Odkud měly létat jaderné rakety na USA. Na základně v Pervomajsku

Nebýt studené války, ukrajinský Pervomajsk by se na mapy turistů nikdy nedostal. Tehdy tu totiž vznikla strategická vojenská základna, odkud byli Sověti připraveni poslat během minut jaderné hlavice přímo na Spojené státy. Dnes tu stojí unikátní muzeum, kam se dokonce pořádají zájezdy.
Mezikontinentální balistická raketa RS-20V Vojvoda (v kódu NATO SS-18 Satan)....

Mezikontinentální balistická raketa RS-20V Vojvoda (v kódu NATO SS-18 Satan). Do výzbroje SSSR byla zavedena v roce 1988. Maximální dostřel 15 000 km, max. startovací váha 211,4 tuny, délka rakety 34,3 metru, max. průměr 3 metry. Nesla 10 jaderných hlavic, přesnost zásahu plus minus 0,5 km. | foto: Roman Švidrnoch, MF DNES

Tolik nocí jsem se choulil smotaný do klubka pod peřinou a třásl se strachy, kdy že na nás přiletí ten Pershing z Ameriky. Bylo mi deset, zprávy byly plné válečné rétoriky a u moci byl Ronald Reagan, pro mě ztělesnění zla, které nás všechny chce zahubit.

Na ty zprávy jsem se díval tajně, škvírou ve dveřích, protože jsem byl moc malý na to, abych jim rozuměl. Máma mě pak utěšovala, že žádná válka nebude, já jí ale nevěřil. Jak to mohla vědět, když to říkali v televizi?

A tak jsem prožil dětství ve strachu z raket, a byl rád, že pod domem máme protiatomový kryt, jako tehdy většina Ostraváků. A doufal jsem, že nás Sovětský svaz ochrání svými raketami. Po třiceti letech jsem se na ně zajel osobně podívat. A je to děsivé ještě i dneska.

Unikátní muzeum

Na Ukrajině, nějakých 800 kilometrů od bývalé československé hranice v Užhorodu, můžete poblíž Pervomajsku navštívit Muzeum raketových vojsk strategického určení. Eufemismy stranou, je to bývalá vojenská základna, kde čekaly na svou chvíli rakety, které by během pár minut donesly nad New York nebo Chicago jaderné nálože. Ukážou vám tady všechno, včetně spouštěcího mechanismu, jímž by se raketa odpalovala. Když na něm máte ruku, je to zvláštní pocit.

Bez ruštiny se tady neobejdete, anglicky tady nemluví nikdo. Opravdu ruštiny, protože ani jeden ze dvou průvodců, kteří si nás předávají, nám nevypráví ukrajinsky. Ostatně, kromě naší škodovky s českou značkou je tady z celkem deseti návštěvnických aut sedm s ruskými SPZ. Ukrajince, jak se zdá, zase tato neveselá kapitola jejich historie tolik nebere.

Do velitelského kontejneru se vchází přes tyto přetlakové dveře. Za nimi je výtah do minus 11. patra, do něhož se vejdou tři lidé, úplně na těsno pak čtyři, tedy nic pro klaustrofobiky. Průvodci se chlubí, že jeho konstrukce byla tak odolná, že se výtahem v 80. letech evakuovala i osádka při velkém požáru v kontejneru.

Náš průvodce Jurij Vitaljevič na základně sám sloužil v hodnosti podplukovníka.

Každý si z této dnes už notně ošuntělé základny odnese něco jiného. Někoho zajímá čistě technická stránka věci a bere exkurzi jako naučnou podívanou. Ale citlivější povahy můžou mít problém. Třeba když průvodce Jurij Vitaljevič, který tady sám sloužil v hodnosti podplukovníka, nevzrušivým hlasem deklamuje technické parametry:

"Raketa RS-22 o startovní váze 104,5 tuny a délce 22 metrů nesla deset jaderných hlavic, samostatně naváděných na cíl. Každá z nich měla výbušnou sílu 0,4 megatuny, což odpovídá 27 bombám, které zničily Hirošimu. Maximální dolet rakety byl 10 500 kilometrů, každá z hlavic by dopadla s maximální odchylkou 500 metrů na určený cíl, velké město. Okamžitá likvidace živé síly protivníka by byl milion lidí, další milion zemře na nemoc z ozáření," vypočítává Jurij a leckomu se dělá špatně jen z té představy.

Dost pomáhá pocit, že nic z toho se nikdy nestalo, a jak všichni věříme, ani nestane. Rakety RS-22 Skalpel (ve značení NATO SS-24) jsou dnes rozebrány, jen pár jich zůstalo jako muzejní exponáty. Doufejme, že lidstvo má snad už jiné starosti než nesmyslnou válku bez vítěze. Ovšem příprava na tu, co podle představ sovětských stratégů měla přijít, byla opravdu důkladná.

