Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Měli jsme se bránit, napadne návštěvníka náchodských bunkrů

aktualizováno 
"Válka není nejhorším, jistě ne jediným zlem. Život nečestný, život otrocký jest horší." Slova T. G. Masaryka, která se stala mottem na webu opevneni.vojenstvi.cz, si možná připomene i leckterý návštěvník pevností na Náchodsku. Zveme vás na prohlídku několika z nich.

Pěchotní srub Březinka | foto: Jan JanulaiDNES.cz


Zdroj: Mapy © PLANstudio

Československá pohraniční obranná linie, složená z navzájem palbou propojených bunkrů či pevností, se stala legendou, a to i díky několika neúspěšným pokusům Němců o jejich zničení. Neuvěřitelná pak není jen jejich odolnost, ale i rychlost, s jakou vznikly. Začaly se stavět až v roce 1935 a jen do září roku 1938 bylo postaveno 226 těžkých a okolo 10 000 lehkých objektů.

Brambory vystřídali nadšenci

Za minulého režimu vojenské pevnosti víceméně chátraly, nebo v nich byly uskladněny brambory, um prvorepublikových stavitelů se soudruhům "nehodil do krámu". Rekonstruovat je začali - hlavně dobrovolníci z klubů vojenské historie - až po listopadu 1989.

Jedním z míst, kde se jim to opravdu povedlo, je Náchod a jeho okolí, kde navíc lze za pár hodin obejít tři různé druhy pevností. Jedna je dokonce prakticky v centru města, poblíž supermarketu Kaufland.
 
Ta však na své znovuzrození čeká, shání se povolení a peníze na opravu, takže zatím je první na řadě pěchotní srub Březinka. Cesta k němu vede sice hezkou krajinou, ale do prudkého kopce, takže mu možná mnozí turisté nevěnují tolik pozornosti, kolik by zasloužil.

Pěchotní srub Březinka

Tím spíš se ale musí ocenit úsilí dělníků, kteří v těchto těžkých podmínkách pracovali, ale hlavně nadšenců, co mu o 50 let později vrátili zašlou slávu a stále v něm stráví hodně času, zatímco se tu střídají v roli průvodců i pokladníků zároveň.

Dvojpodlažní srub je přibližně ve stejném stavu, v jakém se nacházel po dokončení v roce 1938, kdy zde sloužilo 32 vojáků a důstojníků sedmé roty III. praporu 18. pluku.

Chybějící postele

Při prohlídce ubikací někoho zarazí, že postele jsou tu jen pro poloviční počet mužů. Nejde ale o žádnou nedbalost, nýbrž úmysl. Vojáci se totiž ve službě nepřetržitě střídali, ti, co buď pozorovali okolí ze zvonu věže, nebo stáli u zbraní, stále připraveni k jejich použití, ji logicky na nic nepotřebovali.

Palba z kanonu ráže 47 mm, případně několika těžkých i lehkých kulometů měla mít pro nepřátele smrtící účinky, všechna místa v terénu se totiž navzájem kryla, takže se jí nedalo uniknout. Účelem pak bylo zadržet útok agresora prvních čtrnáct dní, než by dorazily očekávané posily, což se netýká jen Březinky, ale celého obranného valu.

Čelní stěna a strop srubu mají tloušťku přes dva metry, takže dobýt ho jen pěchotou, bez masivního použití tanků či dělostřelectva by šlo jen obtížně, pokud vůbec. Pevnosti do značné míry eliminovaly předpokládanou vojenskou převahu Němců, o tom, jak by obstály ve skutečném boji se, bohužel, můžeme jen dohadovat.

Pěchotní srub Březinka

Dokonale bylo vyřešeno odvětrávání, za normálních okolností by se totiž posádka musela udusit zplodinami kysličníku uhličitého, vycházejícími z použitých zbraní. Firma, která hrubou stavbu dokončila za necelý půlrok, se v řemesle opravdu vyznala.

