Rád vypráví. Tvrdí, že vyprávění příběhů o horách a horalech pro něho v životě znamená hodně. Často v něm zaslechnete hořkost, že svět už není to, co býval, a nejslavnější hory jsou přecpané turisty. O těch mluví s lehkým pohrdáním. Skvělých hor je však podle něj stále dost.
Legenda, obdivovaný dobrodruh, poslanec Evropského parlamentu, horolezec Reinhold Messner otevřel v neděli 11.června na severu Itálie své nové unikátní muzeum, které je věnované především náboženskému rozměru velehor. V souvislosti s jeho otevřením poskytl rozhovor skupině evropských novinářů.
* V poslední době se znovu rozhořela debata o etice horolezců, zejména v souvislosti s případem umírajícího, který byl jinou expedicí ponechán svému osudu. Je etika lezení po velehorách v ohrožení?
Lidské bytosti jsou konstruovány tak, aby logicky a přirozeně pomohly těm, kteří leží někde u cesty a jejichž život je v ohrožení. Pokud to někdo nechápe, měl by zůstat doma.
Když jsem k Everestu začal jezdit, vyrážela tam jedna expedice za sezonu. Potíž je, že dnes se kolem něho točí příliš mnoho peněz. Lidem, kteří tam vyrážejí, jde hlavně o prestiž a vidí před sebou jen to, kolik za výstup zaplatili. Jsou naprosto slepí. Nemají tušení, do čeho jdou a oč se tam jedná. Nejsou to žádní horolezci, jen turisti a 99 procent z nich by nebylo schopných vylézt na Matterhorn.
Horolezectví přitom začíná tam, kde turistika končí. A z Everestu je najednou turistická atrakce. Jaký smysl má stoupat někam v davu? V Tibetu jsou tisíce nezlezených hor, ale nikoho nelákají.
* Snažíte se nějak bojovat proti takovému typu turistiky?
Ať si lidí dělají, co chtějí, ale já už tam jezdit nebudu. To je mimochodem jedna z mých definic lezení po horách: jezdit do míst, kde nikdo jiný není. A nejsem kněz, neříkám nikomu, co má dělat, snažím se jen zdůrazňovat význam historie, kultury a tradic velehor.
Horolezectví není jen fyzická aktivita, má důležitý duchovní rozměr. To je třeba mít stále na paměti. Vlastně to ani není sport, ale celý komplex činností a aktivit, které mají vysokou kulturu. Ta se opírá o tisíce knih, o práce velkých filozofů, myslitelů, malířů. Co chcete hledat třeba v tenise nebo ve fotbale?
* Tak jste to cítil i v době, když vám bylo dvacet?
Ano, i když samozřejmě pocit, že nevím skoro nic, mám ještě dnes. Ale určitě jsem už tehdy věděl hodně o historii, přečetl jsem spoustu knih a vždy jsem se snažil dozvědět se co nejvíce o tradicích. K tomu jsem hodně lezl. A stal se dobrodruhem.
Toto muzeum vlastně nemá nic společného s mými výstupy, jsem v něm hlavně tím, kdo rád přednáší o tradicích Tibetu. Přináším domů své zkušenosti, které jsem posbíral vysoko v horách, a vyprávím o tom. Považuji za důležité, abych vyprávěl příběhy, které se stávají součástí dějin horolezectví.
* Chtěl jste být vždy horolezcem?
Když jsem byl malý, tak to ani žádná profese nebyla. Ale hory mě lákaly a zlom nastal, když jsem na Nanga Parbatu ztratil bratra. Bylo mi tehdy pětadvacet let, živil jsem se jako učitel a přitom jsem ještě studoval. Pořád jsem měl pocit, že když zůstanu doma, můj život jen tak poplyne. Pochopil jsem, že to, o čem sním, by se mohlo stát mojí prací, a jako první člověk vůbec jsem se horolezectvím začal živit. V životě je nejdůležitější plnit si své sny.
* Přemýšlel jste někdy nad tím, že by bylo lepší, kdyby tělo vašeho bratra zůstalo navždycky schované pod sněhem?
