Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Výlet do pravěku. Zamrzlé meandry Moravy vás přenesou do doby ledové

aktualizováno 
Meandry Moravy nejsou pro turisty neznámé. Vodáky navštěvovaný úsek na řece blízko Strážnice od jara do podzimu láká divokým neregulovaným korytem. Ale co v zimě? Jednou za několik let řeka zamrzne a pak se tu dá i v tomto období zažít nečekané a o to vzácnější dobrodružství.

Pod nejvyšším Osypaným břehem je krajina nejdivočejší. | foto: Jiří Sladkýpro iDNES.cz

Středoevropský unikát

Meandry Moravy u Strážnice jsou poslední říční divočinou u nás, alespoň tedy na tak velkém toku. Kromě ptačí rezervace s hnízdišti volavek a čápů tu najdeme přírodní památku Osypané břehy. Právě tady jsou říční meandry nejživější a mění se z roku na rok. Stále více zakroucené zákruty řeky vymezují půlměsíce pláží s oblázky štěrku a jemný pískem.

To nejcennější a doslova unikátní je ovšem dotyk řeky a vátých písků. Vývoj meandrů se odehrává na kontaktu říční nivy a vyprahlé, větrem formované krajiny známé jako Moravská Sahara. Vidět deseti až dvacetimetrovou písečnou stěnu, do níž se Morava zakusuje dravým proudem, je fascinující i v zimě. Taková místa nabízí Morava rovnou tři. A zvlášť mrazivá zima dodává tomuto divadlu další rozměr.

Najdeme tady fantastické ledové scenerie.

Najdeme tady fantastické ledové scenerie.

V místech nejprudšího proudu zůstává volná hladina.

V místech nejprudšího proudu zůstává volná hladina.

První meandry se na řece vytvářely na konci doby ledové. Jejich pozůstatky prozrazují sedimenty v močálech a přímo před očima je budete mít cestou podél řeky k Rohatci. Písečné výběžky vysoko nad okrajem nivy ukazují, kudy řeka meandrovala před téměř deseti tisíci let. Ještě předtím prudké větry končícího glaciálu navály tolik písku, že tok řeky uvázl v písečné přehradě. Desítky kilometrů dlouhé jezero existovalo po několik století, snad i přes tisíc let, než řeka zátku prorazila.

Na skok do Arktidy

Plovoucí koberec shluků ledové tříště připomíná obrovské lívance. Ledové krystalky vznikají pod vodní hladinou, ale i na dně. Je svým způsobem fascinující sledovat s přibývajícími mrazy tmavou, strach vzbuzující hladinu a v ní šustící tříšť. Řeka zamrzá od dolního toku, a když nabere dostatek tříště, vytvoří v meandrech pevné kry. Pak už led přibývá podél břehů i proti proudu.

V tuhou zimu, jako je ta letošní, vypadají říční meandry jako rozlehlá arktická krajina, která vás chvílemi doslova pohltí. Ostrovy lze sotva postřehnout, vystupují jen nenápadně nad zamrzlou hladinou jako zaoblená ledová návrší nad mořem zasněžených ker. Můžete si připadat podobně jako kluci v Cestě do pravěku, když nechali loďku svému osudu a pokračovali po zamrzlé řece.

Fotogalerie

Lidmi neprošlapaná místa jsou protkaná stopami srn a vodních ptáků, mezi kterými najdeme i ty bobří s vlnovkou po plochém ocasu.

Říční led se v čase ustavičně mění, jak se vzájemné propojují a střetávají různá skupenství vody. Dá se v něm číst jako v meteorologickým záznamech. Při kraji koryta je led nejčlenitější. Pouť po ledu se tak mění v klopýtání na vypouklém hodinovém sklíčku posetém puklinami. Ale zato právě tady snadno narazíte na bobry.

Do země bobrů

Bobří nory prozrazují okousané větvičky a piliny z podťatých kmenů, pár bobrů tady zvládne dokonalou spoušť hodnou zdatných dřevorubců. Z větracích komínů jde teplo jako z jeskyně. Děr je mnohem více, než byste tady asi čekali, každá kolonie má totiž hned několik příbytků. Z břehu pod led pak míří příkré skluzavky, někdy zakroucené jako tobogan. Při troše štěstí natrefíte i na plovoucího bobra, než před vámi zmizí pod hladinu.

Pohyb u zamrzlé řeky

Pohybujte se raději v menší, nejlépe úplně malé skupince a v odstupech, už kvůli ptactvu a hlavně vlastní bezpečnosti na ledě. Většina trasy vede po břehu, ale pokud vstoupíte do koryta, pevnost ledu při břehu je třeba nejprve vyzkoušet a teprve poté se opatrně pustit podél toku. Rozhodně nepřecházejte přes řeku, pokud nemáte stoprocentní jistotu. Nepřibližujte se k volným místům na řece, zejména středové linii, v níž led často chybí, nebo je nejtenčí, zamrzá naposledy. Nejjistější je držet se při kraji, kde bývá led nejpevnější, ale také notně zaoblený a nebezpečně kluzký. V meandrujícím korytě se pohybujte po vnitřních obloucích toku, tam, kde řeka nanáší, tedy podél pláží, nikoliv při srázných březích, kde je voda nehlubší. Obvykle se zdá led pevný i tady, ale při podezření zde raději pochod po řece přerušte a pokračujte po břehu. Řeka pod ledem je někdy až nečekaně živá a samotný led také pracuje. Někdy lze uslyšet tlumenou ránu, to je pnutí ledu. Přestože zní docela strašidelně, neznamená to, že se má led vzápětí prolomit. Samozřejmostí je suché prádlo na převlečení pro případ nemilé příhody a hodí se bidlo na testování stavu ledu.

