Mrazy ukázaly, co vše dnes trápí Sibiř

Nejtužší zima za několik desítek let letos znehybnila Sibiř a statisícům lidí od Uralu po Kamčatku připomněla, že jsou často v roli trosečníků, o které se nikdo příliš nezajímá. Potrubí v třeskutém mrazu praská, energie je málo, zásobování vázne. Statisíce dětí od včerejška nemohou chodit do školy, desítky lidí zahynuly. Nejde však jen o to - na tvrdé přírodní podmínky jsou tam již zvyklí. Krize znovu ukázala, že na výspách vzdálených civilizaci a dopravním tepnám je mnohem obtížnější čelit ekonomickým obtížím než jinde v zemi. A i ruská vláda připouští: na Sibiři dnes žije mnohem více lidí, než by tam mělo být, než se tam může uživit, než může mít perspektivu normálního života.

"Hodně lidí na severu zůstalo z dob velkých sovětských projektů v průmyslu, hornictví, vojenské oblasti. Ty už často neexistují, lidé však zůstali," říká Andrej Rjabov, moskevský politolog. V sovětské éře to měl být kontinent budoucnosti - lidé se stěhovali do měst u nově budovaných průmyslových gigantů.

Do drsných podmínek za polárním kruhem, kde nebylo nic, jen velké zásoby plynu, ropy nebo rudy. Do obrovských vojenských základen budovaných pro válku, která nikdy nepřišla. Pro nemálo lidí bylo snem odjet do vzdálených oblastí za prací, neboť tam vždy byly mnohem vyšší platy, dlouhé dovolené, získat byt bylo snadné, rok práce se tam počítal za dva v Moskvě. Lidé odpracovali deset patnáct let a odjeli "na matěrik, na pevninu", jak seveřané říkají centrálnímu Rusku. I do nejzapadlejších vesnic ztracených v tajze létala malá letadla či vrtulníky.

To vše je nyní pryč a lidé si stěžují, že jsou zapomenuti a ponecháni svému osudu, nemohou najít práci, průmyslové komplexy již nefungují a armáda je dnes mnohem menší než před deseti lety. Doletět do Moskvy je často nesmírně finančně náročné a náklady na dopravu, kterou již stát nedotuje, se často neúnosně promítají do cen základních potravin. Mnohé malé vesnice a osady roztroušené po velké zemi jsou zanechány v téměř úplné izolaci. Hodně lidí se již odstěhovalo do klimaticky příznivějších oblastí, kde je alespoň možné pěstovat na malých zahrádkách základní zemědělské produkty.

Například na Kamčatce, která byla kdysi velkou uzavřenou základnou, odhadují, že každý rok se pryč stěhují desetitisíce lidí. Opuštěné vojenské objekty tam zejí prázdnotou, teplo v bytech v zimě záleží na tom, zda se tamním úřadům podařilo zajistit dostatek paliva teplárnám. Existuje nějaké řešení? Ruská vláda dává najevo, že je třeba zlepšit zásobování odlehlých oblastí a také aktivně pomáhat lidem, kteří se rozhodnou přestěhovat se jinam. Program pomoci severu je obsažen i v programovém prohlášení vlády prezidenta Vladimira Putina. "Zatím se však ve větším měřítku nic neděje. Je to problém, který nemá jednoduché řešení," říká Andrej Rjabov. Stěhování lidí naráž í na řadu obtíží - je finančně velmi náročné, a hlavně: s nedostatkem pracovních příležitostí a bytů zápolí i jiné oblasti země. Seveřané si proto stěžují: ani v jiných částech země nás nic lepšího nečeká. Optimisté ovšem věří, že stabilizace situace v Rusku postupně znovu oživí sny o lepším využití velkého přírodního bohatství velkých plání a hor Sibiře.

Krutá zima svírá Rusko

Co trápí obyvatele Sibiře a severských oblastí:

* vysoká nezaměstnanost a ekonomické obtíže
* kolaps infrastruktury a dopravního spojení
* nedostatek elektrické energie a tepla
* špatné zásobování potravinami a léky
* nezájem vlády o jejich problémy
* velmi omezené možnosti přestěhovat se jinam