Balancování na hraně bezpečí. Návštěva JAR po dvaceti letech

Vlny tam mají při západu slunce barvu rtuti. Burácející příboj po miliony let bičuje rozeklané útesy, podemílá je, a pomaloučku přetváří mys Dobré naděje ve zářivě bílou pláž. Ve studeném oceánském větru plachtí kormoráni a za mírně zakulaceným mořským obzorem už je jenom Antarktida.
Západ slunce na Signal Hillu je úchvatným představením pro jednoho herce.

Západ slunce na Signal Hillu je úchvatným představením pro jednoho herce. | foto: Dana Emingerová, National Geographic

Dívám se na nejromantičtější soutok světa, kde se mísí vody dvou oceánů. Tedy přesněji teplý proud Agulhas a studený proud Benguleský, protože oficiální rozhraní Atlantiku a Indického oceánu je o 160 km dál na jihovýchod u Střelkového mysu.

Jako by tam člověk opravdu viděl, jak se z jedné stany valí temně modrý divoký příboj a prudce naráží do mírněji zvlněné zelené hladiny. Ale možná je to jen chvilkový optický klam. V každém případě je Indický oceán téměř o deset stupňů teplejší.

Koupala jsem se v něm na dlouhých plážích na Strius Bay v květnu 1994, když se Nelson Mandela, nejslavnější jihoafrický bojovník proti apartheidu, vyhrál prezidentské volby.

Teď jsem v Jižní Africe znovu s touhou pochopit, jak se změnila kdysi nejbohatší země černého kontinentu, jejíž prosperita vyrůstala až do konce 20. století na lidsky ponižující rasové segregaci.

Předsudky i respekt

Studený oceánský vítr mi cuchá vlasy a já šplhám po prašné stezce na skálu za mým černým průvodcem Faizalem. Pracuje jako taxikář v Kapském Městě, a právě proto jsme tady spolu. Trochu se toho obrovského chlapa s temnýma očima bojím. Zároveň si ale uvědomuji, že můj strach pramení z předsudků, se kterými jsem do Jižní Afriky přijela.

Už v letadle jsem se trochu uklidnila. Dvanáct hodin jsem seděla vedle bílého Jihoafričana Stephana Jonese. Cestoval do Stelenbosche, což je příjemné univerzitní město v kraji bohatých jižních vinic. Právě v něm jsem před jednadvaceti lety bydlela, protože Kapské Město tehdy bylo pro turisty příliš nebezpečné.

Můj průvodce Faizal

Mys Dobré naděje

A pak vzpomínám na Afričany a Afričanky, ve skupinách zevlující kolem silnic. Chlapi se jen tak poflakovali, zatímco ženské chodily v barevných hábitech a na hlavách nosily nádoby s vodou či velké žoky s kdoví čím.

Stephan mi vysvětloval, že se situace v posledních letech docela uklidňuje. Ovšem abych jezdila vypůjčeným autem na výlety sama, mi tento profesor matematiky nedoporučil. Ale jinak mě ubezpečil, že pokud si dám pozor na nebezpečné zóny, nebudu se toulat mimo turistické oblasti či sama chodit do ulic po setmění, nic mi nehrozí. „Hlavně se vždycky, když nebudeš vědět, ptej.“

Ptej se!

Od té doby jsem se pořád ptala. Už taxikáře, který mě vezl z letiště. Byl černý, obrovský a jmenoval se Faizal. Vlastně první otázku položil on. „Kde máte zavazadla?“ divil se, proč jsem přijela do Afriky uprostřed zimy jen v šortkách, nátělníku, sandálech a péřové bundě.

Trpce jsem mu vyložila, že kufr plný teplejších oblečků mi Air France ztratila kdesi mezi Prahou a Johanesburgem. Nabídl mi deku přes nohy a pak řekl, že zná Prahu. Mile mě tím překvapil, ale upřímně, moc jsem mu to nevěřila. Také mě ubezpečoval, že se v centru Kapského Města nemusím přes den ničeho bát.

Ukazoval mi chlapíky v zelených vestách s nápisem SECURITY, kteří hlídkují v parcích a na náměstích u malých strážních budek. Vypadají spíš jako úklidová služba než ostraha, ale opravdu fungují. Hlavně jako prevence. Tam, kde jsou, se zločinecké bandy neobjeví. Prostě to bylo sympatické, jak se mi snažil svou zemi přiblížit. A já jsem mu proto brzy vyprávěla, jak jsem psala o Nelsonovi Mandelovi, když z balkonu radnice v Kapském Městě pronášel svou slavnou řeč o konci apartheidu.

