhé polovině padesátých let toto téma ve svém Oscary ověnčeném filmu ještě více rozpracoval, byly mýty o mostu přes řeku Kwai naplněny mírou vrchovatou. A přetrvávají dodnes. Jenže vše bylo poněkud jinak. Na "Trati smrti" (jak ji nazvali váleční zajatci), kterou chtěla japonská císařská armáda za druhé světové války spojit thajský Nong Pladuk a barmské město Thanbyuzayat, žádná, ani duševní spřízněnost mezi vězniteli (Japonci) a vězněnými (Britové, Holanďané, Australané, Američané a příslušníci několika asijských národů) nikdy ani náznakem nepanovala. Koneckonců 16 000 válečných zajatců z řad spojenců zde při stavbě železnice zahynulo. Jenže nejvíce při stavbě trpěli a o tom se v románu a ve filmu nemluví - dělníci z Thajska, Barmy, Malajsie a Indonésie. Japonci se k nim chovali hůře než ke zvířatům. Nemoci, hlad a masový teror zde zahubily 90 000 až 100 000 příslušníků těchto národů. Na rozdíl od spojeneckých vojáků však jejich úpravné hroby ve městě Kančanaburi, u nějž se most přes řeku Kwai nachází, nenajdete. Zubožená těla dělníků většinou pohltila nezkrotná džungle. V knize a filmu se také nehovoří o jiných zajatcích než o těch z Británie. Dalším velkým mýtem je tvrzení, že most byl zničen minometným bombardováním (v knížce) či podminován a vyhozen do vzduchu (ve filmu). Nebyl. Přes řeku Kwai se navíc nestavěl jeden most, jak tvrdí obě díla, ale dva. Se stavbou obou se započalo v srpnu 1942. První byl dokončen dřevěný a sto metrů nad ním proti proudu řeky byl v únoru 1943 dostavěn železobetonový most, jež tam stojí dodnes. Mosty byly v průběhu války třikrát napadeny britským letectvem a to 29. listopadu 1944, 13. února dalšího roku a nejvíce poničeny byly 24. června 1945. Dřevěný byl zcela rozmetán a v současnosti není po něm ani památky. Železobetonový most ten den také zasáhly pumy bombardéru Liberator ze 355. letky královského letectva. Pilíře číslo čtyři, pět a šest byly zničeny a část mostu se zřítila. Po válce však byl opraven. Není tedy pravda, že po mostě nepřejel žádný vlak, jak jsme to viděli ve filmu. Vlaky zde v době válečné jezdily přes dva a půl roku. Přitom "filmový" dřevěný most nebyl vůbec důležitý. Navíc neměl žádné vysoké zábradlí, jak jsme viděli na filmovém plátně. Také řeka Kwai není v místě mostu sevřená do úzké soutěsky,kam jí při filmování na Srí Lance vtěsnal režisér David Lean. Okolí je naopak velmi ploché. Bohužel pravdou ale je, že spojenecká letadla se netrefovala vždy přesně. Například při listopadovém bombardování v roce 1944 zasáhly pumy i tábor zajatců a Britové zabili na dvě desítky svých vlastních vojáků. Další pravdou je,že zajatci při stavbě zažívali peklo. To jsme z románu i filmu mohli dobře vypozorovat. Až budete kráčet po úzkém mostě přes řeku Kwai, tak pamatujte,že mnohé bylo jinak.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Do města Kančanaburi, od jehož autobusového nádraží je slavný most vzdálen asi pět kilometrů, se dostanete z thajské metropole Bangkoku poměrně lehce autem, vlakem či autobusem. Autobusy odjíždějí z nádraží ve čtvrti Thonburi každou půl hodinu a jedna cesta stojí necelých sedmdesát bahtů, což je v přepočtu jenom o něco méně korun. Cesta trvá kolem dvou hodin.

CO NAVŠTÍVIT

Kromě známého mostu stojí za vidění v Kančanaburi ještě válečné muzeum a hřbitov bývalých válečných zajatců. Pěkný výlet si můžete udělat, když pojedete vlakem po "Trati smrti" směrem k barmským hranicím do městečka Nam Tok. Tam odjíždí vlaky po šesté hodině ranní nebo po půl jedenácté dopoledne. Cesta do Nam Toku trvá kolem dvou hodin. Tento výlet, návštěva mostu, místní zajímavosti i cesta tam a zpět do Bangkoku se dá zvládnout za jeden den.

Takto vypadal most i v době druhé světové války.

Autor:




Nejčtenější

Hydroelektrárna Spálov v detailu. Po předešlé domluvě si ji můžete prohlédnout...
Putování krajinou skla. Na kole za největším podzemním jezerem Česka

Železný Brod bývá označován za ideální turistické rozcestí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš. Byla by ovšem škoda vyrážet za tak dalekými cíli a...  celý článek

Na parkovištích v Dolním Adršpachu stálo asi tisíc aut (14.8.2017).
Turisté v autech zahltili Adršpach, policie odkláněla Poláky z přechodu

Stovky turistů v autech zablokovaly kolem poledne příjezdové cesty do Adršpachu a Teplic nad Metují na Náchodsku. Policie odkláněla dopravu na některá...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Další z rubriky

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.