Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Messner: Vím, kdo je sněžný muž!

  7:55aktualizováno  7:55
Legendární horolezec Reinhold Messner sice zdolal všech čtrnáct osmitisícovek a vystoupil na Mount Everest bez kyslíku, ale přesto tvrdí: "Ve skutečnosti mě hory ani tak moc nebaví."

Je to nejslavnější horolezec všech dob. Muž, který rád překonává sám sebe. Zdolal všech čtrnáct hor, které na naší planetě přesahují magickou výšku osm tisíc metrů nad mořem. Vystoupil na nejvyšší z nich, Mount Everest, bez kyslíkového přístroje. Přešel ledové pláně Antarktidy bez psů a jakékoliv techniky.

Himálaj mu přinesl slávu i zármutek. Při sestupu z hory Nanga Parbat před 35 lety ztratil bratra Günthera. Tehdy Messnera obviňovali, že ho opustil, že se vydal dolů po nezlezené stezce, aby se proslavil. Až letos se objevily ostatky jeho sourozence. Nález potvrdil to, co král horolezců vždy tvrdil - že sestupovali spolu a Günthera zavalila lavina.

* Co to pro vás znamená?

Má to pro mě dvojí význam. Ten první je ryze osobní - byl to můj bratr. A já mohl po těch letech konečně pochovat jeho ostatky. Zároveň jsem dokázal všem, kteří tvrdili, že jsem ho obětoval, že neměli pravdu.

* Vzkázal byste jim něco?

Nikdo z nich tam nebyl, takže nemohli ani tušit, co se tam odehrálo. Tuhle smutnou legendu si někdo vymyslel a lidé to po něm začali opakovat, aniž o tom přemýšleli. Teď je zřejmé, že jsem měl pravdu a že 90 procent novinářů lhalo.

* Vy jste se později na Nanga Parbat vrátil. Udělal jste to z úcty ke Güntherovi?

Vrátil jsem se tam mnohokrát. Hledal jsem jeho tělo, ale snažil jsem se také najít důkazy, kterými bych podpořil svou verzi. Naposledy jsem tam lezl v roce 2000, ale vrcholu jsem nakonec nedosáhl.

* Možná jsou pro vás důležitější věci. Jednou jste prohlásil: "Lezu tak vysoko, abych viděl dno své duše." Co jste tam zahlédl?

Víte, mě ve skutečnosti hory ani tak moc nebaví. Zajímá mě, kam až člověk může zajít. A něco takového se snažím najít i na dně své duše. Co to je, nelze vyjádřil v jedné větě. Potřeboval bych na to nejméně dvacet hodin. Napsal jsem o tom téměř 50 knih, odpověď můžete najít i v jednom z pěti muzeí o horách, které připravuju. Když vstoupíte do historické části muzea, uvidíte čtyři metry vysokou horu, nad kterou se houpe věta, kterou jste citovala.

* Je vám šedesát, znáte hory ve všech koutech světa, je čas bilancovat. Máte vytipovaná místa, do kterých byste se rád vrátil?

Na prvním místě pro mě vždy budou Dolomity, kde jsem se narodil. Mám rád i Patagonii. Nezbývá mi už příliš času vracet se zpět. Jsem asi v poslední třetině svého života, a proto si musím důkladně rozmyslet, čemu se budu věnovat.

* Možná už ani není moc míst, na která se ještě nikdy nikdo nevydal. Souhlasíte?

Pokud dnes chcete objevit něco nového, musíte být vědcem.

* Vy jste také svým způsobem vědec. Psal jste například o bájné postavě sněžného muže Yettiho žijícího v Himálaji. Opravdu věříte, že existuje?

Jsem o tom přesvědčen. Legendu oYettim každý zná, ale jen málokdo si uvědomuje, že podkladem pro její vznik byl druh sněžného medvěda. Vždy žil poblíž lidských sídel, přibližoval se jen v noci. Když ho někdo zahlédl, nepoznal ho a vyprávěl o hrůzné příšeře. A tak nějak vznikla ta legenda.

* Není to až příliš jednoduché?

Jsem si jist, že za padesát let nebude na světě jediný člověk, který by věřil, že Yetti je nějaká podivná lidská bytost. Vždyť sněžný medvěd odpovídá tomu, jak lidé popisují Yettiho.

* A vy jste to zvíře viděl?

Mnohokrát, jinak bych o tom nemohl s takovým přesvědčením vyprávět a nemohl bych o tom napsat knihu. Viděl jsem dospělého medvěda i jeho mladé. Sledoval jsem ho deset let a vydal se za ním na nejméně čtyři expedice. Chodil jsem pěšky, lezl po horách, a nyní po těch letech mohu prohlašovat, že vím, kdo je Yetti.

* V životě jste dost měnil své zájmy.

Pořád musím hledat a plánovat nové věci. Na období, kdy něco nového objevuju, normálně potřebuju patnáct let. Za tu dobu se to velmi dobře naučím, pak o to ztrácím zájem a vrhnu se na něco jiného.

