V Alpách můžete dlouhé hodiny krájet kilometrové, jako mlat tvrdé tratě, třeba takové, jakými se pyšní špičková francouzská střediska Val Thorens či Tignes. Možná však po čase zjistíte, že vám přece ještě něco chybí.
Pak navštivte právě Mont Fort nad švýcarským Verbier. Teprve na ďábelském svahu s celkovým převýšením téměř 1500 metrů zjistíte, že co jste až dosud dělali s těmi dřevěnými prkénky na sněhu, zřejmě nebylo lyžování. Anebo snad lyžování není tohle?
Přitom všechno začíná krásně nevinně. Mohutná kabinová lanovka "jumbo" nejdříve zastaví v jakémsi betonovém bunkru. První okamžik vůbec nevidíte, co vás čeká. A jak se přitom těšíte, ani si nevšimnete, že kolem vás už není moc "loučkařů".
Popadnete lyže a hrrr k východu. Už je chcete mít na nohou. Už chcete vyrazit. Ale ještě není pravý čas. Místo pekelného srázu, na který se psychicky připravujete, se najednou všude kolem otevře panorama velehor. Na severu, na východě, na západě, na jihu, všude, kam až oko dohlédne, je oceán bílých vrcholů.
Až později zjistíte, že režie těch chvil nemohla být rafinovanější. Jste na dostupné střeše švýcarských Alp. Trochu popadáte dech. Na chvilku se může i zamotat hlava, 3300 m - víc než dvě Sněžky nad sebou - to už je přece "kopec"!
"Támhle je Weisshorn, vedle Zinalrothorn, Monte Rosa, pak Dent Blanche a konečně Matterhorn," ukazuje Pierre Olivier Bourbon (nebo jen P. O.), vynikající lyžař a šéf turistického střediska v blízké Nendaz, na štíty před vámi.
|
Mont Fort leží ve Waliských Alpách poblíž střediska Verbier. Na mapku se podívejte ZDE. |
Počítáte si čtyřtisícovky jako prsty na rukách. Nejnižší z nich nejde pod 4200 metrů. "Kde je Mont Blanc?" "Vrchol sám je tam v mracích, ale vidíte jeho mohutný masiv," říká P. O. Ještě rychle fotku do alba. "Hej, monseigneur, prosím..."A jde se na to.
Hurá z kopce - hurá do pekla
Z vyhlídkové terasy vede na sníh železné schodiště. Jen zbytečně nespěchat. V klidu nasadit lyže, všechno pečlivě zkontrolovat, hůlky, brýle... ...dál už to nejde protahovat. Je čas podívat se pořádně dolů.
Široký, ale závratně prudký, proklatě boulovatý a dlouhý svah bere dech. Někdo sundavá lyže a vrací se zpět. Dolů nevedou lehčí a těžší trasy. Jen těžké a ještě těžší. "Ca va? V pořádku?" usmívá se P. O., ale jeho pohled nenese nejmenší známky pochybností. Jedeme! Hop, hop, doleva, doprava, doleva. Pozor! Sakra. Proč jsou lyže tak dlouhé? Rychle zastavit. V mohutných boulích se člověk ztrácí jak ve vlnách oceánu.
|
O lyžování v Alpách jsme v poslední době napsali |
|
Když na ledovec, tak do Söldenu |
|
Okolí Salcburku je lákadlem pro Čechy |
|
Val di Fiemme je jako stvořené pro rodinu |
P. O. je o kus níž. Jde mu to dobře. Co ostatní kolem? To trochu uklidní. Více než polovina lyžařů na svahu Mont Fort stojí, nabírá dech, možná vybírá nejlepší trasu, ale spíš si hledá alibi. Nedá vám to. Chcete přece jet, a ne tu postávat. A tak zase hop, hop, rychle točit, nenechat lyže rozjet.
Támhle někdo padá, nemůže se zastavit. Svah je moc prudký. Kolena bolí, na prsou píchá, tělo se marně snaží popadnout dech, dech se marně snaží držet krok s tělem. Možná by se to dalo ještě otočit? Ne, nedalo. Prekérní situace. Nahoru je to příliš nahoru a už příliš daleko, dolů zase příliš dolů a ještě dál než nahoru.
