Dolní Kounice
Z ospalého vláčku vystoupíme na nádražíčku v Moravských Bránicích, větší obci, která leží 5 km jihovýchodně od Ivančic v údolí řeky Jihlavy. Jsme-li tu na jaře, můžeme hned na svazích v bezprostřední blízkosti nádraží obdivovat kvetoucí koniklec luční, čilimník nebo rozkvetlé koruny pokřivených tureckých višní – mahalebek.
Moravské Bránice kdysi náležely klášteru Rosa coeli, tedy magickému místu, kam právě míříme… Silniční směrovník nám ukáže správný směr a my se po asfaltové silnice vydáme do nedalekých, asi 2,5 km vzdálených Dolních Kounic – asi třítisícového městečka 7,5 km jihovýchodně od Ivančic, které, podobně jako Moravské Bránice, leží v údolí řeky Jihlavy.
Dolní Kounice jsou velmi starobylou obcí, jejíž původ se odvíjí od nejstaršího ženského kláštera na Moravě (1181), přesněji od kláštera premonstrátek zvaného Rosa coeli (Růže nebes). Ochranu Dolní Kounic kdysi zajišťoval gotický hrad z 13. století, který byl v 16. století přebudován na renesanční zámek. Z gotického hradu byly částečně zachovány hradby. Nás však nejprve asi bude zajímat pravý důvod naší návštěvy – Rosa coeli.
Klášter Rosa coeli
Pokud navštívíme Dolní Kounice mimo dobu nějakých oficiálních akcí, musíme nejprve navštívit místní radnici obecního úřadu, kde nám poskytnou informace a případně zapůjčí oproti kopii našeho občanského průkazu klíč k pokladu…
Rosa coeli
Díky klíči odemkneme těžká vrata a ocitneme se v pohádce anebo v horečném gotickém snu… Nacházíme se ve zřícenině bývalého kláštera Rosa coeli. Klášter byl roku 1420 za husitských válek vypálen a v roce 1526 byl zrušen docela. Po zániku kláštera se pod vlivem nedalekých husitských Ivančic do Dolních Kounic rozšířily sekty novokřtěnců, českých bratrů a valdenských.
Zřícenina bývalého klášterního kostela (chrámu Panny Marie) je úchvatná gotika v nahé, nejsyrovější kamenné podobě. Namísto klenutého stropu obdivujeme přeletující oblaka a ptáky a místo varhan kvílí v kamenných portálech vítr. V noci z kůru volá sýček… a chrámovou loď nasvěcuje měsíc…
V létě pokrývá zemi vysoká tráva, v zimě bělostný sníh. Klášter Rosa coeli inspiroval geniálního básníka Jana Skácela k nádherné básni. Ostatně jedna jeho sloka: "Na celém světě není tolik ticha/ jako když sněží/ v Dolních Kounicích/ a probořenou střechou/ katedrály/ snáší se k zemi bílý sníh." mne inspirovala právě k jedné zimní návštěvě… Pohled na neposkvrněnou plochu orámovanou dramatickou gotikou je fascinující. Kdo by tu zanechal stopy? Andělé přece létají…
I chrámová čtvercová zahrádka na nádvoří kláštera stojí za to: kamenné zdi obepíná pnoucí se břečťan a střeží středověké ticho.
Nejen básníka Jana Skácela vábila do Dolních Kounic "pouze" fascinující gotika vzdorující zániku i věčnosti, vábilo ho sem i vynikající víno! Věhlasná vinná réva se zde na Staré hoře, Nové hoře, Kozí a Kobylí hoře pěstovala už ve středověku. A i v současnosti nese vinná viněta kvalitního moku značku: Rosa coeli.
Antonínek
Dominantou celého údolí je kopec zvaný Antonínek s kaplí sv. Antonína. I když je vysoký pouze 262 m n. m., stačí to, aby byl odtud krásný výhled na celou plochou část jižní Moravy. Toto místo je významné i archeologicky: našly se zde hojné nálezy ze starší doby kamenné, sídliště z doby bronzové i z období věteřovského.
Kostel sv. Antonína
V obci je na náměstíčku pseudorenesanční kostel z roku 1877-79, vzácná mramorová kazatelna je však z roku 1618.
V Dolních Kounicích najdeme i synagogu z roku 1652 a u ní opravený židovský hřbitov.
Židovský hřbitov v Dolních Kounicích
Bohužel již zmiňovaný renesanční zámek je značně zdevastován: za totality (jak už bylo vžitým nešvarem) byl využíván jako skladiště, a i po roce 1989 byl k témuž účelu využíván soukromými firmami. Jeho oprava, která je častým předmětem sporů, by si vyžádala velmi vysoké finanční prostředky.
TEXT: Jaroslav Monte KVASNICA; FOTO: Filip CHLUDIL