Kdyby šlo o moji rodinu, možná by to bylo nejlepší, ale chtěli jsme bratra nechat pohřbít a k tomu potřebujete ostatky. Navíc jsem celých těch 35 let věděl, co se stalo. Byl jsem přece u toho - smetla ho lavina, jenže novináři to podali jinak a obvinili mě z jeho smrti. Jsem rád, že už všechno skončilo.
* Slouží vaše nové projekty k tomu, aby po vás zbyl nějaký odkaz?
Do jisté míry ano, i když bych to tak nenazýval. Mám to vše prostě hrozně rád. Když už se do něčeho dám, dělám to naplno, s celou svou energií, nadšením i penězi. Jinak to neumím. Nyní vše dávám do mého nového muzea a dalších projektů, které chystám. Začínal jsem s tím před patnácti lety, napsal jsem tehdy článek Vražda nemožného. Byl o mé základní filozofii ve vztahu k horám: když zničíte nemožné a nedosažitelné, dobývání hor přestane mít smysl. Bez touhy překonat nemožné zmizí výzvy.
* Říkáte, že jste dnes především vypravěčem, kolik ve vás zbylo z horolezce?
Samozřejmě jsem jím i dnes, zajímám se o všechno v oboru, každý rok jezdím na malé expedice. Ale ani v nejmenším už nemám touhu stanout znovu na Everestu a už bych nezvládl některé těžké stěny. Ale na šestitisícovky stále lezu.
* Podědily po vás děti lásku k horolezectví?
Moc je to nezajímá, i když také trochu lezou. Občas i se mnou. Ale co jsem dělal a dělám já, pro ně není důležité.
* Máte ještě nějaký velký sen spojený s horami, překonáním nějakého limitu?
Ne. A právě dnes si tímhle muzeem naplňuji jeden z velkých snů, které mám mnoho let. Pak se zase možná vrhnu na něco jiného, tak to se mnou bývá. Dvacet let jsem byl horolezec a lezl po skalách, pak jsem se stal horolezcem dobývajícím nejvyšší hory. Měl jsem tak obrovskou šanci dokázat velké věci - třeba vystoupit na Everest bez kyslíku. To se nepodařilo nikomu přede mnou.
Bylo vlastně snadné nabourávat jedno tabu za druhým a posouvat hranice. Byl jsem dobrodruh, do další fáze mě posunulo zranění, když jsem si polámal kosti při pádu u mě doma.
Začal jsem se zabývat svatými horami. Vylezl jsem na většinu z nich, pokud se tedy na ně smí lézt, některé jsem jenom obešel. Dalších deset let jsem po světě sledoval legendu o yettim a zjistil, co za ní je.
Pak jsem byl pět let poslancem Evropského parlamentu za zelené, nyní je můj život zcela zaměřen na muzeum. Musím ho dodělat, až to bude, začnu zase s něčím novým.
* Získal jste renomé jako horolezec a autor knih, myslíte, že vám stejný obdiv a respekt přinese i vaše muzeum?
Nedělám to kvůli tomu, aby si mě někdo více vážil. Dělám to prostě proto, že to považuji za důležité. Snad některým lidem muzeum v něčem otevře oči, pomůže jim najít jiný pohled na hory. Fascinuje mě otázka, co se stane, když se lidé střetnou s horami. To, co se děje uvnitř nás.
* A co se děje?
Velké věci.
|
Reinhold Messner Je mu dvaašedesát a pořád má spoustu energie. Narodil se v Jižním Tyrolsku na severu Itálie a bývá označován za nejslavnějšího horolezce všech dob. Jako první dokázal vystoupit na Mount Everest bez kyslíku, proslul jako dobrodruh, poslanec Evropského parlamentu i autor bestsellerů. V knize Yetti tvrdí, že s konečnou platností rozluštil záhadu sněžného muže. Je to prý jen obyčejný tibetský medvěd, tvrdí. Celý život ho pronásledovala tragická smrt bratra, kterého v roce 1970 smetla lavina při jejich společném výstupu na Nanga Parbat. Čelil dohadům, že ho nechal jít dolů samotného, protože se chtěl proslavit a lézt těžkým terénem na vlastní pěst. Vloni bylo bratrovo tělo nalezeno, jeho poloha jasně prokázala Messnerovu verzi tragédie. |
 REINHOLD MESSNER. Svoboda moci vyrazit kdykoli a kamkoli je nejvyšší hodnotou mého života, říká horolezec. |
