Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Montserrat: láska na první pohled...

aktualizováno 
Místo, které leží v horách asi 40 km na sever od Barcelony, si zamiluje snad každý, kdo jej navštíví. Pro věřící je centrem spirituality. Pro hudebníky líhní talentů. Pro básníky, malíře a fotografy zdrojem inspirace. Pro turisty cílem i výchozím místem mnoha výletů.

Pro horolezce je Montserrat terénem, na kterém mohou trénovat snad ve všech stupních obtížnosti. Pro geology učebnicí, která nahradí desítky stran nezáživných textů. Pro cizince zpestřením a odpočinkem od Gaudího památek v katalánské metropoli. Pro Barceloňany útočištěm, kde se dá v letních vedrech příjemně zchladit a nadýchat čerstvého vzduchu.

Podivuhodně rozeklanou siluetu pohoří Montserrat, která se rozkládá na území asi 10 km dlouhém a 5 km širokém, si nelze jen tak s něčím splést. Ačkoliv byl tento masiv formován podobnými geologickými procesy jako jiné hory v okolí, ačkoliv na něj působilo stejné slunce, déšť, vítr i mráz, jeho tvar – který mu dal i jméno - je nezaměnitelný. Montserrat totiž v překladu znamená "ozubená hora".

Téměř svislé stěny, jakoby vyřezané nebo vypilované rukou umělce, se zvedají z okolní nížiny až do výšky 1236 metrů. Taková je kvóta nejvyššího montserratského štítu Pic de Sant Jeroni, který shlíží ze svého piedestálu na všechny slepencové skály, věže, kužele, strmé suťové svahy, hluboké rokle a mělké závrty, jako panovník na své poddané.


Průčelí baziliky je zdobené sochami bratrů Vallmitjanových

Život v odloučení

Uctívání Boha na odlehlých a pustých místech, daleko od světských požitků a stranou všedního, každodenního života bylo kdysi zdůrazňováno jako důležitý prvek křesťanského náboženství. Vyznavači filozofie pod heslem "daleko od lidí - blízko k Bohu" existovali v 9. století i v Katalánii. Mystické prostředí montserratských hor, tehdy ještě opuštěných, se stalo pro bohabojné askety vytouženou oázou klidu a bezpečí.

Introvertní poustevníci, kteří zpočátku žili roztroušeni v jednoduchých jeskyních a modlitebnách vydlabaných ve skalách, se v nebetyčné výši cítili ke Stvořiteli blíž nejen fyzicky, ale i spirituálně. S myšlenkou shromažďování a zakládání komunit přišli až jejich následovníci, o dvě století později.

U jedné z pousteven, která byla zasvěcena panně Marii, založil v roce 1082 biskup Vich, opat Oliba z Ripoli, malý benediktinský klášter. Postupem času se rozrůstal, a to nejen stavebně, ale i svým významem, takže jeho jméno proniklo brzy i za hranice země. Na konci středověku se stal jedním z nejdůležitějších kulturních center Katalánska.

Ve stejném období se začaly stále intenzivněji šířit i zvěsti o mnoha divech a zázračných uzdraveních, za které prý mohla nenápadná soška katalánské patronky zvaná La Moreneta nebo také "Černá Madona". Podle legendy byla objevena v nitru hor.

Pastýři tu prý jednou zahlédli nadpozemské světlo a uslyšeli zvuky nebeských zpěvů. Biskup s průvodem věřících potom vystoupil na horu a objevil sošku Matky Boží, ukrytou v jeskyni před pohanskými Maury. Stala se předmětem uctívání a její kult začal k Montserratu přitahovat zástupy zbožných poutníků a zvědavců ze všech koutů Evropy.

Zprávy o neuvěřitelných zázracích se brzy dostaly i za oceán. Zasloužil se o to zejména bývalý montserratský mnich Bernard Boïl, který jako papežský legát cestoval s Kryštofem Kolumbem.

V 16. století vyrostla vedle klášterních budov velkolepá goticko-renesanční bazilika. Její stavba trvala dlouhých 32 let, což bylo způsobeno nejen rozsáhlostí celého projektu, ale i překážkami souvisejícími s umístěním stavby mezi skalními velikány. Dnes tvoří základ klášterní komunity asi osm desítek benediktinských mnichů, jejichž život je naplněn prací, modlitbami a pohostinností, která je nezbytná při péči o desítky tisíc poutníků, kteří každoročně do posvátných prostor Montserratu zavítají.

Tajemná soška

La Moreneta je uctívána již mnoho staletí. I dnes přicházejí věřící z mnoha zemí světa do Montserratské baziliky hlavně proto, aby se pomodlili a poklonili dřevěné sošce černé panny ve zlatém rounu, s královskou korunou na hlavě.

Je to Madona sedící na trůnu s Ježíškem na klíně. Zatímco Ježíšek má pravou ruku zdviženou jakoby žehnal, jeho svatá matka drží ve stejné ruce zlatou kouli, která symbolizuje svět stvořený Bohem. Oválná tvář La Morenety je trochu smutná, ale její rty jakoby naznačovaly úsměv trochu podobný tomu, který zdobil tvář slavné Mony Lisy.