Tímto tunelem od chladírenského centra se přichází do velitelského kontejneru.

Podzemní kontejner

Jednou z nejzrůdnějších věcí, kterou se tady dozvíte, je, že jaderná apokalypsa by se neodehrála najednou, ale na pokračování. K tomu byly vybudovány takzvané velitelské kontejnery. Každá raketa, uložená nastojato v podzemním odpalovacím zařízení, měla k sobě jeden. Kontejner byl dlouhý 33 metrů, o průměru 3,3 metru, vážil 125 tun a poslední dvě z jeho 12 pater byla uzpůsobena pro "život", v ostatních pak bylo ukryto technické zařízení.

Protože kontejner byl zapuštěný do země, bylo jeho poslední patro v hloubce 45 metrů. V 11. patře drželi dva důstojníci šestihodinové služby, o patro níž sloužila v dobách pohotovosti tříčlenná záloha. Pohotovost přitom mohla být jakákoli situace ve světě, kdy se sovětskému velení zdálo, že může přijít náhlá krize a útok.

Mezikontinentální balistická raketa RS-20V Vojvoda (v kódu NATO SS-18 Satan). Do výzbroje SSSR byla zavedena v roce 1988. Maximální dostřel 15 000 km, max. startovací váha 211,4 tuny, délka rakety 34,3 metru, max. průměr 3 metry. Nesla 10 jaderných hlavic, přesnost zásahu plus minus 0,5 km.

Křídlatá raketa CH-22 MP s doletem 400 km, jejíž konvenční výbušná náplň byla určena k likvidaci plavidel a radiolokačních objektů. Dokázala letět až ve výšce 22 km.

Kdyby dostali rozkaz k odpálení, na cíl by vystartovala jen půlka raket. Počítalo se totiž s tím, že ani tak masivní útok by nepřítele nezničil nadobro. Samozřejmě by provedl odvetný úder, ale právě proto byly kontejnery hluboko pod zemí, vybavené filtračním vzduchovým zařízením, odpruženým obrovskými tlumiči (kvůli tomu jadernému zemětřesení kolem) a zásobou jídla na 45 dnů.

Po této době totiž zbytky přeživších rakeťáků vypálí zbylé nálože na zbytky přeživších na druhé straně. Výsledek? Nezbude ani živáčka. Co by se stalo s těmi chudáky, jež by nahoře po vyjetí z kontejneru čekala jen jaderná Sahara, jsme se od průvodce nedozvěděli. Ale plány stratégů jistě řešily i tohle.

Víko raketového sila váží 120 tun a při bojovém poplachu se otevíralo za 6 sekund. V šachtě byl umístěn kontejner s raketou RS-22 Moloděc (v kódu NATO SS-24 Scalpel).

Odpalovací tlačítko není červené

A ani není kulaté! Vlastně to ani není tlačítko. De facto je to klíček, jímž se musí otočit a současně druhou rukou zmáčknout Enter na dnes primitivní, tehdy supermoderní klávesnici. Ale pozor, musí to najednou udělat dva důstojníci v kontejneru, odpalovací počítače jsou tady dvojmo. Takže čtyři ruce dvou lidí.

Představa šíleného důstojníka, který se zbláznil a mačká rudý knoflík, jak ji známe ze starých amerických bijáků, je tedy úplně lichá. Ono by to totiž ani nešlo bez poměrně sofistikovaného odblokování hesly. Sovětské vedení se zjevně bálo, aby kterýsi zvlčilý, vodkou posilněný generál nevzal "spravedlnost" do vlastních rukou, a tak systém dvojitě zaheslovalo. Kód na obálce v sejfu se musel shodovat s tím, který operátorům telefonicky sdělili přímo z generálního štábu.

Víko raketového sila a tahač

Mapa základny Pervomajsk

Prohlídka muzea pouze zvnějšku přinese jen povšechnou představu. Uvidíte vystavené rakety, od známých a v Československu rozmístěných SS-20, které ovšem nikdy na našem území nenesly jaderné hlavice, jak tvrdí vojenští historici,  až po největšího giganta, raketu SS-18 Satan (tak jí říkali Američané, pro Sověty to byl RS-20 Vojvoda).

Její parametry mluví za všechno: délka 37 metrů, průměr 3 metry, startovní váha 211 tun, dolet 16 tisíc kilometrů. Třístupňová raketa spotřebovala k letu celkem 188 tun paliva a nesla buď jednu velkou hlavici o síle 18 až 25 megatun, nebo 10 samostatných hlavic s menšími náložemi.

Kromě toho tady ukazují silo pro raketu RS-22, respektive jeho poklop, který vám i pootevřou (při startu by se odklápěl do úhlu 80 stupňů). Uvidíte také obří tahače, jimiž se rakety vozily z šest kilometrů vzdálené vesnice Pobuzke. Do takové obludy se spotřebou 200 litrů benzinu na 100 km si můžete i sednout a žasnout, jak něco s tak primitivní kabinou mohlo vůbec jezdit.

