Cestopis z Marsu? Budoucnost lidstva?
Spíše to druhé: jde o bezprostřední zápisky autora článku z jeho návštěvy Brasílie, D. F.
Metropole mladé a veliké země (Brazílie zabírá dvojnásobek plochy celé Evropské unie), postavené v 60. letech minulého století na zelené louce.
Ze vzduchu krásná, zpoza volantu složitá, pěšky krutá
"Autoři Brasílie chtěli ukázat, jak lidstvo bude žít v novém tisíciletí," chlubí se student a prý budoucí novinář Joao, který se mnou statečně pije v jedné z nemnoha zahradních restaurací umělého města.
Joao, přesvědčený advokát Brasílie, hovoří jako turistické bedekry, které zdůrazňují vystoupení zakladatele salesiánského řádu dona Boska z roku 1883. Italský kněz prý tehdy vznik Brasílie předpověděl, aniž se vyděsil. Naopak, on město vítal.
Lze ho chápat, pokud ve vidění spatřil zdařilé počiny moderní architektury, mezi které patří i katedrála a chrám zasvěcený jemu coby (pochopitelnému) patronovi města.
Město ve tvaru letadla
Člověk však nemusí být skalní konzervativec či historickým městům přivyklý Evropan, aby jej Brasília spíše vyděsila. Cizinci předem tuší, že sídlo budoucnosti je rozděleno do futuristicky nazvaných očíslovaných sektorů seřazených podle osy, přičemž celek z výšky tvoří obrys letadla, či snad motýla.
Z přirozené lidské perspektivy se však Brasília jeví jako místo, které chodce jako instituci ignoruje. Fakt, že přechody křižující šesti- až osmiproudé dálnice jsou od sebe vzdáleny odhadem i kilometr, pěší turistiku věru komplikuje.
Nemluvě o neexistenci jinak v Brazílii běžných lávek pro chodce.
"Fakt je, že bez auta se tu žije divně. Každý sektor má vlastní zázemí, kde se dá nakoupit a tak," říká Joao, když vtom registruje nesouhlasný pohled své přítelkyně. "No, je pravda, že je to tu pro cizince dost zamotané," dodává smířlivě.
Mimochodem, prsty ve vzniku Brasílie měl Juscelino Kubitschek, bývalý brazilský prezident českého původu. Byl prvním politikem, který se odvážil realizovat dvě stě let plánovaný přesun hlavního města z pobřeží do centra země.
České stopy v BrasíliiZrození Brasílie asistoval prezident českého původu Juscelino Kubitschek de Oliveira (1902–1976), který roku 1956 zavelel k výstavbě města. Zlí jazykové tvrdí, že tak učinil proto, aby odvedl pozornost od tehdejších problémů země.
Faktem však je, že rozhodnutí vystavět nové hlavní město blíže geografickému středu Brazílie je součástí první republikánské ústavy z roku 1891. Vlastními otci Brasílie pak jsou architekti Lúcio Costa a Oscar Niemeyer. Když se Brasilia D. F. stavěla, musela být od základů vybudována i silniční infrastruktura a letiště, které nové město spojovaly se Sao Paulem, Rio de Janeirem a dalšími důležitými městy v zemi. Jednotlivé čtvrti byly odděleny, silnice se vyprojektovaly jako široké a dlouhé mnohaproudé komunikace s mimoúrovňovými křižovatkami.
Od roku 1987 je Brasilia zapsána na prestižní seznam památek UNESCO. |
Umělá města ve světě
Brazilci nejsou jediní, koho napadlo vybudovat novou metropoli, ať již zcela na zelené louce, či fatální přestavbou existující obce. Politici obvykle hlavní města stěhovali blíže geografickému středu země: řešili tak řevnivost mezi etniky, městy, svazovými státy či provinciemi.
Z podobných důvodů se nyní školáci učí o Canbeře (Austrálie), Washingtonu (USA), Ottavě (Kanada) nebo třeba Abuji (Nigérie).
Někdy se autoritativní vůdce rozhodl, že přestěhuje ministry i úřady do rodné obce (Félix Houphouët-Boigny z afrického Pobřeží slonoviny a město Yamoussoukro).
Jindy se vojenská junta před občany schová i s hlavním městem, což se stalo v Barmě, jejíž v džungli zasuté Neipyijto proslulo mizernou dostupností, nadprůměrným výskytem hadů a častými výpadky elektřiny.
Stávalo se též, že panovníci výstavbou nového síla otevírali okna směrem, který považovali za příhodný (ruský Petrohrad na západě impéria).
Architekt míní, život mění
Další čerstvá města pak rostla proto, že úředníci prostě neměli kde razítkovat. Průkopnický duch právě narozené Indie proto přivedl na svět město Čandigarh, jehož otcem je architekt Ch. E. Jeanneret-Gris, světu známý spíše jako Le Corbusier.
Jeho město, odkud politici vládnou svazovým státům Paňdžáb a Harijána, je podobně jako Brasília sestaveno ze sektorů. Autor tohoto textu měl možnost sledovat souboj inženýrsky navržené obce s dravou indickou touhou plochu zabydlet.
Na vzdušných, původně holých bulvárech tak, přilepeny k řadovým budovám, vyrostly všelijak poslepované chýšky. Trhovci s drůbeží a ovocem den co den rozkládají zboží na futuristických dlaždicích.
Stav? Spíše nerozhodný.
Ožily i průchody moderních budov v Brasílii. Večer se tu spárami mezi dlaždicemi prodírají potůčky moči z improvizovaných restaurací, prodejci oblečení blokují s papírovými krabicemi cestu chodcům i policistům, kteří tu úřadují.
Parlament a další vládní budovy
Ti Brazilci, kteří nemají na návštěvu drahé restaurace v nedalekém nákupním středisku, sedí zde. Na obrubě neudržované fontány plné špačků a plechovek od piva.
ASTANA (Kazachstán) prý vznikla také proto, aby do oblastí tradičně obývaných etnickými Rusy pronikl kazašský živel. Fakt je, že předchozí hlavní město Almaty (Alma-Ata) leží na hranici země. Úřady se do Astany přestěhovaly v roce 1997.
ČANDIGARH (Indie) vznikl nejprve na stole architekta Le Corbusiera, který inspiroval i Oscara Niemeyera, tvůrce Brasílie. Tvoří jej samostatné sektory a bloky soustřeďující vždy určité služby. Je hlavním městem indických států Paňdžáb a Harijána.
NEIPYIJTO (Barma) je ztělesněním strachu junty ze spoluobčanů. Oproti někdejší metropoli Rangúnu leží blíže středu země, důležitější však je izolace od zbytku Barmy. Manželka šéfa junty nicméně odmítla v nepohodlném Neipyijtu žít.
YAMOUSSOUKRO (Pobřeží slonoviny) je úředně hlavním městem od roku 1983. Kvalifikaci k tomu získala malá obec již v roce 1905, kdy se zde narodil pozdější autoritativní vládce Félix Houphouët-Boigny, jenž přestěhoval hlavní město domů.
