Madrid - to je především galerie Prado

Když se řekne Madrid, většině znalců se nejdříve vybaví nejprestižnější galerie na světě, Prado. Toto město však také připomíná bohatou historii Španělského království. Každý, kdo přijede do Madridu, by měl navštívit Prado. Je tu koncentrováno doslova nepřeberné množství známých i méně známých děl slavných autorů. A protože jsme v Madridu, značné procento malířů a sochařů v této galerii jsou původem Španělé.

Pro běžného, lehce spěchajícího turistu může Prado znamenat nedělní odpoledne, kdy se neplatí žádné vstupné, hučící dav před každým známějším dílem a relativně dlouhou frontu u vchodu. Milovníci obrazů toužící po zevrubné prohlídce celé madridské galerie musí této svatyni výtvarného umění obětovat několik dní. Pro toho, kdo tolik času nemá, je asi nejlepší soustředit se na jednoho autora.

Co třeba Goya? Jeho známá Maja se tu necudně usmívá na návštěvníky v obou svých podobách - v té oblečené i v té původní, na svou dobu velmi pobuřující. Jak odlišné je toto jemné dílo od Goyových výjevů z vesnického života a, kupodivu, jak je podobné portrétu papeže.

Zcela jinak, směsicí depresivní hloubky a bolestného utrpení, působí sál s díly Velázqueze. Jakási tajemná síla vtahuje člověka do jeho doby, atmosféry, nutí nás zastavit se a chvíli setrvat v niterném zadumání, aniž chceme.

Z Prada na člověka dýchne nejen mistrovství autorů vystavovaných skvostů, ale také kus historie lidstva. Historie vznešené, královské, historie náboženské a sakrální, ale i historie venkovské, bojující o přežití. Mísí se tu štěstí, hluboký smutek, lidská tragédie i pouhopouhá jednoduchá radost ze života.

Jiná část Madridu připomíná proslulou historii Španělského království. Zdali královna Isabela přiklepla Kolumbovi objevení Ameriky právě tady - v bělostném paláci poblíž centra Madridu, kterému dodává zapadající slunce dimenzi navíc? A kdoví, možná i kašna před královským sídlem mohla být kdysi svědkem slavné audience...

Domovským a teplým dojmem působí známá Plaza Mayor, historické náměstí, na které jsou všichni Madriďané pyšní. A mají být na co. Náměstí tvoří architektonické skvosty, zejména z doby baroka a neoklasicismu. Kromě turistů se tady zabydleli také bezdomovci. Hlavní třída s názvem Gran Vía centrum všech možných i nemožných nákupů - už tak klidná není. Ulice ústí na velké náměstí Plaza de Espaňa, které skrývá něco příjemnějšího - restaurace neboli taverny.

Španělskou specialitou jsou pivní bary, kde si můžete z vitríny u barového pultu vybrat cokoliv k zakousnutí. Od oliv, či rybiček až po nepřeberné množství obložených toastů. Pivo je ve Španělsku o něco chemičtější než u nás a trochu slabší, nevýraznější chuti. Ale dá se pít, zejména po topince s česnekovou omáčkou a uzeným. Jestlipak dávní imperátoři byli také tak hrdí jako dnešní Španělé a Španělky?

A co vlastně dnešní Madrid svým nábojem a krevní skupinou" může připomínat? Snad je to napůl jihoamerický Caracas se svým temperamentním rytmem a rozvlněnou náladou a napůl flegmatické newyorské Soho se znuděným výrazem napovídajícím, že zítra je taky den. Zítra je taky den, tak co si udělat pauzu a vychutnat španělské rudé víno za zvuků hříšného flamenca, které dokáže probudit netušené erotično snad i v nejzarytějším puritánovi.

Autorka je spolupracovnicí redakce

V hlavním městě Španělska si nenechají návštěvníci jistě ujít prohlídku královského paláce.