Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Monument Valley: vezme vám dech...

  10:53aktualizováno  10:53
Rozpálené arizonské slunce se právě ukrylo za obzor. Nad temně rudými skalami vychází měsíc. Na hrubě otesanou dřevěnou lavici usedá indián s orlím nosem a havraními vlasy zapletenými do pevně utažených copů. Vytahuje flétnu a začíná hrát.

Zprvu jen lehce, aby nevyplašil vesmírné ticho, které rozprostřelo křídla nad touto indiánskou zemí. Melodie plná emocí, dávných křivd i budoucích nadějí je unášena kamsi daleko. Na kamenné zídce sedí posledních deset návštěvníků a bez hnutí naslouchají.

Monument Valley právě začíná vyprávět svou historii.

Je to placka. Rovina. Prázdná poušť, z níž tu a tam vystupují bizarní útvary. Z malého fantasty mohou během pár minut udělat génia imaginace. Slon, velbloud, tři sestry, velká židle, město totemů, lokomotiva. Tak pojmenovali skály indiáni.

Po otevřené, vlastně téměř holé planině se honí mocný vítr. Bere slova od úst a pohrává si s nimi jako kočka s myší. Víří rudý prach a žene ho navzdory všem vymoženostem civilizace přímo do očí. Nad hlavou se tlačí bouřkové mraky. O pár mil dále, na obzoru, tryskají zpoza nich sluneční paprsky, a připomínají tak rozžhavené lávové pole.

Zdarma letadlem kamkoli po Evropě se můžete podívat, když vyhrajete letenku v soutěži od 6. - 19.září! Soutěžte ZDE.

Čekáme na arizonské slunce. Nebe v Arizoně je zázrak. Jeden z divů světa. Večerní červánky nad mořem, letní nebe kdesi v jižních Čechách, východ slunce nad vrcholky alpských velikánů. To všechno je nádhera, pro niž by někteří položili život. Nebe v Arizoně se však nikdy nemůžete nabažit.

Je tak nízko, tak na dosah, ale dotknout se ho nelze ani z vrcholu té nejarizonštější skály. Bílé obláčky vypadají jak kopečky šlehačky rozstříknuté fouknutím po modrém ubrusu.

I bouřka je neskutečně blízko. Hromy duní a blesky demonstrují svoji verzi výroby elektřiny. a vy si připadáte nicotní.

První setkání s Monument Valley:
dlouhá silnice a někde v dáli v mlžném oparu vykukují první skály


Město s křižovatkou benzinek


Je všední odpoledne. Snad až snový západ slunce máme teprve před sebou. Zatím netušíme, co nás čeká. Spíše jen odevzdaně vzhlížíme k potaženému nebi. Bez slunce se to konat nebude. To víme jistě. Stránky průvodců jsou v tomto ohledu pravdomluvné.

Jsme v Kayentě, vstupní bráně k Údolí monumentů. Cítím se poněkud exoticky - světlá pleť, drobná postava, malý nos. V zádech cítím urputný pohled. Otáčím se. Do jeepa za námi se opírá hora svalů. Na hlavě proud temných lesklých vlasů, orlí pohled ostře se zabodaávající do mé extrémně bílé kůže. Navajo. Indián nás soustředěně sleduje. Mizím v autě. Připadám si jak vetřelec, který narušil spořádaný koloběh života.

Indiáni Navajo se do tradičnmího oděvu oblékají jen výjimečně

Plechová fata morgana

Vyrážíme po silnici 163. Temná, černá, tlustá čára s přerušovanou žlutou linkou uprostřed mizí v nekonečnu. Když pomineme Route 66, jde patrně o nejvíce zdokumentovanou cestu Jihozápadu. Je to definitivně a navždy hvězda showbyznysu. Reklamy či filmy, v nichž hrála hlavní roli, se nedají spočítat.

Podél silnice, za plotem, který vymezuje právo indiánů na zdejší půdu,se jako fata morgána, zjevují nevzhledné dřevěné a plechové boudy. Jedna vedle druhé. Druhá vedle třetí. Před nimi parkují desítky aut. Navajové postávají kolem, pokuřují, zevlují. Tváří se přitom tak, jako by sem tyto chatrče patřily odedávna. Omyl. Odedávna sem patří jedině ony bizarní útvary, k nimž se bez předsudků právě blížíme.

V Údolí monumentů

Jen dvě věci mohou člověka srazit na kolena tak, že se bojí vstát a otevřít oči, aby se mu náhodou neuvěřitelný sen nerozplynul - Grand Canyon o půlnoci za úplňku měsíce a výjimečně fotogenické Monument Valley v bouřkových mracích při západu slunce. Zatím však máme jen ty bouřkové mraky. Mačkají se  k sobě, jako by slunce bylo jen bájnou chimérou.