Kapský poloostrov

A jak Zuluové během slavnostní inaugurace předváděli bojový tanec, při němž tuhla v žilách krev. A jak jsem byla na výletě na mysu Dobré naděje a v horách ve Franshoeku a na vinicích Koopmanskloof u pana Smita, který vylezl na Kilimandžáro a dal mi ochutnat nejlepší jihoafrická vína, jaká jsem kdy pila. A také jsem nadhodila, že bych se na ta místa chtěla zase podívat.

Když jsem kousek od Jihoafrického kongresu vystupovala u svého hotelu, nabídl mi, že mě doveze, kam budu chtít. Za 1 500 randů (asi tři tisíce korun) prý mohu mít jeho taxík na celý den.

“Uvidíme,“ usmála jsem se neurčitě a vzala si jeho telefonní číslo s tím, že je raději rychle zahodím dříve, než mě napadne s ním opravdu někam jet. Počítala jsem spíš s oficiální cestovkou. Jenže brzy jsem zjistila, že by mě takový výlet vyšel třikrát dráž.

Kapské Město

Kapské Město s panoramatem Stolové hory má svůj jedinečný genius loci. Hlavní obchodní tepnou je Long Street s mnoha butiky a kavárničkami v domech ve stylu Cape Dutch, který kombinuje francouzskou, nizozemskou a německou architekturu. Nejstarší budovou v jižní Africe je pětiboká barokní pevnost z roku 1666 Castle of Good Hope. V centru pak stojí mnoho starých vládních budov jako například městská radnice City Hall z roku 1905. Prohlédla jsem si i slavnou nemocnici Groote Schuur, kde doktor Christian Barnard provedl v roce 1967 první transplantaci srdce.

Téměř všude jsem chodila pěšky. Hlavně přes starý přístav, kde se mezi loděmi cachtají tuleni a kde stojí v blízkosti doků nádherný viktoriánský komplex Waterfront.

V přístavu Waterfront
Kolo v přístavu Waterfront

Viktoriánský komplex Waterfront

Prohlédla jsem si akvárium Two Oceans, prošmejdila půvabné krámky s africkými suvenýry i moderní nákupní galerii, kde jsem si musela pořídit základní věci na přežití (můj kufr se stále toulal neznámo kde). Musím uznat, že se tu nakupovalo skvěle jako v těch největších evropských metropolích.

Poznala jsem díky tomu Kateřinu Kyselovou, Ostravanku, která se do Kapského Města provdala a před deseti lety přestěhovala. Její manžel Davin Philips vlastní uměleckou agenturu Celebrity Services Africa. Kapské Město se totiž pravidelně stává zastávkou koncertních turné světových hvězd populární a klasické hudby, ale i dějištěm mnoha sportovních a společenských událostí.

Jedné takové jsem se zúčastnila i já a právě na ní potkala Kateřinu Philips-Kyselovou, bývalou modelku, které se stala Jižní Afrika druhým domovem. „Město je velmi kosmopolitní a holistické, což mu dodává výjimečný šarm. Samozřejmě, jako všude jinde člověk musí dávat pozor na kriminalitu. Ale když dodržuje určitá pravidla, je moc příjemné tady žít,“ pochvaluje si Kateřina.

Stolová hora

Říká se, že když je Stolová hora zahalená do mraků, je prostřeno. A prostřeno bývá na tři kilometry dlouhém rovném útesu velmi často. Table Mountain se zvedá 1 086 metrů nad malou, deset kilometrů širokou zátokou. Před miliony let byla plošina větší, ale působením eroze se rozpadla a vytvořila nad mořem ještě dva další vrcholy: Ďáblův vrch (Devil’s Peak) a Lví hlavu (Lion’s Head).

Na vrchol hory vede otáčivá lanovka. Černý klučina, který kabinku obsluhuje, už ničím nepřipomíná plaché či naopak agresivní výrostky, kterých se tu před lety tolik ve městě bezprizorně poflakovalo. Jako vtipný a pohotový řečník upozorňuje turisty na zajímavosti i záludnosti hory.

Stolová hora v mracích

Tak se dozvídám, že jako první Evropan sem vystoupil v roce 1503 Portugalec António de Saldanha a vztyčil na vrcholu kříž. „Naše kosti tu však byly podle archeologických nálezů o stovky let dřív,“ směje se hrdě mladík, který se jmenuje Govan a studuje na Kapské univerzitě.

Svěřuje mi, že ještě jeho rodiče bydleli ve slumu. Vláda však začala stavět nové domy, do kterých se jihoafrická chudina postupně přesouvá. A on už měl to štěstí vyrůstat v normálních podmínkách a teď studuje na univerzitě turistický ruch. Lanovka na Stolovou horu je příležitostí, jak si to s turisty v praxi vyzkoušet. Pak mi doporučuje, abych se šla určitě podívat na západ slunce ze Signal Hillu. Prý tam s partou studentů chodí před soumrakem piknikovat téměř denně.