Původ vzácné plastiky je zahalen tajemstvím. Historici tvrdí, že pochází z přelomu 12. a 13. století, ale nikdo nedokáže s určitostí říci, kdo ji vyrobil a jak se na Montserrat dostala.

Záhadou je i černá barva její pleti. Část lidí zastává názor, že za ní může pouhé zoxidování laku, způsobené staletým působením času nebo vliv sazí, které se na ní usazovaly v klášterním prostředí plném kouře hořících svíček a olejových lampiček. Jiní se odvolávají na verše biblické Písně písní, ve kterých se praví: "Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalemské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalamounovy. Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce..."

Nejstarší konzervatoř Evropy

Se spiritualitou, která Montserrat proslavila, úzce souvisí i vzdělanost a kultura. Klášterní knihovna se může pochlubit více než 300 tisíci svazků v mnoha jazycích. Nacházejí se mezi nimi i vzácné rukopisy nesmírné hodnoty.

Drahocenné jsou i sbírky místního muzea, v němž mohou návštěvníci kromě obrazů Dalího a Picassa obdivovat třeba mumii ze starověkého Egypta nebo 6000 let starou keramiku z Palestiny.

Mezi řeholníky montserratského kláštera hráli odedávna důležitou roli hudebníci. Ve 13. století zde vznikla pěvecká chlapecká škola Escolania, která propůjčuje klášteru pečeť dětské čistoty a nevinnosti. Postupem času se z této instituce vyvinula speciální hudební škola, ze které vyšli početní skladatelé, sbormistři, varhaníci a chrámoví hudebníci, kteří často působili nejen v Katalánsku, ale také v cizině.

V současné době je pěvecký sbor tvořen padesáti talentovanými kluky, kteří se kromě klasické výuky denně zdokonalují v chrámovém zpěvu i ve hře na hudební nástroje. Do sboru vstupují ve věku deseti let a jejich intenzivní hudební vzdělávání pod vedením skutečných mistrů, kteří jsou obvykle také absolventy této nejstarší konzervatoře v Evropě, trvá tři roky.

Návštěvníci, kteří si touží poslechnout jedno z nejlepších hudebních těles v celém Španělsku, tak mohou učinit denně ve 13 hodin, kdy se sbor shromáždí v basilice, aby zapěl tradiční skladbu Salve Regina.

Svět bizarních skal

Montserrat není pouze klášter, hudba a spritualita. Montserrat jsou také hory a krásná příroda. Zdejší území se stalo v roce 1987 národním parkem. Členitý terén se spoustou bizarně tvarovaných skalních útvarů, začíná již několik metrů od církevních budov.

Krajinou vede řada turistických stezek různého stupně obtížnosti, přičemž k některým vyhlídkovým bodům se dá dostat i lanovkou. Ta vede například k vrcholku hory Sant Joan (970 m), odkud se dá pokračovat pěšky k Santa Magdalena-Tebes a Sant Jeroni-Tabor. Přes hřebeny a okolo roztodivných slepencových skal z křemenných oblázků můžete po stezičkách obejít horskou podkovu, která se nad klášterem vypíná.

Po asi dvouhodinové hřebenové túře lze sejít jednou ze stezek dolů do zalesněného kaňonu a přijít po další hodině zpět ke klášteru. Ideální okružní cesta, při které uvidíte spoustu nádherných scenérií i terénů, na kterých s oblibou trénují horolezci.

Zatímco na některých chodníčcích nepotkáte ani živáčka a chvílemi se můžete cítit jako poustevníci, jindy můžete narazit na místa s početnými davy. Snad nejvíce lidí zde bývá o církevních svátcích a v parném létě. V horkých dnech, kdy teploty vzduchu v Barceloně šplhají ke čtyřicítce, bývá v horách o poznání chladněji a nefouká-li vítr, určitě povívá alespoň konejšivý vánek. Návštěva Montserratu tak může být příjemná pro duši i pro tělo.

 

Socha Černé Madony, patronky Katalánska, je nejuctívanějším objektem široko daleko

V areálu kláštera hoří dnem i nocí stovky svíček, které zapalují poutníci při svých modlitbách

Průčelí baziliky je zdobené sochami bratrů Vallmitjanových

Kdysi místo samoty a odloučení, dnes cíl tisíců poutníků z celého světa

Benediktínský klášter obývá 80 mnichů

Benediktinský klášter v horách Montserratu

Pohoří Montserratu je tvořeno bizarně tvarovanými skalami

Montserrat není pouze klášter, hudba a spritualita. Montserrat jsou také hory a krásná příroda.

Jednou z možností, jak se přiblížit k vrcholkům hor, je použití lanovky. Výhledy, které se během jízdy nabízejí, jsou nezapomenutelné.

Autoři:




Nejčtenější

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.