* A tak jste se stal politikem. V Evropském parlamentu jste se pět let věnoval otázkám životního prostředí a ochraně lidských práv. Jednou jste prohlásil, že všichni politici by měli čas od času zlézt nějakou horu, aby si uvědomili smysl života. Poslechl vás někdo?

Chtěl jsem, aby politici zjistili, co se děje za zdmi parlamentu. Vždyť většina z nich si ani nedokáže koupit lístek na tramvaj, protože to za ně vždycky někdo udělá. Městem se řítí se zapnutými majáky a netuší, že na silnicích bývají zácpy. Takový politik by si měl občas zkusit žít normálním životem.

* Po skončení svého mandátu jste se již podruhé o křeslo v Evropském parlamentu neucházel. Byl jste rozčarovaný?

Tu práci jsem dělal velmi rád, získal jsem tak mnoho zkušeností. Setkal jsem se s velmi pracovitými politiky, ale viděl jsem také lidi, kteří namísto práce kolem sebe dělali jen spoustu humbuku. Ale takový je život.

* Když jste naposledy navštívil Českou republiku, sliboval jste, že se jednou vydáte do našich hor. Myslíte, že k tomu někdy dojde?

Vím, že tady hory máte, ale mám příliš málo času a nemohu stihnout všechno. Možná, až budu starší, rád se sem vypravím.

* Byl jste v Česku několikrát a musel jste poznat i mentalitu našich lidí. V přednáškách často mluvíte o síle vůle, o snaze něčeho dosáhnout. Jak nás podle toho vidíte?

Vím, že jste měli výborné horolezce, a všiml jsem si také, že se nyní Češi velmi rychle mění. Učíte se, jak se stát součástí Evropy. Vidím zde spoustu kreativity a vím, že jste velcí bojovníci.

* Během vaší přednášky, kterou jste měl ve středu v Praze, i v našem rozhovoru se stále vracíte k Dolomitům, horám, ve kterých jste vyrůstal. Myslíte si, že se hory mění?

Ta změna není příliš rychlá. Led pomalu taje, ale v těch opravdových výškách, například v Himálaji, zůstává netknutý. Dolomity mají jiný problém, drolí se, odpadává z nich kámen. Za pět set milionů let z toho zbude jen poušť. Stejně jako to bylo s Gobi. Tam také stály hory, nyní je to poušť.

Takový je prostě běh přírody - hory vyrostou a pak se promění v poušť. Dolomity se nemění proto, že bychom měli příliš aut, mění je počasí. Příroda se vždycky vyvíjí a my bychom se tomu měli přizpůsobit.

O bratrově tragédii jsem nelhal

Je to asi nejsmutnější kapitola jeho života. V červnu 1970 se Reinhold Messner vydal spolu se svým mladším bratrem Güntherem zdolat jejich první osmitisícovku, Nanga Parbat, devátou nejvyšší horu na světě. Skončilo to však tragédií. Vrcholu sice dosáhli, ale oba byli příliš vyčerpaní, došlo jim jídlo i voda a Günther začal trpět halucinacemi.

Bylo nutné rychle sestoupit dolů. Reinhold proto rozhodl, že půjdou jinou, nezlezenou cestou, kterou považoval za snazší. Najednou bratra ztratil z očí. "Smetla ho malá lavina," vyprávěl později. Když zjistil, že není za ním, začal po něm pátrat. Přitom mu omrzly prsty na nohou. Dole v táboře se objevil až po šesti dnech, další tři měsíce strávil v nemocnici, kde mu lékaři amputovali sedm prstů na nohou. "Přemýšlel jsem, že bych se vzdal hor, ale místo toho jsem se naplno pustil do života," říká.

Pak se vyrojily pochybnosti, že všechno bylo trochu jinak. Že se chtěl proslavit, a tak dolů zvolil novou, nezlezenou stezku. A 23letého bratra trpícího výškovou nemocí poslal jinudy.

Pětatřicet let se Reinhold obviněním bránil, ale chyběly mu důkazy. Ty se objevily až letos. Ustupující sníh na Nanga Parbatu odkryl ostatky bratra. Našli ho na svahu Diamar, tam, kde Reinhold vždy tvrdil, že sestupovali. Poloha těla nasvědčovala tomu, že ho smetla lavina. Reinhold svého bratra podle větrovky a bot identifikoval. "Konečně jsem dokázal, že novináři, převážně ti v Německu, lhali," uvedl.

 

REINHOLD MESSNER. Svoboda moci vyrazit kdykoli a kamkoli je nejvyšší hodnotou mého života, říká horolezec.

Autoři: ,




Nejčtenější

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Další z rubriky

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Kalinov: první osvobozená obec v Československu
Dobre tu už bolo. Bizarní svět kolem Lupkovského tunelu na Slovensku

Pokud máte dojem, že tunely souvisí s politikou, pak pro Lupkovský tunel na severovýchodním Slovensku to sedí stoprocentně. Po několikaleté pauze přes něj...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.