V pěchotním srubu Březinka

Za ostnatým drátem

Nejen vybavení zbraněmi či jejich replikami je stejné jako před okupací, najdeme tu i dobové uniformy a další tehdy používané předměty. Sehnat je či případně udělat přesné napodobeniny také asi nešlo zrovna lehce.

Z fotografií totálně zdevastovaného objektu, což byl stav, v němž ho členové Klubu vojenské historie přejímali, si lze udělat nejlepší obrázek, kolik úsilí museli vynaložit, aby se mu vrátila původní podoba.

Kousek nad Březinkou je i další součást opevnění, malý bunkr pro čtyři vojáky (říká se mu obecně řopík, podle zkratky ŘOP - Ředitelství opevňovacích prací). Jejich úkolem bylo za pomoci jednoho těžkého a dvou lehkých kulometů zastavit či zpomalit postup agresora.

Jedinci trpící klaustrofobií by se v něm při delším pobytu asi necítili dobře, prostory jsou opravdu velmi stísněné, vše je podřízeno funkčnosti. Řopíků se postavilo vůbec nejvíc ze všech typů opevnění, přičemž byly tři typy - pro tří-, čtyř- a sedmičlennou posádku (ještě dnes je lze najít všude možně, i nedaleko od Prahy, třeba na Berounsku).

Tím, že se mohly navzájem podporovat palbou, představovaly smrtelnou hrozbu pro pěší vojsko. To by se navíc muselo vypořádat s dalšími nástrahami v podobě různých překážek za i před ostnatým drátem. Pro představu, jak to vypadalo, je jeden malý venkovní úsek rekonstruován do přibližně stejné podoby.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Z Náchoda po zelené na Březinku a dál, do Dobrošova, zpět po červené - nebo i modré, do lázní Běloves, tato naučná stezka měří 4,5 km. Autem po státní silnici 8 km směr Nový Hrádek, či linkovým autobusem Orlobus od nádraží.
Vstupné, otevírací doba
Dobrošov 
květen-září: 10,00-12,00; 13,30-18, duben-říjen:10,00-12,00; 13,30-16,00.
Poslední prohlídka hodinu před ukončením provozní doby (vstupné 50 Kč, děti a důchodci polovic).
Březinka
od 1.4 do 31.10 každou sobotu (v neděli bez záruky), červenec a srpen denně, 10-18 (vstup 40 Kč /20).
Listopad-březen jen pro objednané výpravy (min. 10 osob) platí pro oba objekty. Prohlídky trvají 45 až 60 minut.

Užitečné weby
www.bunkry.cz
opevneni.vojenstvi.cz

Dělostřelci nastupují

Z úplně jiného soudku je dělostřelecká tvrz Dobrošov, vzdálená zhruba dva kilometry. Tu se bohužel nepodařilo nikdy dostavět, scházel k tomu necelý rok. Nicméně i torzo, co se z tvrze zachovalo, vzbuzuje úctu. Bylo vyrubáno 1 750 m spojovacích chodeb ( v hloubce 20-39 m pod zemským povrchem ) a cca 750 m podzemních sálů (budoucí kasárna, sklady, technické zázemí,...). Přibližně polovina z těchto prostor byla vybetonována, píše se na specializovaném webu opevneni.vojenstvi.cz.

Jde o mamutí několikapatrový labyrint chodeb vedoucích až třicet metrů pod zemí, ta úplně nejdelší, spojovací, má délku šest kilometrů! Dejte pozor, ať se neztratíte, neodbočujte ze směru prohlídky, varuje průvodce cestou dolů po točitých schodech, kterých je mimochodem kolem dvou set.

Dělostřelecká tvrz Dobrošov

Při prohlídce Dobrošova je nutné zapojit i fantazii a při pohledu do prázdných prostor si představovat, že tam měla být třeba ubikace družstva, sklady munice, atd... Té mělo být ostatně požehnaně, podle zbrojního plánu patřily do výzbroje mohutné dělostřelecké kanony, houfnice, minomety, to vše s dostřelem až do vzdálenosti dvanácti kilometrů.

