V jedné věci měli francouzští kolonizátoři vynikající instinkt: své ville nouvelle, nové moderní čtvrti, stavěli dostatečně stranou od historických marockých center, takže ta se zachovala v mnoha případech v takřka stejné podobě jako před sto a více lety.
Půvabné súky, křivolaké úzké uličky obchodníků žijí dál svým životem, jakoby se jich okolní svět netýkal. Co je k vidění? Takřka vše, na co si člověk vzpomene: vzadu v temných uličkách za krámky vyrábí truhláři, klempíři, ševci a tkalci vše to, co se z druhé strany prodává. Mezi tím krámky se zeleninou, vystavené beraní hlavy obsypané mouchami, nebo třeba vcelku moderní obuvnictví s vývěskou »Bata«. A všude barevné koberce. Vyzvědět můžete svou budoucnost, nebo na náměstí před súkem sledovat žongléře, zaklínače hadů a lidové vypravěče. O kus dál za dveřmi září obrazovka počítače, kde můžete přes internet poslat vzkaz domů. Dřevěná zábrana při vchodech leckde brání vjezdu oslů a auta by se mezi domy ani nevešla. »Bálek, bálek« (pozor) ozve se v zástupu před vámi a máte co dělat, abyste uhnuli bez všech ohledů kráčejícímu soumarovi. Je naložen takovým způsobem, že nejen těžce podklesává pod tíhou nákladu, ale také vedle něj už jen těžko někdo další projde. Obchodníci sedí ve svých krámcích, směrem do ulice zcela otevřených, zdánlivě bez zájmu. Jejich roli plní četní naháněči: pokud vás již nepřemluví k případné koupi, alespoň chtějí bakšiš za průvodcovské služby. Ty je dobré využít jen v případě, že se skutečně ztratíte. To ale není až tak složité, uličky jsou skutečným labyrintem. Při nakupování platí, co všude jinde: první cena, kterou sdělí obchodník, je nejméně trojnásobná.
- úterý 26. října 1999
