Na první start se lékař postavil na jedné z místních tratí vedoucí z Ostravy-Martinova přes Děhylov do Kravař a zpět. Zlákal ho k kamarád. "Byl jsem nezkušený a zbytečně jsem to brzo rozpálil. Na pětatřicátém kilometru přišla krize. Docházely síly. Do cíle jsem doběhl tak tak. Měl jsem na vybranou. Buď se budu maratonu věnovat nebo už nikdy nepoběžím. Nevzdal jsem to. Po patnácti letech od prvního startu můžu říct, že se z maratonu stal takový můj životní styl," líčí začátky tvrdé dřiny Bizoň.
Znamená to ani kapku alkoholu, vyváženou stravu, pravidelný spánek a pětkrát týdně trénink. Když si naplánuje třicetikilometrovou trasu, musí vědět, že se po ní alespoň deset hodin vyspí. "Regenerace je moc důležitá. Nikdy nezapomenu i na hodinu strečinku, abych si protáhl svaly, jež při běhu zakrňují. Například břišní," upřesnil lékař. Dříve běhal za každého počasí, pak si koupil domácí trenažér, přestože podle něj tento přístroj běžci zrovna nemilují, protože stereotypní pohyb je náročný na psychiku.
Stihl uběhnout už sto dva maratony
Jiří Bizoň se může pochlubit sto dvěma zvládnutými maratony. Čtyřicet jich odběhal v České republice, třicet na Slovensku, ale nechyběl ani na tratích Jihoafrické republiky či za tropické bouře a dvou stupňů Celsia v Los Angeles. Mezi nejoblíbenější patří berlínské závody. K jeho nejslavnějším triumfům patří 100. ročník Bostonského maratonu, kde se na start postavil s více než čtyřiceti tisíci běžci.
"V maratonu má každá medaile cenu, protože je vybojovaná s obrovským utrpením. Na sedmadvacátém kilometru přichází psychická krize, na pětatřicátém fyzická a pak jen pocit 'už nikdy více'. Ale znáte to, cestou domů se už zase plánuje, kam vyrazíme příště."
Běhání s mistry a ordinace
Nejlepší světový čas v maratonu je 2 hodiny 5 minut a 50 sekund, což jsou zhruba tři minuty na kilometr. Bizoň tvrdí, že s touto špičkou se srovnávat nemůže, protože jeho čas je asi čtyři minuty na kilometr. "S vrcholnými borci bych neudržel tempo ani kilometr," přiznává. "Na druhé straně, když v ordinaci vyšetřuji stejně staré pacienty na speciálním přístroji, který měří puls, zjišťuji, že jsou po dvou minutách v takovém stavu, jako já po půlce maratonu."
Ze léta běhání už lékař přišel i na to, že náročný sport s sebou přináší nejen dobrou kondičku, ale i spoustu potíží. Kromě fyzických neduhů, které prý si člověk pohlídá, se někdy dostaví i syndrom přetrénování. Jelikož se v mozku neúměrným přepětím vyčerpají určité látky, které zvyšují náladu, práh bolesti, radosti i slasti, zablokuje se a člověk musí na nějaký čas přestat. Do těchto problémů se občas dostanou i naši známí sportovci.
Závodit bude, dokud to půjde
"Zažil jsem to také. V sezóně, kdy je hodně závodů a třeba jsem zrovna nedopadl nejlépe, automaticky jsem začal více trénovat a ocitl se v začarovaném kruhu. Pak nezbylo než úplně vysadit," říká maratonský běžec. Jak dlouho si chce ještě připisovat další čárky přes magickou stovku, neví. Dokud to půjde, je rozhodnutý závodit.
"Pamatuji si na jednoho pražského třiasedmdesátiletého běžce, který absolvoval přes tři sta maratonů a svůj poslední běžel tři měsíce před svou smrtí. Navíc ani po stovce zdolaných maratonů jsem nepřišel na to, jak se má vlastně správně běžet. A také nepopírám, že se pro mě těch 42 kilometrů a 195 metrů stalo drogou" přiznává lékař poté, co si sundal bílý plášť a vyrazil do polí.
 Dvaapadesátiletý internista a kardiolog Jiří Bizoň z Hlučína v práci. |
 Dvaapadesátiletý internista a kardiolog Jiří Bizoň z Hlučína při pravidelném běhu. |