S tím vším by se museli případní okupanti vypořádat, stejně jako s předpokládaným houževnatým odporem posádky, čítající 571 mužů, ta totiž už neměla kam ustoupit. Většina z těch, co si tyto prostory projdou, se neubrání pocitu, zda kapitulace po Mnichovské zradě byla opravdu nezbytná...

Vršek dělostřelecké tvrze Dobrošov

Kanón v dělostřelecké tvrzi Dobrošov

Mimochodem, co by "kamenem dohodil" se nachází pěchotní srub Jeřáb - ten už byl improvizovaně vyzbrojen a obsazen pětadvaceti muži.

Tajné zbraně a Jirásek

Pozornosti Němců tyto stavby pochopitelně neunikly, i když se k nim dostali přece jen o něco později (Náchodsko nepatřilo do oblasti Sudet). V roce 1940 je použili k natočení propagandistického válečného filmového týdeníku na téma "Úspěšné dobývání Maginotovy linie", později jim posloužily jako cvičný terč.

Dlouho se ale nevědělo, jaký typ munice se zde zkoušel, to se zjistilo až v roce 1993. Šlo o střelu Röchling, jednu z tajných zbraní třetí říše. I když měla dokázat prorazit až několik desítek metrů nadloží a zasáhnout pevnost i hluboko pod zemí, proti českému železobetonu příliš neuspěla, dovnitř se dostala jen jedna, a to otevřenou střílnou…

Prohlídku lze zakončit v prostředí o poznání příjemnějším, než jsou ponuré podzemní prostory, v restauraci na nedaleké Jiráskově chatě, a má to i jistou souvislost. Armáda ji totiž v roce 1937 kvůli obavám ze špionáže celou zabrala (z věže přilehlé rozhledny byla totiž vidět výstavba opevnění jako na dlani).

Jiráskova chata

Dnes se z ní lze kochat výhledem na okolní krajinu, doporučuje se ji navštívit raději hned po příchodu, po dobrém jídle už zájem o krásy přírody poněkud klesá, zvlášť při představě chůze do schodů.

I samotná chata má však bohatou historii. U příležitosti sedmdesátých narozenin spisovatele Aloise Jiráska byl 9. ledna 1921 položen její stavební kámen (předtím tady stála od roku 1895 jiná, ta však kapacitně nestačila). Sám autor nechal do jejich základů vložit tento text: "Bud' požehnána, chato milá, stůj pevně v bouřích všech…"

Autoři:




Nejčtenější

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení (21.8.2017)
Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení, zemřeli nejméně dva lidé

Jihoitalský ostrov Ischia v pondělí večer zasáhlo zemětřesení o síle 4. Agentura Reuters uvedla, že se zřítilo několik budov. Italský list Corriere della Sera...  celý článek

Kalinov: první osvobozená obec v Československu
Dobre tu už bolo. Bizarní svět kolem Lupkovského tunelu na Slovensku

Pokud máte dojem, že tunely souvisí s politikou, pak pro Lupkovský tunel na severovýchodním Slovensku to sedí stoprocentně. Po několikaleté pauze přes něj...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Další z rubriky

Srbsko leží na levém břehu Berounky a je známé výraznými vápencovými skalami a...
Svatý Jan: krásný kultovní výlet kousek od Prahy

Zveme vás na hezký a nenáročný jarní výlet kousek od Prahy. Přestože se podíváme na Karlštejnsko, návštěvu jednoho z našich nejznámějších hradů tentokrát...  celý článek

Chvalkovický větrný mlýn
Větrné mlýny a božský klid. Krásný výlet na Litenčickou pahorkatinu

Žádné lidi zato stovky mravenišť a statisíce mravenců potkáte v lesích neznámé pahorkatiny uprostřed Moravy. Život tu plyne tiše, čas pomalu a turisté sem...  celý článek

Nejvyšší kóta Devíti skal
Nejhezčí kout Vysočiny i parádní skály. Jarní výlet do Žďárských vrchů

Roztodivná skaliska trčící ze země do úctyhodných výšek jsou pro Žďárské vrchy typické. Některá převyšují okolní stromy a poskytují nádherné pohledy do dálek....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.