Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Machu Picchu očima kondora

  13:49aktualizováno  13:49
Machu Picchu se vůbec nejmenuje Machu Picchu. Je to jméno z nouze. Právě teď ale myslím na něco jiného. Stoupání do kopce neslibuje nic dobrého. Je šedavo, mraky se plazí po trávě. Člověk se sem táhne přes půl světa a navíc ještě dva kilometry do andských výšin, skoro vykrvácí při placení vstupenky a nakonec neuvidí vůbec nic?

Ale Machu Picchu je milosrdný mučitel. Nejdřív potrápí, teprve pak vám dá milost.

Opona se postupně zvedá. Trosky ztraceného města už vylezly. Celé to vypadá dušičkově, ponuře a vůbec zvláštně. Dopoledne má barvy zamračeného rozbřesku. Navíc chybějí dvě homole za ruinami, které známe z fotografií.

Nad terasami a kamennými zdmi domů honí vítr útržky mraků. Mohl by se tady točit hrabě Dracula.

Opona mraků se pak pohne ještě dál. Menší vrchol už kouká celý, ale pořád to není ještě ono.

Šedavá poklička se pomalu zvedá, posouvá se po druhém, mohutnějším kopci výš a výš. Konečně hora, po níž se ještě válejí cáry mlhy, vystupuje celá. Mystický pohled na panoráma, které znám z pohlednic a knížek o nejkrásnějších místech světa, je dokonalý a vše najednou ozáří slunce.

Jenže mě už zajímá jen ta hora. Je strmá a nepřístupná. Ale prý se na ni dá vylézt. Jak asi vypadá Machu Picchu, ztracené město Inků, očima kondora?

Vzhůru na vrchol
Kdyby to nepsali v průvodci, nevěřil bych, že se člověk může vyškrábat na vrchol. Zarostlá tropickou džunglí, stále opásaná ranními mraky a bráněná strmými svahy, vypadá nepřístupnější než Matterhorn. Stoupněte na tu horu a ona vás shodí jako divoký býk. Tak do toho.



Stavby Inků

Začátek stezky je až na opačném konci města. Musím se tam zapsat u místního hlídače do velké knihy. Prý proto, aby večer měli přehled, kdo se už vrátil a kdo ne.

"Stane se, že někdo spadne?" "Samozřejmě," zasměje se tak, jako by chtěl říct: "Co si pamatuji, tak nikdy nikdo, ale turistům se líbí, když je postraším."

Nahoru to prý trvá dvě hodiny, tištěný průvodce dokonce uvádí, že hodinu a půl. Uvidíme. Začátek je legrace: jde se chvilku z kopce. Ale je to jen taková past pro dobrou náladu - každý metr musí chodec zase stejně vyšlapat nahoru.

Na stezce je živo. Asi máme všichni stejného průvodce. Cesta je velmi paďourská, tedy i pro kancelářské typy. Je to dřina, ale není to žádný horolezecký výstup. To, co vede nahoru, nejsou přímo schody, ale kamenné stupně, které nám pomáhají, abychom šli jakžtakž bezpečně.

Stezka se vine po úbočí hory, někde na pár metrů vytvoří obyčejnou pěšinu, jinde stoupá prudce jako žebřík.

Po cestě už posedávají první odpadlíci. Někteří jen nabírají sílu, jiní už to zabalili úplně a čekají na své přátele, kteří chtějí dojít až na vrchol. Svah je opravdu strmý.

Pohled dolů, to je pohled z helikoptéry. Hora, která se jmenuje Huayna Picchu, tedy "Mladší vrchol", není závratně vysoká. Jenže ještě 450 metrů pod úrovní Machu Picchu je hluboký kaňon, jímž protéká řeka s nádherným názvem Urubamba. Teprve tam má Huayna Picchu patu. Vykloníte hlavu od skály jako z okna a pod vámi je propast. Uklouznout by nebylo dobré. Bohužel jsme v tropech, a tak jsou někde kameny pěkně mokré, někde i pokryté bahýnkem, protože přes cestičku teče potůček.

Na stezce je stále dost lidí. Tím hůř. Závodíme spolu. Když někoho utrhnu, nemůžu si dovolit za zatáčkou odpočívat. Bylo by to trapné. A tak valím výš a výš. Některé stupně jsou půl metru vysoké. Berou sílu i dech. Nakonec přijde ke slovu starý trik: ruce při stoupání tlačí na kolena, a tak pomáhají utahaným stehnům zvednout váhu těla.



Metr pod vrcholem

Tak to jde metr za metrem. Krok, další krok, vyhnout se odpadlíkovi, podívat se dolů na tu hloubku, další krok...

Závěr je nejlepší. Zdola to není vidět, ale hora má plešatou hlavu. Na vrcholu nic neroste, jsou tam jen docela hladké žulové desky. Na jedné straně leží lano, které je ukotvené nahoře. Chytnu se a s jeho pomocí postupuji jako po střeše těch posledních pár metrů.