Hladký led je v meandrech vzácností a bruslaři tu nenajdou skoro nic, co jinde na volné řece. Led je vertikálně značně členitý, často zasněžený a navíc je u bruslaře riziko prolomení větší než u pěšáka.

Mnohem úspěšnější budete při sledování opeřených obyvatel. Už z velké dálky zpozorujete v zákrutech až tisícihlavá kachní hejna, celé ptačí ostrovy kolem ledových břehů.

Na zamrzlé řece vyhledávají společně s kormorány volnou hladinu, která se tady i v těch nejtužších zimách vždycky najde. Tu a tam proletí popelavé i bílé volavky, a při notném kusu štěstí se ukáže mořský orel.

Osypaný břeh

Konečně dorazíme k nejvyšší písečné stěně a zároveň dokonalé vyhlídce na část meandrů. Je to zvláštní místo, kde se potkávají strnulý led, živá voda a pohyblivý písek.

Místní to tu příhodně pojmenovali Osypaný břeh. V zimě bývá jednoznačně nejdivočejší. Duna se očišťuje a zmlazuje mrazem. Ten trhá celé bloky písku a neméně se činí podemílající proud.

Do řeky sjíždějí drny i s kmeny stromů a náhle obnovené, skoro kolmé hrany písečného srázu jako by vykousla lžíce bagru. Geologická tvůrčí činnost postupuje rychle a za pár hodin udělá práci, na kterou by jinak nestačilo ani pár let. Nejen pro geologa a geografa, ale i pro běžného návštěvníka je to nevšední zážitek, když vám přímo před očima probíhají přírodní pochody jako ve zrychleném filmu.

Osypaný břeh řeka ořezává v délce 250 metrů.

Osypaný břeh řeka ořezává v délce 250 metrů.

Osypaný břeh v zimním, „syrovém“ stavu evokuje záběry z doby ledové. Velmi podobně tu také krajina tehdy mohla vypadat, jen tu srstnatou zvířenu si musíme domyslet. I když třeba divočáků jsou tu houfy a statného huňatého kance bychom s trochou nadsázky do této geologické epochy klidně mohli posadit.

Pod písečným srázem vrcholí ledové úkazy v meandrech. Kry se hromadí kolem trčících kmenů a pahýlů jako ledové mužíky. Najdete tu kry vztyčené jako krystaly a formované sluncem jako kajícníci ve velehorách. Protější pláž bývá zamrzlá do dna a pod čirým ledem rozeznáte pole oblázků.

Může se hodit

Výchozím bodem pro návštěvu meandrů je Bzenec-Přívoz, kam se dá přijet vlakem i autem. Od silničního mostu postupně začíná zámrz. Obvyklá cesta vede k nejvyššímu z trojice Osypaných břehů, ale vydat se dá mnohem dál, meandrující části se táhnou ještě několik dalších kilometrů až skoro k Rohatci.

Ani ne pětikilometrový výšlap usnadňuje pěšina při pravém břehu. Na levém chybí, tedy až na několik rybáři prošlapaných přibližovacích tras od lesní cesty k plážím. Pokud se vám podaří dostat se po ledu na druhý břeh, zláká vás to obejít dokola největší meandr přímo pod písečnou stěnou. Cestu zpět po této straně řeky urychlí lesní cesta. Z ní už řeku neuvidíte, ale zkrátíte si zpáteční trasu skoro o polovinu. Po pravém břehu se vrátíte zkratkou krajem pískovny až k nádraží.

Autoři:




Nejčtenější

Interiér kostela Mezinárodní konopné církve (20. dubna 2017)
V Coloradu otevřeli kostel zasvěcený marihuaně, uctívá se v něm číslo 420

Mezinárodní konopná církev otevřela v Denveru první kostel zasvěcený marihuaně. Není to náhoda. Stát Colorado totiž patří mezi americké státy, které rekreační...  celý článek

Kristina se vydala na cestu, aby sebe i druhé zbavila strachu z neznámého.
Sama uběhla 1840 km přes Írán. Bojovala tak proti strachu Evropanů

Její okolí si myslelo, že se zbláznila, když chce sama běžet muslimskou zemí. Čtyřiačtyřicetiletá Kristina Palténová se ale nenechala odradit. Nazula běžecké...  celý článek

Pudinkový dort s ovocem a šlehačkou
Pudink v hlavní roli. Sladkosti, které se rozplynou na jazyku

Jedna z nejobyčejnějších kuchyňských ingrediencí bývá obvykle spojována jen s dětskými svačinkami. Byla by ale škoda nechat pudinku jen tuhle vedlejší roli....  celý článek

Dovolená u moře.
Zahraniční dovolená 2017: ještě dražší Chorvatsko a vyprodané Řecko

Ten, kdo se chce letos v létě opalovat v Řecku nebo Španělsku, udělal nejlíp, když si pobyt objednal už v zimě. U těch nejžádanějších zájezdů teď už cestovky...  celý článek

Zajímavý pohled na Velký Blaník z hrany Křížovského lomu
Zlato, granáty i mramor. Výlet za opuštěnými lomy blanických rytířů

Blaničtí rytíři napadnou samozřejmě každého, kdo míří na vrchol Velkého Blaníku. Ale jeho širé okolí v sobě ukrývá skutečné poklady. Těžilo se tu zlato,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.