Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jako rána pěstí. Krásná příroda a socialistické peklo Moravského krasu

aktualizováno 
Moravský kras nejsou jen jeskyně či propast Macocha, ale též malebná strmá údolí, hradní zříceniny či zajímavé technické památky. Ale také silný zážitek z výstavby přezdívané Hradčany. Zveme vás na pěší putování mezi Blanskem a Adamovem.

Vstupní trakt Nového Hradu | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Údolím řeky Svitavy v úseku mezi Brnem a Blanskem sice prochází hlavní železniční trať, nikoli však průběžná silnice. Území je proto snadno přístupné veřejnou dopravou, přitom však z velké části zůstává ušetřeno negativních dopadů automobilové dopravy. Společně s členitou a malebnou krajinou dostáváme ideální prostředí pro pěkný pěší výlet.

Ozvěny železářské minulosti

Na startu pochodu, v Blansku, to ale na idylku úplně nevypadá. Okolí blanenského nádraží rozhodně neslyne krásnými scenériemi – průmyslové objekty v bezprostředním okolí rámují vzdálenější panelová sídliště. Při postupu jižním směrem se ale údolí Svitavy rychle zahlubuje a slibuje lepší zítřky.

Klamova Huť na jižním okraji Blanska

Klamova Huť na jižním okraji Blanska

Ještě než se k nim dostaneme, míjíme na samém jižním okraji města pozoruhodnou technickou stavbu, Klamovu huť (místně zvanou Klamovka).

Od 50. let 19. století tu stála železářská huť, později zde vyráběli litinu a co je zajímavé, objekt – zčásti dochovaný v původním stavu – slouží průmyslové výrobě dodnes. Klamovka je mladší než známější a nedaleko ležící Huť Františka v Josefovském údolí, ale tento hutnický komplex je již dávno mimo provoz.

Orlí stezkou nad kaňonem Svitavy

Kousek za Klamovkou se zelená značka strmě zvedá do stráně nad levým břehem řeky a po překonání asi stometrového převýšení pokračuje traverzem v prudkém svahu. Cestička je velmi úzká a při asi deseticentimetrové vrstvě sněhu musíme dávat bedlivý pozor na to, kam šlapeme.

Převaha listnatých stromů nabízí v zimě pěkné pohledy do údolí, které v teplém období roku zůstávají turistům ukryty. Nikoho tu nepotkáváme – přece jen, tohle není žádná frekventovaná výletní „magistrála“ – a když se stezka stočí do bočního údolí, už sem neproniká žádný cizorodý zvuk.

Fotogalerie

Změna přichází záhy poté, co se dopracujeme na širší lesní cestu. Za rozcestím s červenou značkou už tušíme pečlivě opravovanou zříceninu Nového Hradu, kdysi významného strážního sídla, jehož posádka měla bdít nad bezpečností provozu na kdysi důležité cestě podél Svitavy.

To už je však dávno. Středověký objekt byl v 19. století přestavěn a chátrání v 2. polovině 20. století udělala přítrž až aktivita nadšenců z Českého svazu ochránců přírody. Díky nim je opravený hrad veřejnosti přístupný.

My se pro tentokrát spokojíme s obhlídkou mohutných hradních zdí zvenčí a kvitujeme pěkný výhled z odlesněného plácku za zříceninou. Poté stále po zelené značce klesáme dolů do údolí Svitavy a pokračujeme po silničce podél řeky. Zchátralý průmyslový objekt ve stísněném údolí dává tušit, že za chvíli se scéna změní. A také že ano.

Adamov, město kontrastů

Přicházíme totiž do Adamova, města, které rozhodně vzbuzuje emoce. Častěji bohužel ty negativní. Sice to tu z minulosti známe, ale přesto: když se údolí rozevře a před námi se objeví horizont znásilněný masivními paneláky, vetknutými do strmých zalesněných svahů, rozum se znovu vzpírá tuto ošklivost pojmout. Je to jako vizuální rána pěstí. Proč jim to tady, proboha, udělali.

Prostoru nad kostelem a vlastně celé levobřežní části města dominuje...

Prostoru nad kostelem a vlastně celé levobřežní části města dominuje nepřehlédnutelný socialistický panelák ironicky přezdívaný Hradčany.

