Loďka po několika minutách zastavuje uprostřed klidné hladiny. Pod námi je průzračné tyrkysové moře a korálový útes. Japonské turistky se halí do dek, my s kamarádkou do teplého moře se šnorchlem v puse. První, kdo mě pod vodou vítá, jsou bíločerné pruhované rybičky. Vítají mě na Mauriciu, ostrově v Indickém oceánu, který leží asi 900 kilometrů od Madagaskaru.
Někdo se sem jezdí potápět, jiný kitovat. Další touží jen ležet pod slunečníkem z cukrové třtiny, koukat na moře a nekonečné pláže tvořené jemným bílým a zlatavým pískem.
Všichni se ale shodnou v jednom: místní jsou velmi přátelští, pro turistu by se rozkrájeli. "Myslíme to opravdu od srdce. Není tu výjimkou, že číšnice pozve hosty, o které se stará, na svatbu," říká Dalida Noellis-Furlong, manažerka hotelu Le Prince Maurice ve vesničce Flacq. Je to typická kreolka, to znamená, že v jejím rodokmenu (jako u většiny místních) najdete mix všech národů, které k Mauriciu patří. "Mám francouzské, čínské, indické i arabské předky," vyjmenovává. "Jsem typická Mauricijka."
Dodo a plumérie
Tip na dovolenouPísečné pláže, průzračné laguny a korálové útesy. Vyberte si zájezd na dovolena.iDNES.cz a zažijte nevšení zážitky na Mauriciu. |
Dodo a plumérie - to jsou dva největší symboly ostrova. Květinu plumérii, frangipane, najdete na pultech recepcí, na posteli v hotelu, její symbol zdobí suvenýry. Omamně voní a získá si vás tak, že při odjezdu budete mít plný kufr přívěšků, sponek či klipů do vlasů s jejím květem, a to i v případě, že máte krátké vlasy.
Stejným symbolem je i dodo - dronte mauricijský - blboun nejapný, jehož jméno si lehce zapamatují hlavně děti. Tenhle více než 23kilový pták s černým zahnutým zobákem a modrošedým peřím, už zdejší lesy od 17. století neobývá, a proto se stal legendou. Nebál se prý lidí, stal snadnou kořistí kolonizátorů i predátorů, které s sebou přivezli. Dnes jeho obrázek zdobí samolepky, trička… a o jeho osudu se v místních kavárnách vedou ostré spory: někdo říká, že ho vybili Portugalci, protože měl moc dobré maso, v denících holandských cestovatelů se zase píše o "odporném ptáku", který nikomu nechutnal.
Hinduistický chrám u jezera Ganga Talao
Místní lidé mají velmi příjemnou povahu. Mnozí turisté se sem vracejí kvůli příjemné atmosféře.
K Mauriciu také neodmyslitelně patří cukrová třtina, která roste na každém kousku půdy a ještě nedávno byla hlavním vývozním artiklem. Důležitá je tu pořád, ale cukroví baroni už se v 70. letech přeorientovali na turistiku. Jako třeba majitelé hotelu Belle Mare Plage.
Mauricius
|
V sedmdesátých letech začínali se sedmi malými bungalovy, dnes má jejich rezort sedm restaurací.
Kde je cukrová třtina, tam je i bílý rum. A kde je bílý rum, jsou i výborné koktejly. Bílý rum, limetka, hnědý cukr, led - Ti'Punch. Vynikající a osvěžující aperitiv, který se stane vítaným společníkem vaší dovolené - kdyby tam byla ještě máta, bylo by to takové malé mojito.
Tajemství bílého rumu a složitého procesu jeho výroby můžete odhalit v Rhumerii de Chamarel, výrobně bílého rumu na jihozápadě ostrova.
Pohled na čajovou plantáž v restauraci u výrobny čaje Le Boi Chéri
Svět deštného pralesa
To už jsme se ale přesunuli do centra ostrova. Je to jiný svět. Svět hor (nejvyšší kopec Piton de la Petite Rivière Noire dosahuje 828 m n. m.), deštného pralesa a vysokých přesliček. Na pobřeží se turisté opalují, tady se běžíme schovat do auta před nenadálým lijákem, který nás opustí až zase zpátky u moře.
Déšť nám však umožní nevídanou podívanou, když zastavujeme u atrakce s názvem Země sedmi barev nedaleko Chamarelu. Jedná se o malé území, které tvoří písečné duny. Hrají všemi barvami - červenou, hnědou, fialovou, zelenou, modrou, růžovou, žlutou. Barevný písek se tu spontánně usadil v různých vrstvách a vytvořil dokonalý surrealistický obraz.
Když začne pršet, barvy se stanou mnohem jasnějšími. Pak stačí pár minut sluníčka a duny před očima mění barvy, jak se z nich voda vypařuje. Jako kdyby je malíř přejel několika tahy štětcem.
Hinduistický chrám u jezera Ganga Talao
Vodní lyžování je na Mauriciu oblíbenou atrakcí.
Dnes je místo chráněné dřevěným plotem. "Když jsem byl malý, žádný plot tu nebýval. Jako děti jsme běhaly po dunách a písek na sebe házely," říká náš průvodce Sooresh.
Sooresh je jako většina obyvatel ostrova hinduista. Proto nás veze k posvátnému jezeru Ganga Talao. Když k němu odbočíme, silnice se najednou rozšíří do několika pruhů v obou směrech a v dálce nás vítá téměř 33 metrů vysoká socha boha Shivy, u níž stojí chrám a další sochy. "Když se tady konají naše slavnosti, potkáte tu celý ostrov, hinduisty, křesťany i muslimy. My jsme velmi tolerantní země, každé náboženství je tu vítané," dodává Sooresh.
Země sedmi barev nedaleko Chamarelu je unikátní malé území tvořené dunami, které hrají několika barvami.
Čaj dvakrát denně
Může se hoditJak se tam dostat: Kde se ubytovat
|
To, že se blížíme k továrně na výrobu čaje, poznáme podle obrovských čajových plantáží podél cesty. Tak tohle je ten silný čaj Le Boi Chéri, který jsem se zde naučila pít ke snídani?
U vrat továrny a muzea zastavuje auto plné jutových pytlů nacpaných čajovými lístky. Ty pak zaměstnanci věší jeden po druhém na primitivní kolotoč, který s nimi míří dovnitř. Vyrábějí ho v nejrůznějších příchutích – vanilkové, kokosové, mátové, s tropickým ovocem. "Čaj milujeme," vysvětluje nám náš průvodce. "Pijeme ho dvakrát denně, ráno a odpoledne o páté."
Od muzea pak lze vyjet k restauraci, kde probíhají ochutnávky čaje. Je to magické místo ležící na kopci uprostřed čajových plantáží s obrovským jezerem pod námi. Čajová romantika.
A já si ji dodnes doma dopřávám každé ráno. Chvíli to totiž potrvá, než vypiji těch šest balíčků čaje, které jsem si propašovala z Mauricia.