Kdo tohle vymyslel? Je to jako ranvej přímo do pekla. Pud sebezáchovy nutí si zachytračit. Támhle vlevo jsou boule určitě menší. Skutečně, ale zase je tu hlubší sníh. Prašť jako uhoď! P. O. tuší, že je zle,a přichází na pomoc.
Z černé sjezdovky na skitour
"Tohle je opravdu náročné. Část sjezdu z vrcholu Mont Fortu se už nehodnotí ani jako černá, ale jako takzvaná skitour - velmi obtížný sjezd. Dál od vyježděné trasy by měli lidé jezdit jen s průvodci," dává průvodce čas k odpočinku. "Je to pro velmi dobré lyžaře. I když, jak vidíte,si sem troufne ledaskdo, ale to není dobré. Každý by měl odhadnout, na co stačí. Ti, co se shora vrátí na lanovku, zřejmě vědí, co dělají."
Teprve hodně za půlkou cesty k ledovcovému plató na Col de Gentianes (2950 m) se trať stává upravenou sjezdovkou, kde si lze na chvilku užít dlouhé, rychlé oblouky ve fantastickém udusaném prašanu. Zasloužíte si je, i proto, že nejste ještě zdaleka na konci.
A už je tu křižovatka, kde se setkávají lanovky ze Super Nendaz a z Verbier. Lze si odpočinout venku v restauraci, trochu se projít, pokoukat, opálit se a vrátit se kabinkou. Dobře, prostě to skončit. Tak by se chtělo, nebe je jak moře a slunce nedá pokoj.
Pravá skitour teprve přichází
Ale bláznivé srdce radí vytrvat. Když už se to povedlo až sem, tak proč to nezkusit ještě dál, až do Super Nendaz-Siviez (1700 m)? Kdyby šlo tušit předem, co je dál. Kdo to zkusí po ledovci Le Grand Desert dalších tisíc výškových metrů až na stanici Tortin (2050 m), pozná, že úvodní padák z vrcholu Mont Fort, který se vám teď směje do zad, byl jen zkušební, zahřívací jízdou.
Až nyní přichází úplně nefalšovaná »ski-tour«. Ještě prudší, mnohem delší, členitější a náročnější. Parta snowboardistů kdesi vysoko nahoře ve skalách třítisícovky Mont Gelé odvážně kličkuje prudkým splazem. Dá to aspoň trošku nové energie. Hop, hop, prosmýknout se mezi boulemi. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět a ještě jedna navrch, a teď skočit. Člověk se učí rychle, tady prostě musí.
Ale pozor, stále dávat pozor. Nevyjet příliš z tratě. Kolem jsou nataženy žlutočerné šachovnicové vlaječky - skrývají ledovcové trhliny. "Já Mont Fort miluju. Je to paráda," pyšní se Čechošvýcar René Líbal, skoro šedesátník, který sem rád už léta jezdí. "Je to divoké lyžování pro silné nátury a uznávám, že ne každý to má rád. Jednou jsem pozval kamaráda z Francie, dobrého lyžaře, zvyklého na jejich tratě. Když to viděl, byl pěkně otrávený. Prostě se mu to zdálo moc těžké."
Konečně se objevuje dolní stanice Tortin. Je hotovo, dobojováno. Nohy se třesou a kolena podklesávají jak pod uštvaným koněm.
Ale hřeje pocit, že se povedlo. "Je to něco mezi nebem a peklem nebo mezi peklem a hlubokým azurovým mořem. Pro ty, kteří dostávají závrať a začínají toho mít až po uši, jen podsvětí boha Háda může být horší, ale pro ty, kteří si rádi zvednou hladinu adrenalinu a opravdu to umějí, je tohle ryzí nebe," píše autor jedné z místních internetových stránek.
|
MŮŹE SE HODIT |
|
KDE JEŠTĚ JEZDIT Ale nabízejí se i další směry s krásnými a mnohem snadnějšími terény. Hodinová cesta přes Greppon Blanc (2700m) až do středisek Thyon 2000 a Veysonnaz, kde je slavná závodní Medvědí sjezdovka, nebo na opačnou stranu na tratě kolem Nendaz. |
 Sjezd v horách nad Verbierem ve Švýcarsku |
