Jedna z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Peru, od roku 1983 zapsaná na seznamu světově chráněných památek UNESCO, zůstává velkou záhadou. Rozsáhlé archeologické práce dosud neodpověděly na otázku, k jakému účelu sloužila. A ani neodpoví, neboť Inkové nepoužívali písmo.
O narušení klidného spánku rozvalin se postaral Hiram Bingham v čele expedice Yaleovy univerzity. Bingham původně hledal bájné město Vilcabamba, kam se po pádu říše Inků měli v letech 1536 až 1572 postupně uchýlit a pokračovat v boji proti španělským dobyvatelům už poražení inští vládci.
Cestou do lůna kaňonu řeky Urabamba se expedice od místního rolníka dozvěděla, že vrchol nedaleké hory Machu Picchu (Velká hora) skrývá významné trosky. Obtížný výstup prudkým svahem a nepřístupnou vegetací dovedl Binghama až na místo, kde mu domorodci ukázali zpustlé archeologické ruiny pokryté rostlinami.
Machu Picchu bylo pravděpodobně královským velkostatkem a kultovním centrem, které nechal vybudovat incký vládce Pačakuti v polovině 15. století. Pevnost, vystavěná z kamenů a bez použití pojiva, se tyčí 2400 metrů nad mořem na konci Posvátného údolí Inků, asi sto kilometrů od tehdejšího centra Incké říše Cuska.
Rozmístěná na oblém vrcholu se dělí na chrámovou a obytnou čtvrť, obklopenou terasovými poli. Ze staveb se zachovaly zbytky zdí z velkých kamenných, až šest metrů velkých bloků, kulatá věž Torreon a jeskyně s obětním oltářem slunečního kultu.
Historici předpokládají, že Macchu Picchu, v němž žilo až dva tisíce osob, zaniklo ještě před příchodem Španělů v roce 1532. Nejednotní jsou ohledně jeho využití. Těžko přístupné umístění vysoko v horách nasvědčuje teorii, že nemělo administrativní, obchodní ani vojenské využití. Objevené kosterní pozůstatky 135
těl, mezi nimiž bylo 109 žen, vedou k domněnce, že pevnost sloužila jako klášter pro mladé dívky.
Machu Picchu, důmyslně plánovaná pevnost přizpůsobená extrémním přírodním podmínkám, je jediným, zato nejvýznamnějším z mnoha inckých architektonických komplexů v okolí, z nichž jsou všechny napojeny na Stezku Inků vedoucí do Cuska.
Incká říše byla patrně nejsilnějším a nejcentralizovanějším státem předkolumbovské Ameriky a rozprostírala se na území nynějších států Peru, Ekvádor, Bolívie a Chile. Trvala necelé století a rozpadla se po roce 1532, kdy ji zcela rozvrátili španělští dobyvatelé vedení Franciskem Pizarrem. Zbytky Inků přežívaly až do roku 1572 v nepřístupné horské oblasti v okolí Vilcabamby. K jejímu dědictví se přihlásili ještě na konci 18. století účastníci povstání vedeném Túpakem Amaruem.
Diskuse, jak co nejlépe uchovat Machu Picchu pro příští generace, pokračují už několik let. Památku ohrožují nejen eroze vyvolané častými dešti a požáry, ale především turisté. Peruánské úřady v poslední době rozhodly omezit počet návštěvníků, ovšem toto opatření historiky a ochránce památek nijak neuspokojilo. Ti tvrdí, že by bylo třeba učinit na záchranu Machu Picchu mnohem víc a protestují především proti výstavbě silnice z Cuska a lanovky vedoucí z údolí až k pevnosti.
 Dávná incká pevnost Machu Picchu patří k nejznámějším památkám nejen v Peru. |
