Mánes - vodárna a pozorovatelna StB

Když minete Žofín, dostanete se k Mánesu. A kde je tu vodárenská věž?, ptáte se možná. Zrovna se na ni díváte. Nejstarší pražskou vodárenskou věží je právě tato - Šítkovská. Má čtvercový půdorys o straně asi 10 metrů, zdi v přízemí jsou tlusté přes 2 metry. Uvnitř má věž 8 pater, i když zevně to (díky římsám) vypadá pouze na pět pater. Zdivo věže je vysoké 35 metrů, výška báně je 12 metrů. Celková výška je tedy 47 metrů. Ještě je tu ale jedna zajímavost – věž se lehce vychyluje jihovýchodním směrem. Že bychom začali konkurovat Pise?

Věž této Novoměstské vodárny byla prý zbudována krátce po věži Staroměstské. Jméno dostala údajně podle mlýnů, které tu stávaly už od roku 1419. Přesné datum výstavby věže není známé, první zmínky jsou asi z roku 1495. V tomto roce staré kroniky uvádějí, že z vodárny proudila voda do kašen v dnešní Ječné a Vodičkově ulici.

Počátek 16. století nebyl pro stavbu zrovna šťastný. V roce 1501 věž vyhořela a o dva roky později se dokonce sesunula. Některé prameny mluví o přílišném spěchu během stavby. Občané Nového města si zakrátko postavili věž novou. Stejně jako mnoho jiných dřevěných staveb, čekal i ji smutný osud. Nedlouho po výstavbě shořela. Konala se veřejná sbírka a začaly rozsáhlé stavební práce.

Následovalo několik let provozu, další požáry a znovu výstavba. Stavba mlýnů a vodárenské věže, která stojí dodnes, začala 8. srpna 1588. Z deníku stavebního mistra Karla Mělnického se nám zachoval podrobný popis prací. V roce 1648 byla Novoměstská vodárna poškozena střelbou Švédů z protilehlé Petržilkovské vodní věže. Oprava objektu trvala do roku 1651, o čemž nás informují nápisy na západní straně věže. Při těchto pracech dostala Šítkovská věž charakteristickou báň, kterou můžeme obdivovat dodnes.

Přečtěte si první díl seriálu o pražských vodárenských věžích ZDE

Důležitým datem je také rok 1881, kdy měla věž ukončit svůj provoz. Naštěstí byla ale zásahem Umělecké besedy zachována. V roce 1926 zakoupil věž a přiléhající mlýny spolek Mánes. Mlýny byly zbořeny a věž byla pojata architektem Otakarem Novotným do budovy „Mánesa“. Oba stávající objekty jsou chráněnými památkami.

Zdivo Šítkovské vodárenské věže je z lomového kamene. Zevně je věž obložena kvalitním pískovcem, zevnitř je omítnuta. Na první pohled udivuje množství kvalitních detailů. Při bližším pohledu si také můžeme všimnout Novoměstského znaku umístěného nad vchodem. Uvnitř věže jsou dřevěné trámové stropy, patra jsou spojena dřevěnými schody. Pánev na vodu byla původně umístěna přímo pod bání věže. Na rozdíl od Staroměstské vodní věže se u této stavby zachovalo neporušené přízemí, které nám dovoluje udělat si představu o původním vybavení.

Tato věž byla dlouhou dobu zahalena tajemstvím. Konkrétně od roku 1977, kdy se na jejím vrcholku usídlila pozorovatelna StB. Přístup sem neměl naprosto nikdo, výjimku nedostali ani filmaři nebo fotografové. Z jednoho okna věže je docela dobře vidět na dům a vchod do domu, kde dříve bydlel Václav Havel. Tento vchod byl dvacet čtyři hodiny denně monitorován dvojicí příslušníků StB, kteří žili v posledním patře věže. Ještě v prosinci roku 1995 (jak uvádí článek v Telegrafu z května 1996) tu byly vidět pozůstatky činnosti "estébáků". Lůžko, elektrické radiátory, telefony, psací stroj, nádobí, různé formuláře, zbytky ohořelých papírů… Poslední příslušník StB opustil toto stanoviště v březnu 1990.