AMETYST. Mongolská žena z pouště Dornogobi kope celý den na slunci polodrahokamy. Sotva si tak zajistí obživu.

AMETYST. Mongolská žena z pouště Dornogobi kope celý den na slunci polodrahokamy. Sotva si tak zajistí obživu. | foto: Magdalena Sodomková, MF DNES

Mongolští nindžové ničí svoji zem, pramenitou vodu mění za zlato

  • 39
Přinášíme vám exkluzivní reportáž o nelegálních kopáčích ametystů a zlata, přezdívaných nindžové, kteří drancují mongolskou krajinu. Jejich práce zamořuje vodu rtutí a zůstává za nimi mrtvá zem. S likvidací ekologické havárie tu pomáhají i Češi.

Vyprahlá rovina mongolské polopouště Dornogobi se táhne do nevidím. Že tu není úplně liduprázdno, prozrazují jen hromady štěrku, které se rýsují proti slunci. Za jednou z nich sedí dvě Mongolky a kopou ametysty. Velké fialové polodrahokamy.

"Kupují to od nás Číňané a Rusové. Musíme je prosit, aby to vůbec vzali. Kopáčů je v Gobi hodně," říká starší žena v tradičním hedvábném délu. Mezitím doslova z děr v zemi vylézají dva muži. Nindžové. Nelegální kopáči.

Škrtátka do zapalovačů

"Šachta je hluboká tři metry, pod zemí jsme sbíječkou vyvrtali chodbu dlouhou dvanáct metrů," ukazuje chlapík v khaki bundě. Šachta nemá žádné pažení, široko daleko není jediný strom, tedy ani dřevo, kterým by mohli díru v zemi vyztužit. Občas se chodba zbortí a kopáč už z díry nevyleze.

ZLATÝ DŮL BAJANGOL. Když kopáči narazí na žílu, zamoří vodu v okolí.

ZLATÝ DŮL BAJANGOL. Když kopáči narazí na žílu, zamoří vodu v okolí.

"Je to nebezpečné. A člověk pořád dýchá prach. Ale co máme dělat? Chtěli jsme se živit jinak, třeba něco pěstovat, ale přepadli nás muži s kalašnikovy a zabrali nám studnu. Nemohli jsme se bránit," zoufají si pouštní ženy. "Za tunu fialového kamení dostáváme 400 eur. Číňané z toho vyrábějí škrtátka do zapalovačů, nebo co," líčí. Těžko věřit, že nevědí, co to vlastně kopou.

Želvy ninja

I v jejich ušních lalůčcích se přitom houpou náušnice s kamínkem. To, že se vedou boje o vodu v poušti, by člověk ještě pochopil. Proč ale severně od Ulánbátaru, v zeleném údolí řeky Boró, dobrovolně vodu zamořují? Voda je totiž třeba k těžbě zlata.

Právě zde, podél řeky Boró, se ještě nedávno brodili "praví" nindžové, Mongolové, Mongolky, kteří zlato rýžovali v zelených plastových lavorech. Právě podle krunýře, který nosili na zádech, a podle akčních nočních přesunů, si vysloužili přezdívku. Vypadali jako želvy ninja z kresleného seriálu.

Nad tím, co za sebou zanechávají, však úsměv tuhne. "Celé území je kontaminované," vysvětluje Jiří Šourek, geolog, který v Mongolsku za pomoci desítek milionů korun české i mongolské vlády likviduje ekologickou havárii. Nindžové totiž k oddělování zlata od horniny používají i rtuť. Proto za nimi zůstává mrtvá země. Mrtvá voda.

"Tou vodou přitom místní zalévají, obsah rtuti je nad normou v listové zelenině i v trávě, kterou pak pase dobytek," vysvětluje geolog a dodává, že rtuť působí na nervovou soustavu. "Říká se tu, že místní ženské mívají tři manžely, jednoho na hřbitově, druhého v blázinci a třetího v dole," vypráví Šourek, který bydlí v jurtě poblíž nelegálního dolu Bajangol.

Mongolsko

Mongolsko

Na život a na smrt

V údolí řeky Boró čeští ekologové vytěžili a promyli už asi tisíc kubických metrů půdy. Zemi, která byla zamořená až do hloubky devíti metrů, zbavili 100 kilogramů rtuti. Jen o kus dál, v Bajangolu, však zlatokopové pořád ještě kutají. I pro ty, kteří kopou, nejen rýžují, se název nindžové vžil.

Říká se tak všem, kdo drancují mongolské nerostné bohatství. A je jich v Mongolsku až sto tisíc. Přitom za tuhle práci hrozí kriminál. A být nindžou je stigma. Stávají se jimi hlavně zkrachovalí nomádi, jimž za krutých zim pomřela stáda a nemají už ani kvašené kobylí mléko kumys a pár beraních kostí, tedy obživu pro své rodiny. Úplně těžbu zakázat by tedy znamenalo poslat ty lidi na smrt.

Mongolsko, jurtoviště na okraji Ulánbátaru

Mongolsko, jurtoviště na okraji Ulánbátaru

Ale i v dole jde o život. Kopáči používají výbušniny. Závalů se tu bojí každý. "Vím, můžu zemřít, je to ale jediná možnost, jak si rychle vydělat peníze. Kdybychom narazili na žílu, koupil bych mikrobus a vozil lidi," sní dvaadvacetiletý nindža Altancooj, jehož jméno znamená "zlatý zámek".

Táhne nás do díry v kopci. Je to šachta, na jejímž konci Altancooj (Mongolové obvykle nepoužívají příjmení) sloupem světla z baterky odhalí bílý pruh křemene. Takhle vypadá zlatá žíla. Hora v Bayangolu je živelně prošpikovaná přesně takovými chodbami, na nějaká pažení tu, stejně jako v Gobi, nikdo nehledí.

Potetovaní nindžové, mnohdy opilí, se tu střídají na směnách. Vytěženou rudu pak pomelou v kamenném mlýně, který oddělí zlato od křemene. Půl výdělku dostane majitel dolu, půl si rozdělí směna.

"To, co tu dělají, je černá můra všech ekologů. Používají totiž nejen rtuť, ale i kyanidy. Ty pak spolu vytvářejí komplexy kyanidů rtuti, což jsou extrémně jedovaté látky, navíc dobře rozpustné ve vodě," vysvětluje Šourek.

Mongolsko, jurtoviště na okraji Ulánbátaru

Češi nabízejí pomoc

Ukazuje přitom na zařízení, které má fungovat jako technologické centrum, v němž by Češi mohli nindžům pytle s vytěženou rudou zpracovat šetrněji. Zrníčka zlata by jim za poplatek či za kus zlata rádi odlili do slitku. K tomu se ale ještě musí domluvit s šedesátnicí Cagcan.

Tahle Mongolka s vizáží kolotočářky je matkou kopáčů, kteří žílu v kopci našli. Šéfka dolu ví, že se počínání jejích amatérských horníků vládě, geologům ani ekologům nelíbí, ale vzdát se nehodlá. Vždyť, jak mazaně říká, vytváří pracovní příležitosti!

Jistě, zatímco dvě třetiny obyvatel Mongolska žijí za pár dolarů denně, nindžové si mohou načerno vydělat deset až dvacet. A výsledek? U zlatých náušnic s ametystem ve výloze klenotnictví v Ulánbátaru visí cedulka: 400 eur. To ale není cena, kterou za drancování svého nerostného bohatství Mongolsko platí.