Letní pařák se nehýbe a vzduchem se šíří omamná vůně jasmínu a moře. "Medina, nebo marina?" táže se taxikář, který si hned domlouvá hodinu zpáteční jízdy.
Volba je to nesnadná. V Monastiru, přístavním městě ležícím asi 160 kilometrů jižně od hlavního města Tunisu, lze totiž obdivovat vše. Malebnou malou hradební medinu, strohou monumentální architekturu středověké pevnosti s majákovou věží, kouzelný rybářský přístav (marinu) i rodinné mauzoleum bývalého prezidenta Habíba Burgiby, místního rodáka. V mém případě to byla láska na první pohled.
A vůbec jsem se nedivila tomu, že bílobéžový Monastir zvolili filmaři pro exteriéry snímků Dobyvatelé ztracené archy a seriálu Ježíš Nazaretský.
Původní název Monastiru byl Ruspina, která byla výchozím bodem Césarových nájezdů do Afriky. Současné jméno je odvozeno od křesťanského kláštera, který kdysi chránil před útokem z moře. Dnes se musíte chránit tak maximálně před "útoky" pouličních prodavačů a před žhavými paprsky červencového slunce, před nimiž se lze částečně schovat v propletenci klikatých úzkých uliček starého města.
Barvami hýří trhy s keramikou, s kůží a látkami, voní koření, oříšky, ryby a ovoce a třpytí se šperky. "Ček, Ček?" volá starší prodavač a zve do drobného obchůdku s esencemi, z nichž se vyrábějí parfémy. Dříve než se naději, prodavač na mně testuje vzorky parfémů a za chviličku mi snad každý centimetr kůže na rukou i na krku voní jiným druhem. Od mošusu přes květ pomeranče až po kapky Sahary, prý s afrodiziakálními účinky.
|
MŮŽE SE HODIT... |
Rtuť teploměru ukazuje padesát stupňů. Ale když se otevřela naprosto prázdná dlouhá přístupová dlážděná cesta k okouzlujícímu mauzoleu dlouholetého prezidenta Habíba Burgiby, leckdo zapomene na touhu po klimatizovaném stínu.
Zlatá kopule a dva štíhlé minarety vysoké 25 metrů, za nimiž se tyčí další zlaté a zelené kopule mešit, jako magnet přitahují k bronzovým vratům komplexu, na nichž je napsáno: "Nejvyšší bojovník, osvoboditel žen a tvůrce moderního Tuniska." Vládl po třicet let a patřil k nejvýznamnějším africkým politikům dvacátého století. Tuniské ženy mu vděčí za volební právo a společenské postavení, jaké nemají ženy v žádné muslimské zemi světa.
V mauzoleu z mramoru, zlata a se stropy z olivového dřeva, kde jsou pohřbeni také členové rodiny politika, jsou k vidění osobní věci Burgiby, od bot a obleků přes fotografie z mládí až po jeho brýle a služební telefon.
Perly pobřeží
Monastir, to není jenom historie, jsou to také dlouhé písečné pláže, přístav plný luxusních jachet i katamaránů, potápění, jízda na koni, kasino a golfové hřiště. Romantika a smlouvání. Neméně romantické je však také nedaleké město Sousse, třetí největší v zemi.
Přístavní univerzitní město s labyrintem úzkých uliček, které založili Féničané pravděpodobně ještě před Kartágem, na vás dýchne opojnou atmosférou. V opevněné části najdete muzeum s rozsáhlými sbírkami z punské a římské doby. Do mešity zde nemuslim nesmí, pustí vás však na nádvoří Velké mešity, postavené roku 850.
Lákadlem je islámský Ribat - stará pevnost obehnaná mohutnou zdí s cimbuřím, která byla postavena v 8. století. Její dominantou je třicet metrů vysoká signální věž s nádherným rozhledem po okolí. V Sousse naleznete také přes pět kilometrů dlouhé katakomby se 240 podzemními galeriemi, ve kterých se nachází mramorem pokryté hroby z 2. - 5. století.
Jasmín za uchem
Je libo trochu flóry? Květy pronikavě vonícího jasmínu můžete mít ve tvaru jednodenního náhrdelníku nebo jako svazek do ruky. Či lépe za ucho. Jak praví tradice. Podle toho, za kterým, mohly kdysi Tunisanky uhodnout, zda je muž zadaný, či nikoli. Prý to platí dodnes. Kytka za levým uchem signalizuje: jsem volný. Přestože jsou Tunisané velice přívětiví, ani zde nepořídíte dobrý nákup bez smlouvání.
"Udělám ti dobrou cenu. Ani deset, ani třicet dinárů," volá prodavač poté, co se již (naoko) nehodlám handrkovat o vodní dýmku a z krámku odcházím. Vracím se, abych dodržela nepsaný rituál, a piju mátový čaj s kousky mandlí. Nakonec odcházím s malou "shishou" za šest dinárů včetně tří balíčků jablečného a mátového tabáku. "Ahoj! Jsi sladká," překvapí mě dost dobrá čeština domorodce. Nápor českých turistů do tuniských letovisek se promítá také do jejich slovníku.
Tunisané, jejichž druhým úředním jazykem vedle arabštiny je francouzština (kterou skutečně mluví téměř každý), jsou jazykově velice zdatní a hbitě reagují na nové příchozí. Procházka medinou by nebyla tím pravým bez návštěvy ve tkalcovské dílně, kde vám bude zrak přecházet z nádherných ručně tkaných koberců nejrůznějších vzorů a tvarů.
Nenechte se jinak zmást tím, že zdejší bazary ve staré části Sousse zavírají kolem deváté večer. Stačí přejít do nové čtvrti, kde můžete nakupovat a bavit se do ranních hodin. Nebo také popojet o pár kilometrů dál, na tuniské "Azurové pobřeží".
Tohle má být perla pobřeží? ptala jsem se nevěřícně, když mě taxikář vysadil někde mezi hotely za Sousse. Teprve za nimi jsem mu uvěřila a téměř nevěřila vlastním očím. Jsem snad v Nice nebo v Cannes? Nikoli. Místo se jmenuje Port El Kantaoui a je snad tím nejromantičtějším místem v zemi. Toto středisko bylo nově vystavěno koncem 70. let a v přístavní zátoce může kotvit až 360 lodí.
Při procházkách po pobřežní promenádě s desítkami kavárniček, restaurací a obchůdků se vás zmocní atmosféra se šarmem jižní Francie. Port El Kantaoui, to je luxusní přístav pro jachty, hotelový komplex i rušný noční život. A s nezapomenutelnou romantikou.
 Městečko v sobě spojuje krásy architektury s malebnou přírodou a mořem. |
 Původní název Monastiru byl Ruspina, město bylo výchozím bodem Caesarových výpadů do Afriky. |
 Perlami středozemského pobřeží jsou ještě Sousse a Port El Kantaoui. |
