Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Magniová nikdy neměla příliš velké ambice

  13:47aktualizováno  13:47
Ž ď á r n a d S á z a v o u - Má za sebou přes desítku samostatných výstav - ve Žďáru nad Sázavou, Velkém Meziřící, Dačicích nebo v Blansku - a její sochy byly k vidění i na řadě výstav kolektivních. Své obrazy několikrát předvedla i v zahraničí a za návrhy cvičebních úborů dostala dvě první ceny na kdysi tak slavných celostátních spartakiádách. Růžena Magniová vystudovala brněnskou uměleckoprůmyslovou školu a po maturitě celkem čtyři roky spolupracovala se slavnou filmařkou Hermínou Týrlovou; byla vlastně její první výtvarnicí. "Film mě tehdy moc bavil a paní Hermína byla mimořádný člověk i umělec. Dělala jsem pro ni první loutky, předtím ve svých filmech používala například klubíčka vlny. Jenže když jsme se s manželem vzali, nebyla ve Zlíně nejmenší šance sehnat byt. On bydlel v mužských domovech, já v ženských a scházeli jsme se v lesíčku."

Rostislav Magni byl také výtvarník. Ve Žďasu mu nabídli práci v propagačním oddělení, a hlavně dali mladým manželům byt. Růžena Magniová  byla pak osm let doma s malými dětmi, potom začala učit na lidové škole umění. "Ve Žďáru i v blízkém Novém Městě žilo poměrně hodně výtvarníků, takže jsme si tu brzy našli přátele. O tom, že bychom šli na takzvanou volnou nohu a zabývali se jenom uměním, jsme neuvažovali. Můj muž se angažoval v osmašedesátém roce, takže mi dalo velkou práci, než jsme se vůbec dostala do Svazu výtvarných umělců. Že by mi povolili svobodné povolání, na to se nedalo pomýšlet. Ale mě škola bavila, setkávání s dětmi pro mě byla tou nejlepší inspirací," vzpomíná žďárská malířka. Ve své tvorbě - při malování obrazů už pětatřicet let využívá techniku batikování, která je jinak doménou hlavně textilních výtvarníků - vycházela i z rodného kraje. V okolí Bučovic má hlína barvu od světlé hnědé až téměř po černou. A právě tyhle odstíny se nejvíc objevovaly na jejich obrazech. Víc času si ale na ně mohla najít až v důchodu. Výuku nadaných žďárských dětí převzala jedna její dcera, druhá vystudovala kunsthistorii, takže jablka nepadla daleko od stromu.

To u ní tomu bylo jinak, její otec byl kožešník a matka úřednice. I když sami měli ke kumštu daleko - pravda, matka se roky věnovala amatérskému divadlu a tatínek velmi dobře zpíval - svou dceru podporovali. Hodně jí ve vztahu k výtvarnému umění pomohl i jeden učitel, který odhalil její talent a zapůsobil i na jejího otce a matku. Možná nadání podědila po strýci, který si vedl osobitý deníček s kresbami.

S manželem si Růžena Magniová  výborně rozuměla, i když se někdy říká, že manželství dvou kumštýřů nejsou úplně ta prává a často mívají bouřlivý průběh. "My dva jsme se dobře doplňovali, já dělala obrazy, můj muž sochy, takže jsme na sebe ani nemohli žárlit nebo spolu soutěžit. Na chalupě jsme měli každý svůj ateliér a hodně jsme si o tom, co děláme, povídali. Samozřejmě jsme si někdy své věci i vzájemně zkritizovali, což nám určitě prospělo. Co muž zemřel, už na chalupu nejezdím, bez něj se tam necítím dobře. Chybí mi, protože byl nejen dobrý umělec, ale i dobrý člověk," říká malířka, která dnes má malý ateliér přímo ve své m žďárském bytě, obklopená svými obrazy a manželovými sochami. Dál maluje, ale přiznává, že nemá žádné velké ambice, že je vlastně nikdy neměla.

"Jistě jsou lidé, kteří si přejí vystavovat třeba v Praze. Já bych asi i mohla, protože dcera v Praze pracuje, ale neláká mě to. Možná jsem až moc skromná, možná neškodí, když člověk má větší sebevědomí a chuť hodně se prosadit. Já jsem ale se svým životem spokojená, i s tím co dělám. Ráda čtu, miluji básnické knížky, ale třeba na jejich ilustrování bych se necítila. Vyjadřovat se malbou je mi bližší než kresbou," říká členka Klubu výtvarných umělců Horácka.

Své v českých podmínkách zvláštní jméno získal její muž po svém předkovi Italovi, který přešel do Čech po první světové válce. Seznámil se tu s Francouzkou, vzali se a už v Čechách zůstali. "Právě po svých předcích měl nejen tvář, ale i velký temperament. Jeho výbušnost mně zpočátku vadila, protože sama mám spíš klidnou povahu, ale časem jsem si zvykla," říká už jednasedmdesátiletá umělkyně a dodává: "Pokud mi něco chybí, je to právě můj manžel. Myslím, že on - a samozřejmě i naše dvě děti - byl to nejlepší, co mě v životě potkalo.

Autor:




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Další z rubriky

Vodáci mají šanci zajistit si splutí nejkrásnější části Vltavy.
O splutí Teplé Vltavy za 500 korun je zájem, zdražení vodáky neodradilo

Zájem o splouvání Teplé Vltavy, která vede šumavským národním parkem, neklesl ani poté, co letos musí zájemci za plavbu zaplatit více než loni. Úsek mezi...  celý článek

Film Dovolená s Andělem trefně popsal odborářské rekreace.
Dovolená nejen s Andělem. Odborářské rekreace dělnický lid miloval

Kdyby v létě 1952 revizor Gustav Anděl nevyjel do zotavovny Jezerka, dnešní generace by zřejmě netušily, jak tehdejší odborářská rekreace vypadala.  celý článek

Podle odhadů to vypadá, že plavat ve skutečnosti neumí polovina populace, tedy...
Proč Češi neumějí plavat aneb Jak neutopit doktora Mráčka

V Česku se každý rok utopí asi 200 lidí. A právě teď, během tropických letních týdnů, jich utone v rybnících, řekách a lomech nejvíc. Příliš často podceňujeme...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.