Divadlo pro jednoho herce

A tak se jedno odpoledne vydávám pěšky na Signal Hill, který z obou stran obklopuje město. Přes univerzitní kampusy stoupám mezi vilky. Lehce mě znervózňuje, jak jsou všechny rezidence zabezpečené ostnatými dráty nad vysokými zděnými ploty.

„Jo, tady v ulicích je to v pohodě,“ odpovídá studentka, která očividně míří na univerzitu. Asi po dvaceti minutách stojím v nejvyšší ulici na kraji řídkého lesíka. Pár stovek metrů nad sebou vidím cestu táhnoucí se na Signal Hill. Ale jak se k ní dostat. Nikde nikdo. Mávám na projíždějící auto, abych se zeptala, kudy dál.

Výšlap na Signal Hill

„Dál?“ kroutí hlavou asi šedesátiletý chlapík, který na kraji parku žije. „Dál už ne!“ říká důrazně. Před pěti lety ho na procházce lesem právě na Signal Hillu pořezalo pár chlapů nožem. A tak jdu zase zpátky.

Na druhý pokus už jedu taxíkem. Čekám, že potkám pár turistů s fotoaparády. Místo toho se ocitám v amfiteártru po širým nebem. Desítky místních sedí na stráni nad mořem, na dece mají skleničky a víno, připíjejí si na zdraví a dívají se na divadlo s jedním hercem. Tím je slunce klesající do moře. A když padne opona šera, zatleskají, zvednou se a odejdou. Každý den podobné představení, každý den vyprodáno.

Aby nebyl průšvih

Předposlední den ráno nasedám s roztřesenou dušičkou do Faizalova taxíku se seznamem míst, která bych chtěla vidět. Dlužno dodat, že jsem recepční upozornila, že jedu na celodenní výlet na mys Dobré naděje. A že mě musejí večer zkontrolovat, zda mě „tento pán“ (Faizala v hotelu znají) přiveze zase zpět.

Pak už prožívám jeden z nejhezčích dnů své africké cesty. Objíždíme místa, která důvěrně znám. Změnila se a nezměnila. Afričanky u silnice už nenosí barevné hábity a na hlavách nádoby s vodou. Většinou mají džíny a v rukou mobily.

Ale na cestě Kapským poloostrovem nás zastavují zvědaví pštrosi a paviáni jako tehdy. Hory jsou stále horami, mys Dobré naděje stojí tam, co stál. Dívám se na bouřící oceán pod mysem, který v roce 1488 poprvé obeplul portugalský mořeplavec Bartolomeo Dias. Magický skalní výběžek pojmenoval „Bouřlivý mys“ (Cabo das Tormentas). Portugalský král později přejmenoval místo na „mys Dobré naděje“ (Cabo da Boa Esperança), protože otevíral cestu na východ.

Na cestě k pláži Hout Bay

Dnes, připadá mi, tento mys symbolizuje přerod Jižní Afriky. Po bouřích a nárůstu kriminality po pádu apartheidu v 90. letech je zase v zemi cítit naděje na nový začátek.

„Jestli se chceš ještě vykoupat v oceánu, tak Atlantik je opravdu studený,“ říká Faizal, protože už zbývá odškrtnout jen poslední položku na mém výletním seznamu, a sice koupání na pláži Muizenberg či Hout Bay. A tak i když je to zajížďka, míříme k Muizenbergu. Na dlouhou bílou pláž posetou vyplavenými chaluhami. Mezi nimi se plácají malí žraloci, které příliv vyhodil na pláž. Chodím po břehu a házím paryby zpátky do oceánu. Pak zvu Faizala na večeři. Dáváme si spolu pštrosí steaky a já zapomínám, že musím být „včas doma“, aby nebyl průšvih.

Kolik za co

Let do Jižní Afriky na konci srpna stál 25 000 Kč.
Dvoulůžkový pokoj v penzionu či apartmán vyjde od 2 000 Kč za noc, hotely v centru stojí nejméně dvakrát více.
Taxi na celý den pořídíte za 1 500 jihoafrických randů (1 rand = 1,80 Kč), za výlet taxíkem na Signal Hill jsem dala 100 randů, za lanovku na Stolovou horu 240 randů.
Vstup do národního parku Cape of the Good Hope stojí 110 randů, lanovka k majáku na Cape Point 55 randů.
Za jídlo zaplatíte jako u nás. Suvenýry jsou levnější na trzích mimo Kapské Město, třeba v Hout Bay na cestě k mysu Dobré naděje.

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Mnohem lepší než Thajsko. Kambodža vás okouzlí vstřícností i památkami

21. března 2024

Kambodža byla loni zvolena asijskou vedoucí kulturní destinací. My jsme si její návštěvu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...