Metrem po Moskvě

  • 2
První stanice moskevského "Metropolitenu V. I. Lenina" byly uvedeny do provozu už v roce 1935 a jejich architektura odpovídá tehdejší době. Bombastické několikametrové sochy budovatelů socialismu a proletářů v tomto dokonalém skanzenu komunismu, stejně jako rozměry samotných podzemních prostor, dokážou šokovat zvláště psychicky nepřipraveného člověka. Fajnšmekrům doporučujeme pro studijní účely navštívit třeba stanice Komsomolskaja, Okťjabrskaja nebo Kyjevskaja, případně Bělorusskaja. Ovšem i ostatní z celkem stojednašedesáti stanic jsou neméně zajímavé.

Pro obyvatele České republiky může být zajímavá stanice Pražskaja na jižním okraji Moskvy, kterou postavili v polovině osmdesátých let minulého století českoslovenští dělníci v rámci družby se Sovětským svazem. Její interiér je kopií pražské stanice Roztyly. Na povrchu, u východu z metra, pak stojí sousoší sovětského a československého kosmonauta, kteří společně hledí vstříc hvězdám.

Sovětští soudruzi na oplátku v Praze vybudovali stanici Moskevskou, dnešní Anděl. Od roku 1996 také najdete na seznamu moskevských stanic metra Bratislavskou.
Protikladem k leštěnému mramoru a bílým sochám je technické vybavení moskevského metra, které dosud odpovídá třicátým letům našeho století. Eskalátory mají ještě dřevěné obložení a na všech jedenácti trasách o celkové délce více než dvě stě šedesát kilometrů není zabudována klimatizace. Proto je zde prakticky neustále přetopeno a nedýchatelno.

O všeobecné zchátralosti ruského metra svědčí i několik havárií. Například v červnu 1999 se v Petrohradu zřítila střecha stanice metra, která pod sebou pohřbila nejméně čtyři lidi a další desítky utrpěly zranění. V osmdesátých letech se také v moskevském metru stala havárie eskalátorů, jež ve svých troskách doslova rozemlely několik desítek lidí. O tomto incidentu existují ale pouze kusé zprávy, protože se veřejnost nesměla dozvědět o tom, že technická zchátralost podzemky je tak velká, že ohrožuje na životě její pasažéry.

Denně podzemní dráhu využije více než devět milionů lidí, na něž dohlíží stovky policistů a přes tři tisíce "děžurných". Většinou jsou to starší ženy, které sedí v jakýchsi budkách pod eskalátory a mají za úkol ostřížím zrakem "monitorovat" situaci ve stanici a upozorňovat milicionáře na přestupky či podezřelé předměty ve svém okolí. Cestující, kteří se chovají nepřístojně, přísně okřiknou či na ně zavolají policii.

Ceny jízdenek jsou opravdu lidové. Za jednu jízdu zaplatíte pět rublů (asi 6 Kč), pět jízd stojí dvacet rublů. Kurs se pohybuje kolem třiceti rublů za dolar. Po projití turnikety můžete cestovat i s přestupy po celé Moskvě, dokud zase nevyjedete na povrch. Moskvané si ale i tak stěžují na drahotu, zvlášť pokud současné ceny srovnávají s cenami z dob socialismu, kdy lístek na metro stál desetkrát méně než teď.

Místní rozhlas každou chvíli upozorňuje pasažéry, aby nezapomínali ve vozech své věci. I přesto ale zaměstnanci metra každý den nacházejí ve vlacích stovky zapomenutých tašek s nákupem, deštníků či kabelek.

V každém voze vyhrazeno místo pro invalidy. Problémem pro ně ale je se do metra vůbec dostat, protože na žádné stanici neexistuje bezbariérový přístup ani výtah. Navíc většina stanic je umístěna hluboko pod povrchem země. Vozíčkáři či jinak handicapovaní lidé tak musí volit jiný způsob cestování po městě než metro.

Avšak moskevské metro také umožňuje živobytí různým stánkařům, bezdomovcům neboli "bomžům" (zkratka z označení: bez trvalého/opreděljonogo místa pobytu/žitělstva), žebrákům (typ "slepec" či "křižující se babička") a hudebníkům, ale také veteránům Velké vlastenecké války. Ti se poznají podle dobře udržované uniformy, na níž visí nablýskaná vyznamenání. V podzemí najdete desítky stánků s novinami a časopisy nebo lístky do divadel, ale třeba i lékárnu či optiku nebo květinářství.

Vagony "iz Mityščina", důvěrně známými z pražského metra, procházejí žebráci, ponejvíce zubožené matky s malými dětmi, a prosí o almužnu. V chodbách metra také postávají třeba lidé se svými psy a na krku mají cedulku: Přispějte na krmení. Žebráci se snaží vzbudit soucit svými strastiplnými příběhy, které si ale jsou až neuvěřitelné podobné - někteří lidé mluví o žebrácké mafii, která má pod kontrolou drtivou většinu moskevských žebráků. Ti musí svým "ochráncům" odevzdávat část svého výdělku.

Bezdomovci zase většinou bivakují u vchodů do stanic, kde často zahrazují cestu lidem spěchajícím do metra. Po ránu na ně také mohou pasažéři narazit i ve vlacích. Vyspávající bezdomovec většinou kolem sebe šíří takový zápach, že není možné ve vagonu vydržet déle než jednu stanici. Bomžové se do metra stahují nejvíce v zimě, protože na kruté ruské mrazy už jich spousta doplatila vlastním životem.

 

Stanice Komsomolskaja