Obludné panelové stavby v Adamově má na svědomí komunistické plánování po 2. světové válce, kdy se zdejší strojírny již orientovaly na „speciální“ výrobu (rozuměj zbraně) a bylo zapotřebí velké množství pracovních sil.

Kdo ví, čí ironickou mysl napadlo neoficiálně překřtít ten největší panelový obytný dům na „Hradčany“. Říká se mu tak ostatně dodnes. A dodnes také neznalé slabší povahy, nepřipravené na panelové inferno, spolehlivě vyděsí.

Kostel sv. Barbory v Adamově

Kostel sv. Barbory v Adamově

Snažit se nalézt na Adamově něco jako střed města je marná snaha, nic takového neexistuje. Tovární objekty, padlé i funkční, střídají bezduché obytné komplexy, vertikálně v několika patrech nad sebou. Přesto tu máme jednoznačný cíl, nenápadně ukrytý „někde uprostřed“. Tím je kostel svaté Barbory, novogotický stánek postavený z režného cihelného zdiva v 50. letech 19. století.

Kostel sám o sobě není zvlášť výjimečný, jedinečnou památku však představuje tzv. Světelský oltář v jeho interiéru. Jedná se o skvělé pozdně gotické dílo z počátku 16. století, původně vytvořené pro klášterní kostel v dolnorakouském Zwettlu (zastarale česky Světlá – odtud název oltáře). Do Adamova se dílo dostalo zásluhou knížete Aloise II. z Lichtenštejna, který uhradil restaurování oltáře a zajistil převoz do tehdy nově budovaného kostela v Adamově.

Světelský oltář, hvězdný prvek interiéru kostel sv. Barbory v Adamově

Světelský oltář, hvězdný prvek interiéru kostel sv. Barbory v Adamově

Světelský oltář je vlastně vyřezávaný dřevěný reliéf, jehož ústředním tématem je Nanebevzetí Panny Marie. I po 500 letech udivuje detailním zpracováním složitě se proplétajících postav. Jedná se sice o pouhé torzo (křídla oltáře stejně jako nástavec byly v průběhu věků ztraceny), i to však představuje spojku do dob, kdy Adamov ještě býval sídlem lidských měřítek.

Trávíme v kostele, který je přístupný jen po předchozím objednání, asi dvacet minut. Když vyjdeme z chrámu zpět na denní světlo, je to tvrdý návrat do reality. Panelové monstrum přímo nad námi se zdá, jako by mělo celé údolí každou chvíli zavalit.

Autor: pro iDNES.cz




Nejčtenější

V pevnosti Boyard, dlouhé 61, široké 31 a vysoké 20 metrů, konalo službu 250...
Historickou pevnost Boyard vlastnil i zubař, zachránila ji televize

Pevnost Boyard, která se ve tvaru oválného prstence zvedá uprostřed moře naproti francouzskému atlantskému pobřeží, proslavila po celém světě televizní hra. A...  celý článek

Hester Stanhope přispěla k archeologickému objevování Blízkého a Středního...
O statečné Růženě a pobavených kanibalech. Jak cestovaly ženy v minulosti

Vášní poznat svět i touhou po exotice trpěly už naše prabáby. V divočinách Afriky, Asie či Jižní Ameriky jim šlo mnohdy o život. Co všechno ženy na cestách...  celý článek

Když bude pršet moc, zajeďte si na výlet do Volterry.
Když v Itálii leje, okoukněte výheň pekelníka, domky skřítků a auta

Apeninský poloostrov je mezi českými dovolenkáři klasikou. Itálie je hodně rozmanitá a podél pobřeží najdete bezpočet míst, kde strávit dovolenou u moře. Kam...  celý článek

Fotografie z přechodu Hillaryho schodu v roce 2009
Poslední překážka na Everestu je minulostí, Hillaryho schod zkolaboval

Výstup na Mount Everest už nikdy nebude stejný. Horolezci potvrdili, že těsně pod vrcholem se zhroutil takzvaný Hillaryho schod, masivní kus skály, který byl...  celý článek

Červený sníh způsobují sněžné řasy.
Žádné boží varování, barevný sníh způsobují v Krkonoších sněžné řasy

Barevné sněhy, specialita polárních oblastí, jsou i v Krkonoších. Červený či zelený sníh způsobuje intenzivní růst mikroorganismů - sněžných řas. Od dubna do...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.