Tuto otázku zvažuje i čtyřicetiletý hornický veterán Simion Sicoe s cigaretou ve zkřivených prstech. "Rumunský stát je schopen těžit své bohatství sám. Většina lidí je proti novému projektu."
Pach kreozotu proti štěnicím v temné hospůdce na půl cesty do hor přeráží aroma silného tabáku a slabého piva. Sicoe vydělává 3,7 milionu lei (131 dolarů) měsíčně u státní společnosti pro těžbu zlata, která zaměstnává 700 lidí. Spolu s ním v hospodě sedí místní lidé, kteří nadávají na ambiciózní novou důlní společnost a naříkají nad budoucností, kterou vidí černě. Podezřívavost je vlastní těmto drsným horalům, kde je těžba zlata jediným průmyslem už dva tisíce let. I Římané sem kdysi přišli rabovat zásoby zlata. Bývalý komunistický diktátor Ceaušescu dal zbourat v osmdesátých letech některé staré domy ve vesnici Rosia Montana a přesunul místní lidi do ponurých bytů ve zcestném plánu urbanizace vesnického obyvatelstva Rumunska.
Asi polovina z 13 000 rumunských vesnic byla určena pro "systemizaci", jak se nazýval Ceaušeskův plán. Po Ceaušeskově pádu byli Rumuni oklamáni podvodnými investičními plány, bankami bez peněz a klamnými privatizačními akcemi. Někteří místní lidé se domnívají, že nově příchozí chtějí totéž - vyčerpat důl a nechat je zde s prázdnýma rukama.
Jiní se dívají na 350 milionů dolarů, které chce Kanaďanům patřící Rosia Montana Gold Corp. utopit v dole, za záchranný pás pro kraj postihovaný 25procentní nezaměstnaností. Státní dolování je v úpadku. Vládní dotace tomuto odvětví klesly z 526 milionů dolarů v roce 1990 na pouhých 100 milionů v roce 1999. Za Ceaušeska těžil zlatý důl Rosia Montana 50 kg zlata měsíčně ve srovnání s dnešními 24 kg. "Investice pomůže sociálně, hospodářsky i ekologicky," tvrdí Gary O'Conor z kanadské společnosti. Nová společnost slibuje stovky pracovních míst a bezpečnější metody těžby, odstranění silikózy. Uznává, že pro povrchovou těžbu musí zmizet 600 domů a staveb a snad i pravoslavný a kromě toho také římskokatolický kostel.
Váhá i starosta Virgil Narita: "Důlní firma platí daně a sponzoruje některé projekty, ale když lidi řádně neodškodní, budou protesty." Starosta, kterému patří tři krámy a dům s plovárnou, poznamenává, že vláda projekt podporuje. Někteří vesničané ho obviňují ze zrady, protože se dal zvolit hlasy odpůrců projektu a nyní postupuje diplomatičtější cestou. Starosta namítá, že i ve veřejném mínění došlo k posunu. "Všichni chtějí investice, ale nikdo se nechce hnout. Nelze souhlasit s investicemi a odmítnout stěhování," říká důlní inženýr Paul Gruber, který žije ve zchátralém dvoupokojovém bytě a doufá, že dostane lépe placenou práci a nový byt.
Jiní však varují, že sledovat krátkodobý prospěch je krátkozraké. "Místo této vesnice tady bude jáma," říká profesor historie Ruxandra Manta, jeden z nejhlasitějších kritiků rozšiřování těžby. "Těžilo se tady už před Kristem. Co chtějí dělat? Zničit hřbitov a pět kostelů?" říká Manta. "Nejsem proti investici, ale jsem pro to, aby těžili pod zemí, tak jako již tisíce let."
