Magniová nikdy neměla příliš velké ambice

  13:47
Ž ď á r n a d S á z a v o u - Má za sebou přes desítku samostatných výstav - ve Žďáru nad Sázavou, Velkém Meziřící, Dačicích nebo v Blansku - a její sochy byly k vidění i na řadě výstav kolektivních. Své obrazy několikrát předvedla i v zahraničí a za návrhy cvičebních úborů dostala dvě první ceny na kdysi tak slavných celostátních spartakiádách. Růžena Magniová vystudovala brněnskou uměleckoprůmyslovou školu a po maturitě celkem čtyři roky spolupracovala se slavnou filmařkou Hermínou Týrlovou; byla vlastně její první výtvarnicí. "Film mě tehdy moc bavil a paní Hermína byla mimořádný člověk i umělec. Dělala jsem pro ni první loutky, předtím ve svých filmech používala například klubíčka vlny. Jenže když jsme se s manželem vzali, nebyla ve Zlíně nejmenší šance sehnat byt. On bydlel v mužských domovech, já v ženských a scházeli jsme se v lesíčku."

Rostislav Magni byl také výtvarník. Ve Žďasu mu nabídli práci v propagačním oddělení, a hlavně dali mladým manželům byt. Růžena Magniová  byla pak osm let doma s malými dětmi, potom začala učit na lidové škole umění. "Ve Žďáru i v blízkém Novém Městě žilo poměrně hodně výtvarníků, takže jsme si tu brzy našli přátele. O tom, že bychom šli na takzvanou volnou nohu a zabývali se jenom uměním, jsme neuvažovali. Můj muž se angažoval v osmašedesátém roce, takže mi dalo velkou práci, než jsme se vůbec dostala do Svazu výtvarných umělců. Že by mi povolili svobodné povolání, na to se nedalo pomýšlet. Ale mě škola bavila, setkávání s dětmi pro mě byla tou nejlepší inspirací," vzpomíná žďárská malířka. Ve své tvorbě - při malování obrazů už pětatřicet let využívá techniku batikování, která je jinak doménou hlavně textilních výtvarníků - vycházela i z rodného kraje. V okolí Bučovic má hlína barvu od světlé hnědé až téměř po černou. A právě tyhle odstíny se nejvíc objevovaly na jejich obrazech. Víc času si ale na ně mohla najít až v důchodu. Výuku nadaných žďárských dětí převzala jedna její dcera, druhá vystudovala kunsthistorii, takže jablka nepadla daleko od stromu.

To u ní tomu bylo jinak, její otec byl kožešník a matka úřednice. I když sami měli ke kumštu daleko - pravda, matka se roky věnovala amatérskému divadlu a tatínek velmi dobře zpíval - svou dceru podporovali. Hodně jí ve vztahu k výtvarnému umění pomohl i jeden učitel, který odhalil její talent a zapůsobil i na jejího otce a matku. Možná nadání podědila po strýci, který si vedl osobitý deníček s kresbami.

S manželem si Růžena Magniová  výborně rozuměla, i když se někdy říká, že manželství dvou kumštýřů nejsou úplně ta prává a často mívají bouřlivý průběh. "My dva jsme se dobře doplňovali, já dělala obrazy, můj muž sochy, takže jsme na sebe ani nemohli žárlit nebo spolu soutěžit. Na chalupě jsme měli každý svůj ateliér a hodně jsme si o tom, co děláme, povídali. Samozřejmě jsme si někdy své věci i vzájemně zkritizovali, což nám určitě prospělo. Co muž zemřel, už na chalupu nejezdím, bez něj se tam necítím dobře. Chybí mi, protože byl nejen dobrý umělec, ale i dobrý člověk," říká malířka, která dnes má malý ateliér přímo ve své m žďárském bytě, obklopená svými obrazy a manželovými sochami. Dál maluje, ale přiznává, že nemá žádné velké ambice, že je vlastně nikdy neměla.

"Jistě jsou lidé, kteří si přejí vystavovat třeba v Praze. Já bych asi i mohla, protože dcera v Praze pracuje, ale neláká mě to. Možná jsem až moc skromná, možná neškodí, když člověk má větší sebevědomí a chuť hodně se prosadit. Já jsem ale se svým životem spokojená, i s tím co dělám. Ráda čtu, miluji básnické knížky, ale třeba na jejich ilustrování bych se necítila. Vyjadřovat se malbou je mi bližší než kresbou," říká členka Klubu výtvarných umělců Horácka.

Své v českých podmínkách zvláštní jméno získal její muž po svém předkovi Italovi, který přešel do Čech po první světové válce. Seznámil se tu s Francouzkou, vzali se a už v Čechách zůstali. "Právě po svých předcích měl nejen tvář, ale i velký temperament. Jeho výbušnost mně zpočátku vadila, protože sama mám spíš klidnou povahu, ale časem jsem si zvykla," říká už jednasedmdesátiletá umělkyně a dodává: "Pokud mi něco chybí, je to právě můj manžel. Myslím, že on - a samozřejmě i naše dvě děti - byl to nejlepší, co mě v životě potkalo.

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...