Ale pokud si nepřiplatíte za "spusk", tedy exkurzi do velitelského kontejneru do hloubky 45 metrů, bude dojem tak třetinový. Onen příplatek je navíc "za hubičku", pro dva lidi vyjde kompletní vstupné asi na stovku.

Řídící pult v 11. podzemním patře velitelského kontejneru. Za touto klávesnicí seděl službu konající důstojník, který by k aktivaci rakety musel otočit klíčem a zmáčknout odemykací tlačítko. Druhý důstojník musel souběžně udělat stejnou operaci na druhém počítači, tedy jištění stylem "dva lidé, čtyři ruce".

Přípravy na válku uprostřed obydlené oblasti

Jak se tam dostat

Hledáte-li základnu, musíte z Kyjeva vyrazit na jih po hlavní silnici M05 Kyjev - Oděsa. Ta se tváří jako čtyřpruhová dálnice. Rychlost je omezená na 110 km/h, kvalita povrchu je ovšem velmi slušná. Zajímavostí jsou nedostavěné mosty, vedoucí nad "dálnicí", jak stavitelům došly peníze. Směrem na jih k Oděse jich přibývá. Právě proto není dálnice skutečnou dálnicí, všechna křížení jsou totiž úrovňová.

Zhruba v polovině trasy, 38 km pod městem Umaň¨, musíte odbočit z hlavní doleva na Golovaněvsk po silnici P06. Těsně před odbočkou na Pobuzke odbočíte na nezpevněnou cestu doleva, jsou tam velké ukazatele s nápisem Muzeum raketových vojsk strategického určení, ovšem v azbuce.

Základna nedaleko města Pervomajsk (Prvomájové) byla výjimečná tím, že se rozkládala uprostřed obydlené oblasti, což bylo proti všem vojenským zásadám. V jejím areálu bylo umístěno 10 samostatných odpalovacích zařízení (říkalo se jim sila) ve vzdálenosti 10 - 15 km od sebe. U každého bylo jeho podzemní velitelské stanoviště. Základna patřila pod 43. leteckou armádu s velitelstvím ve Vinnici, která během studené války disponovala 176 raketami.

Základnu chránilo několik bariér, např. otřesové senzory, mikrovlnný radar nebo ploty pod napětím 3 000 voltů. Všichni vojáci, kteří měli co dělat s raketami, byli bez výjimky důstojníky z povolání, "záklaďáci" byli jen ve strážní službě.

Oficíři i s rodinami bydleli ve 22 km vzdáleném Pervomajsku. Tam se zajeďte podívat taky, ale bohatě stačí město pomalu projet autem. Tyhle ošuntělé socialistické skoro ruiny za návštěvu nestojí, to má Ukrajina spoustu krásnějších míst.

Likvidace raket probíhala na Ukrajině pod mezinárodním dohledem až do roku 1998, dnes nemá země ani jednu. Naštěstí. Zato má toto světově unikátní muzeum. Druhé podobné totiž najdete až na druhé straně světa, v Sahuaritě v Arizoně nedaleko Tucsonu. V tamním Titan Missile Museu uvidíte v podstatě totéž, jen ty rakety mířily přesně na druhou stranu.

Pěrvomajsk

Pěrvomajsk

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Světové legendy lenošení. Seznamte se s nejkrásnějšími termály světa

16. března 2024

Po celém světě bychom napočítali přes šest tisícovek termálních pramenů, ale koupat se dá jen v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kapverdy jsou perla uprostřed Atlantiku. Bílé pláže, ferraty i život pod sopkami

11. března 2024

Premium Sopečné peklo, zelený ráj a tisíce lidí v dírách v zemi. Kapverdské ostrovy nabízejí rozmanité...

Až tři metry sněhu. Rakouská střediska, kde si prodloužíte lyžařskou sezonu

14. března 2024

Letošní zimní sezona v Alpách pokračuje. A to bez ohledu na teploty, které v posledním měsíci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajemství přehrad: Slapy jsou ikonou našich vodních děl

17. března 2024

Seriál Tajemství přehrad nás dnes zavede k jednomu z nejznámějších vodních děl u nás, na Slapy. Třetí...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

OBRAZEM: Kde se natáčí Survivor. Ostrov Hispaniola je rájem i peklem

19. března 2024

Nejnovější série reality show Survivor Česko & Slovensko se natáčí v Dominikánské republice na...

Amsterdam v boji proti zlým turistům přitvrzuje a nasadil kvíz

18. března 2024  17:22

Amsterdam v průběhu let vyzkoušel různé způsoby, jak potlačit nepříjemný cestovní ruch, od...

Pozoruhodné botanické zahrady světa zrcadlí džungle, pouště i velehory

18. března 2024

Byť jde primárně o respektované badatelské instituce, návštěva jejich areálů suchopárná rozhodně...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...