Lyžují až k smrti

Průzkum veřejného mínění to odhalil: třetina diváků sjezdařských soutěží chce vidět pády! A sjezdaři jim je poskytnou. "Karamboly patří k mediální propagaci lyžování. Bez nich by byly závody nudné," řekl Patrick Ortlieb, olympijský vítěz z Albertvillu 1992. Jenže... Někdy ty pády končí smrtí.

Odvážní muži a ženy, řítící se po sjezdovkách rychlostí až 140 kilometrů za hodinu, riskují stejně jako piloti formule 1. Ti jsou však skryti v autech, jejichž konstrukce z uhlíkových vláken odolá silným nárazům. Naopak sjezdaře chrání jen slabá vrstva přiléhavé kombinézy a vycpávky.
 
Zatímco lyže, boty, vosky i výstroj procházejí překotnými změnami, vývoj bezpečnostních opatření často zaostává, a především – lidské tělo zůstává stejné. Tenká linie se vine mezi slávou a osudovou chybou. Nezměrné ambice závodníků je přivádějí na nesprávnou stranu.

Za posledních 25 let zahynuly na svazích dvě mistryně světa Ulrike Maier a Regine Cavagnoud. V přímém televizním přenosu vykrvácel také Gernot Reinstadler, rakouský talent ve Světovém poháru.

Jiní měli štěstí v neštěstí. Švýcar Silvano Beltrametti po pádu ve Val d´Isere "jen" ochrnul, načež říkal: "Kdybych měl umřít, praštil by se mnou Bůh o strom." Na invalidním vozíku skončil rovněž švédský slalomář Thomas Fogdoe, ani on už nikdy nebude chodit.

Tracheostomie zachránila život Billu Johnsonovi, olympijskému šampiónu ze Sarajeva 1984. Jinak mohl platit nápis, který si nechal vytetovat na pravý biceps: "Lyžuj až k smrti." V 41 letech se pokusil o návrat, při pádu si však poranil dýchací trubici. Teprve po čtyřech dnech znovu pohnul prsty a očima.

Daron RAHLVES – pád, SP. Po ošklivě vypadajícím pádu na trati obřího slalomu Světového poháru ve švýcarském Adelbodenu se americký lyžař Daron Rahlves zvedl a pěšky odkráčel do cíle. Zdroj: SNOW/ČTK

Stejně jako Ulrike Maier při svém smrtelném karambolu vletěla do krytu časomíry i Francouzka Melanie Suchet. Zlomenina holenní kosti byla proto dobrou diagnózou.

"Začínám se zamýšlet nad smyslem sjezdového lyžování a života vůbec," prohlásil Rakušan Andreas Schifferer po nehodě Beltramettiho. Dokonce zvažoval, zda pokračovat v kariéře. Přesto zůstal. Závodní lyžování je nejen pro něj drogou, bez které nedokáže žít. "Pokaždé chci být rychlejší než soupeř, jsem pro to ochoten udělat cokoliv. Je to začarovaný kruh," uznal i Švýcar Didier Defago.

Již před dvaceti lety se šampión Světového poháru Andreas Wenzel zamýšlel: "Jestliže dělám sjezd, počítám s rizikem. Když s ním nechci počítat, můžu jít hrát třeba tenis."

Jiný majitel velkého křišťálového glóbu Marc Girardelli v dobách největší slávy filozofoval: "Jezdím na hranici. O život jde tehdy, když tu hranici překročím. Pokud ale chci vyhrávat, překračovat ji musím."