Nahoře to krásně profukuje. V propoceném tričku je mi za chvíli zima. Možná mám ale jen husí kůži z té hlubiny pod nohama. Shora to vypadá, že hora nemá žádné svahy. Jen vrchol, kolmé stěny a dole na jejich konci sedlo s ruinami inckého města. A ještě hlouběji se točí uzoučký stříbrný pásek Urubamby.

Tak takhle nějak vidí Machu Picchu kondor.

Jak se vlastně jmenuje?
Muž, který ho objevil, spatřil něco jiného. Hiram Bingham byl možná předobrazem Indiany Jonese. Vysokoškolský profesor a dobrodruh hledal v Andách "ztracené město" Vilcabambu, kam se uchýlil poslední Inka, když Španělé dobyli jeho říši. Bingham tady roku 1911 rozhrnul zelený závoj džungle - a myslel si, že je u cíle. Jenže později se zjistilo, že Binghamův objev není Vilcabamba.

Ale co je to za město? Nikdo to dodnes neví. Turisté, kteří obcházejí ruiny, si myslí, že jsou v Machu Picchu. Ale to je opravdu omyl. Machu Picchu, "Starý vrchol", je jen náhražkové jméno. Je to jméno hory, na niž se právě dívám. Dole, mezi Machu Picchu a Huayna Picchu, kde stojím, leží slavné město, které nemá jméno. Když potom slezu dolů, vidím podivuhodně zachovalé město. Na snímcích máte pocit, že vidíte jen trosky. Ale zkuste si na ně dosadit slaměné nebo rákosové střechy a můžete se okamžitě stěhovat.

Zkouším zastrčit ostří nože mezi kameny, z nichž byly zdi kdysi postaveny. Nejde to. Kameny jsou opracovány absolutně dokonale: přestože nejsou spojeny maltou, není mezi nimi škvíra.

MŮŽE SE HODIT
K Machu Picchu lze dorazit z Cuzka buď pěšky několikadenním trekem po Incké stezce, nebo vlakem během jednodenního výletu. Taková cesta i se vstupenkou vyjde zhruba na sto dolarů (trek vyjde samozřejmě dráž). Výhodné je využít služeb některé cestovní kanceláře. U nás je specialistou na Jižní Ameriku českobudějovická CK Jihotrans, www.jihotrans.cz.

Když tady byl Erich von Däniken, dostal z toho horečku: technologii pro něco tak dokonalého museli dodat mimozemšťané!

Asi ne, ale pravda je, že Machu Picchu vyvolává hodně otázek. Jak se jmenovalo? Proč zaniklo? Kdo tady žil? A k čemu vlastně bylo? Byla to horská citadela, nebo jen místo, kde Inkové uctívali své bohy, pozorovali slunce a radili se s nebesy?

Turisté se klidně procházejí mezi kamennými zdmi, observatoří a chrámy, a protože se tady nesmí jíst, zalézají do místností beze střech, kde tajně pojídají svůj sendvič. Jaké asi drama se ve stejné místnosti odehrálo před 500 lety, kdy město přes noc opustili jeho obyvatelé?

Přes den je tady možná až příliš mnoho lidí, přesto působí město vyprázdněně. Zdi mlčí. Jsou zahaleny tajemstvím hustým jako mlha, která vždy ráno krouží okolo. Machu Picchu podivně zamrzlo v čase. Přimyslete si k domům střechy a snadno uvidíte inckého válečníka v plné zbroji, jak vychází ze dveří.

SLAVNÉ TROSKY Na všech fotografiích dotváří obraz Machu Picchu hora, která se tyčí nad ruinami. Málokdo by věřil, že se na ni dá vylézt.

METR POD VRCHOLEM. Takto to vypadá na vrcholu hory, kterou vidíte na velkém snímku nahoře.

Inkové po sobě zanechali stavby, k nimž je dnes potřeba dodat jen doškovou střechu.

Inkové po sobě zanechali stavby, k nimž je dnes potřeba dodat jen doškovou střechu

Autoři: ,




Nejčtenější

Na parkovištích v Dolním Adršpachu stálo asi tisíc aut (14.8.2017).
Turisté v autech zahltili Adršpach, policie odkláněla Poláky z přechodu

Stovky turistů v autech zablokovaly kolem poledne příjezdové cesty do Adršpachu a Teplic nad Metují na Náchodsku. Policie odkláněla dopravu na některá...  celý článek

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Hydroelektrárna Spálov v detailu. Po předešlé domluvě si ji můžete prohlédnout...
Putování krajinou skla. Na kole za největším podzemním jezerem Česka

Železný Brod bývá označován za ideální turistické rozcestí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš. Byla by ovšem škoda vyrážet za tak dalekými cíli a...  celý článek

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

Další z rubriky

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.