Pak to přichází, slunce se s mraky popralo, vydobylo si důstojné místo na nebi a teď bezelstně, jako by se nic nestalo, rozhazuje svoje horké nitě po stále zlatějších a rudějších skalách. Špičky "prstů" obou palčáků vylézají z temnoty a rozsvěcují se do plamenné záře. Temné nebe se stále ještě nehodlá vzdát své pozice. Vytváří kontrastní pozadí, které si jen bůh a fotograf dokážou užít plnými doušky.

MŮŽE SE HODIT

Kolik stojí vstupné

Musíte zaplatit zvláštní vstupné pět dolarů.

Co si koupit
Indiáni vyrábějí kromě úžasných kožených výrobků, tkaných koberců a keramiky i skvělé stříbrné šperky, do nichž vsazují nejčastěji tyrkys či hematit.

Užitečné adresy
www.monumentvalley.com

Začíná to nenápadně. Stíny se zákeřně plíží po ještě teplé půdě a ani si jich zprvu nevšimnete.

Úpatí skal pokryje tma a rozpálí pískovec do temně rudé. Jako na houpačce se na západní straně svažuje slunce k odpočinku a na východní nastupuje měsíc svou noční službu. Pozorovat západ z římsy nad údolím je pro turistu skoro povinné. Máte všechno přehledně před sebou a nikdo vám nemůže vlézt do záběru.

Ochutnat však tento jev mezi chladnoucími skalisky je stejně intenzivní prožitek jako koupel v ledových vodách Colorada na dně Velkého kaňonu.

Obrysy aut postupně mizí pod závojem tmy. Vítr polevuje, vzdálené zvuky civilizace mizí. Na obloze nesměle vyskakují hvězdy. Deset, dvacet, třicet. Přestáváte počítat. Nejste si jisti, zda to není jen odraz svítících aut v údolí. Posledních opozdilců, kteří se s Údolím monumentů nemohou rozloučit.

 

Poušť u Monument Valley mění své barvy podle denní hodiny. Na skalách se střídá žlutá, zlatá i rudá.

Monument Valley v Arizoně

Indiáni Navajo se do tradičního oděvu oblékají jen výjimečně

První setkání s Monument Valley: dlouhá silnice a někde v dáli v mlžném oparu vykukují první skály

Autoři:




Nejčtenější

Rýchorský prales v Krkonoších
Zakázaný ráj. V národních parcích se zpřístupní uzavřená místa

Nový zákon o národních parcích zpřístupní turistům některá atraktivní místa. Jedním z nich je i Rýchorský prales v Krkonošském parku, v českém Švýcarsku mohou...  celý článek

Takto Igor Brezovar brázdil národní parky v USA společně s manželkou.
Na dvou kolech projel celý svět. S motorkou ukecal i bandity

V 17 letech měl Igor Brezovar sen: projet svět na motorce. Dnes její počítadlo ukazuje 372 tisíc kilometrů a svoji misi si už dávno splnil. „Milionář svět...  celý článek

Českoslovenští legionáři v Itálii na historickém snímku legionářů
Země skropená krví borců. Výlet za českými legionáři u Lago di Gardy

Několik míst v blízkém okolí severního cípu jezera Lago di Garda nese zřetelné české/československé stopy, nejčastěji v souvislosti s událostmi 1. světové...  celý článek

Další z rubriky

Pevnost svatého Jana v Kotoru. Vystoupat sem v letním horku je fuška, ale stojí...
Sedm pádných důvodů, proč jet do Černé Hory. A nezůstat jen u moře

Bývalá Jugoslávie je cílem českých turistů tradičně a v masovém měřítku. Ročně se jich jen na chorvatské pláže přesune kolem milionu. Černá Hora je sice dál,...  celý článek

Čeští turisté letos opět míří na prázdniny do Egypta. Je to hit.
Češi už se nebojí. Vracejí se do Egypta i Tuniska, lákají je Emiráty

Oblíbené plážové destinace na severu Afriky, které v loňském roce prožily strmý propad zájmu, už se zase plní turisty z Česka. Přestali se obávat terorismu a...  celý článek

Letovisko u Mrtvého moře Ein Bokek.
Někdo to rád horké. V Mrtvém moři se nezchladíte, ale relax je parádní

Je sice asi třicet nad nulou, ale kolem to vypadá, jako by napadl sníh. Projíždíme po silnici podél Mrtvého moře, zářivě bílé krystaly soli se v širokých...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.