Fernando de Noronha: klenot UNESCO
Fernando de Noronha, které sestává z 21 ostrovů, ostrůvků a skalisek sopečného původu, je od pobřeží Brazílie vzdáleno asi 345 km. Teplota vody je zhruba 26 stupňů, viditelnost od 25 do 40 metrů. I proto je oblast vyhledávanou potápěčskou destinací. Typickou podmořskou faunu tvoří delfíni, žraloci, mořské želvy a spousta druhů korálových ryb.
Souostroví je zapsáno od roku 2001 společně s atolem Rocas na seznam UNESCO. Mezinárodní organizace OSN to zdůvodnila hlavně výjimečnou rozmanitostí vyskytujících se druhů a obrovskou koncentrací delfínů, která je unikátní i v celosvětovém měřítku.
Podnebí je zde tropické, s dvěma hlavními sezonami. Období dešťů trvá od března do září, po zbytek roku prší velmi málo.
Navzdory výjimečnému přírodnímu bohatství je historie Fernando de Noronha spíše pochmurná. V 19. století souostroví sloužilo jako vězení, a aby se zabránilo útěkům vězňů na vorech, vykácel se prales. Vězni sem byli deportováni i za druhé světové války. V roce 1987 se tu pak potopila brazilská válečná loď, která je dnes atrakcí pro potápeče.
Kde spadlo letadlo
Kovové trosky, o nichž brazilské letectvo předpokládá, že zřejmě patří airbusu Air France, se však našly zhruba dalších 600 až 650 km severovýchodně od ostrovů Fernando de Noronha. Nejbližší pevninou, pokud se to tak dá nazvat, v tu chvíli podle všeho byly ostrůvky sv. Petra a Pavla ležící téměř na rovníku. Ty jsou na rozdíl od Fernando de Noronha neobydlené a funguje tam pouze vědecká stanice. Moře kolem je hluboké až několik tisíc metrů.
Podle českého námořního kapitána Ivana Kroupy ze společnosti Czechoslovak Ocean Shipping je to opuštěná oblast ležící mimo trasy obchodních námořních lodí.
V tomto období bývá v oblasti poměrně teplo, ovšem na počátku léta je tam větší výskyt tlakových níží a bouří. Teplota moře je podle Kroupy chladnější než na Fernando de Noronha, jen kolem 20 stupňů. Teoreticky se v takové vodě dá kvůli podchlazení přežít přibližně den a půl.
"Při rozbouřeném moři tam mohou být i několikametrové velké vlny. Například takzvaná mrtvá vlna může dosáhnout výšky 7 až 8 metrů," uvedl Kroupa.
Zajímavostí je, že ostrůvky byly objeveny úplnou náhodou. V roce 1511 do nich pozdě v noci narazila flotila šesti karavel portugalských mořeplavců.
Už o pár let dříve se touto oblastí plavil i slavný italský mořeplavec v portugalských službách Amerigo Vespucci.
V roce 1832 pak tuto minipevninu stejně jako ostrovy Fernando de Noronha navštívil s expedicí i Charles Darwin.
Konečně v roce 1960 právě u malých opuštěných ostrůvků sv. Petra a Pavla zahájila americká jaderná ponorka USS Triton první non-stop obeplutí světa pod mořskou hladinou.
Tragédii letadla Air France v Atlantiku sledujeme podrobně ZDE.
