Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Máme rádi zvířata? Ale ani ne...

aktualizováno 
Do fotografií zvířat si člověk leckdy promítá představy o sobě samém a o světě. O poznání fauny potom jde až ve druhé řadě. Potvrzují to i slavné snímky ze soutěží World Press Photo.
Lední medvěd hodujícího v oceánu u souostroví Špicberky

Lední medvěd hodujícího v oceánu u souostroví Špicberky - HOSTINA NA KŘE. Norský fotoreportér Pal Hermansen se proslavil snímky z polárních oblastí. Tímto záběrem ledního medvěda hodujícího v oceánu u souostroví Špicberky bodoval v letošním ročníku WPP. | foto: MF DNES

Není úplně jasné, proč na přehlídkách novinářské fotografie existují určité soutěžní kategorie. Například Umění či Příroda. Každoročně se lze na výstavách Czech Press Photo i World Press Photo velmi snadno přesvědčit, jak jsou tyto kategorie upozaděny. Prakticky nikdy se snímek z těchto kategorií nestane vynášenou fotografií roku. "Zvířátka" vesměs fungují coby závěrečná útěcha za společenské hrůzy, na něž byl divák nucen hledět v přední části přehlídky.

Fotografie přírody slouží jako dekorace, dezert, či patrně jako humanistické alibi, že svět je zde přece představován neredukovaně, v relativní úplnosti.

Důsledek je zřejmý: i vysloveně skvělé snímky zvířat, pořízené téměř určitě s ohromným nasazením a rizikem, zůstávají nedoceněné - v rámci přehlídek vítězných prací nejsou považovány za zcela plnohodnotné.



MIZEJÍCÍ OBŘI. Tak se nazývá série snímků asijských slonů od Palaniho
Mohana z letošního ročníku soutěže World Press Photo.

Je jako člověk!

Příznačné je, že už dvakrát se v rámci Czech Press Photo stal vítěznou fotografií záběr, v jehož centru se nachází vodním živlem ohrožené zvíře. V roce 1997 to byl snímek Petra Joska, jenž zachytil psa plovoucího ulicemi zatopeného Uherského Hradiště.

O pět let později byl nejvýše oceněn záběr Reného Jakla, na němž podstupuje v pražské zoo (marný) boj o život tonoucí slon Kádir. Zejména v druhém případě se jednalo o záběr vizuálně podprůměrný. Ani v jednom případě nešlo prvořadě o zvířata. Pes a slon byli alibisticky i metaforicky "použiti" pro připomenutí události a živelní katastrofy, kterou česká společnost a média v daném roce nejvíce prožívaly.

Ale i u vizuálně dokonalých fotografií obrazů, jakým je například záběr ledního medvěda krmícího se na drobné kře, člověk fotografuje především sám sebe, respektive své představy o světě.



ZÁCHRANA TUČŇÁKŮ. Fotografie Jona Hrusy ze závěru akce v JAR, při níž byli odchyceni a opět vypuštěni tučňáci ohrožení havárií ropného tankeru.

Estetizuje si nehostinné končiny, "zkrásňuje" boje na život a na smrt včetně požírání tvora tvorem. V oku slona zas pozorujeme vypjatý stav, možná hrůzu; to oko nás děsí a současně je nám slona líto. Ale v první řadě to sloní oko slouží jako zrcadlo pro spatření a uvědomění si našich vnitřních strachů a úzkostí. Takové psychické pochody často ústí do jednoduchých zvolacích vět, spontánně vyslovených při spatření zvířecích výjevů: Je jako člověk!

Nad snímky zvířat si uvědomujeme, že na planetě jsme jen jedni z mnoha, byť jsme těmi (možná jen zdánlivě) nejmocnějšími. Znejišťuje nás to v naší nabyté pýše, ale zároveň nás toto zjištění či lépe připomenutí zvláštním způsobem uklidňuje. Na takových snímcích -při jejich exponování i při jejich prohlížení - příliš nejde o lásku ke zvířatům ani o ekologii. Dotkneme se takovými záběry toho zvířecího, přirozeně "nelidského" v nás.



NÁLET. Senegalské děti na úprku před hejnem kobylek
na fotografii Pierra Holtze oceněné v roce 2004.

Kde leží přirozenost?

Britský popularizátor zoologie Matt Ridley napsal knihu Původ ctnosti (česky vyšla před šesti lety). Polemizuje v ní kromě jiného s představou, že člověku je vlastní ekologické jednání a že moderní člověk na ně pouze "zapomněl". "Mnohem podloženější závěr však zní, že našemu druhu není žádná instinktivní ekologická morálka vlastní, že ohleduplné zacházení s přírodou nepatří k naší přirozenosti," píše Ridley.

"Etickým postojům k životnímu prostředí a přírodě se tudíž musíme naučit navzdory naší přirozenosti, a nikoliv v souladu s ní. Nejsou nám vrozeny. Přiznejme si, že jsme to beztak dávno tušili."

Paradoxem či specifickou rozeklaností, která je obsažena ve fotografiích zvířat, je tedy souběžná přítomnost přirozenosti a nepřirozenosti, vydělování se z přírody, ale současně nemožnost popřít, že jsme jejími dětmi. Jestli se z ní někdy vydělíme, pak už to nebudeme my.



PRVNÍ LEKCE ZABÍJENÍ. Školení malých gepardů zachytil
Tomasz Gudzowaty v roce 1998 v keňském národním parku Massai Mara.

 

Autoři: ,




Nejčtenější

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.