Mezitím se zdokonalily ochranné sítě. Přibyly modré čáry na sjezdovkách, které určují ideální linii. Rozšířily se pádové zóny, aby se předešlo přímým nárazům. Přesto museli funkcionáři Mezinárodní lyžařské federace FIS doznat: absolutní ochrana před smrtí na sjezdovce neexistuje. Ředitel Světového poháru Günter Hujara podotkl, že pouze zeď by mohla zastavit nekontrolovatelně se řítícího sjezdaře. "Ale pak už by byla zbytečná otázka, jak se po pádu cítí," přidal s jistou dávkou sarkasmu. "Další těžké pády jsou nevyhnutelné", usoudil ředitel rakouských sjezdařů Hans Pum.

partner přílohy

Co bylo hlavní příčinou úmrtí Reinstadlera, Maierové, Cavagnoudové? Nekvalitní sítě, přecenění vlastních sil, nevhodně umístěná časomíra, chybná komunikace mezi týmy? Skutečně? Na některé otázky nikdy nenajdeme odpověď. Připomeňme si však příběhy těch, kteří již nežijí.

Tanja Poutiainen, SP Špindlerův Mlýn. I obří slalom bolí. Tento pád Tanji Poutiainen se naštěstí obešel bez vážnějších následků. Foto: Tomáš Peslar

GERNOT REINSTADLER:
Nepomohlo ani 40 litrů krve

Pátek, 18. ledna 1991. Na wengenském Lauberhornu je na programu tuctový kvalifikační sjezd Světového poháru, který rozhodne o postupujících do hlavního závodu. Podmínky? Žádný extrém. Naopak. Sníh krupičnatý, rozhled optimální, teplota minus tři stupně. Zájem televizních stanic nepatrný. O vítěze přece půjde až zítra. Přesto obrázky z kvalifikace brzy obletí celý svět.

Dvacetiletý Gernot Reinstadler, sjezdař z Pitztalu, se na startu naposledy protáhne a nasadí si brýle. Ví, že jeho výkonnost se pohybuje na hraně postupu mezi 30 nejlepších. "Musím zariskovat," říká si možná. Pod ním se vine nejdelší sjezd světového programu na trati, kterou její kritici označují za "přeživšího dinosaura". Jeho cílem nikdy neprojede.

Na cílovém svahu již Reinstadler čerpá ze dna svého rezervoáru sil. V rychlosti 75 km/h ztrácí rovnováhu, rozjíždějí se mu lyže a terénní vlna jej v záklonu katapultuje do vzduchu. Proletí čtyřicet metrů, udeří do ochranné sítě, která jej však neochrání. Špička lyže uvízne v jednom ze širokých ok z umělé hmoty, ale tělo pokračuje dál. Setrvačná síla rozlomí Reinstadlerovu pánev, málem mu urve nohu. Pod ním se brzy rozlévá kaluž krve.

GERNOT REINSTADLER

Čtyřnásobný vítěz závodu a čestný host Karl Schranz v cíli vykřikne: "Takový pád. Panebože, takový pád!" K lyžaři hned vybíhají dva lékaři, za nimi pospíchá předseda organizačního výboru Viktor Gertsch. Uvidí ležící lidskou hromádku s údy vyvrácenými jako u polámané loutky, v hlubokém bezvědomí. "Byl to osud, zásah vyšší moci," řekne později Hans Pum, tehdy rakouský šéftrenér.

Bruno Durrer, lékař s jedenáctiletou praxí u záchranné služby, naloží Reinstadlera do vrtulníku, lyžař ihned dostává dva a půl litru krve. O čtyři minuty později již vrtulník přistává u nemocnice. "Okamžitá pomoc zabránila nejhoršímu," uklidňuje hlasatel na stadionu diváky, trénink pokračuje.

Milosrdně formulovanou zprávu se dozví z malého přenosného rádia i lesník Adolf Reinstadler. Otec sjezdaře doma v Pitztalu obchází svůj rozsáhlý revír. Ale tou dobou již Reinstadler svůj život nenávratně ztrácí.

Přesto začíná v hotelu Residenz ve Wengenu plánovaná party s místní honorací i spolkovým radou Kollerem. Když je v plném proudu, tým šéflékaře Paula Güntera svůj zápas vzdává. V devět večer Günter oznámí, že navzdory čtyřiceti litrům krve, které sjezdař dostal, jsou poškození stehenních tepen příliš rozsáhlá. "Zřejmě nepřežije," říká. V 0.40 pak zatelefonuje do hotelu Alpenrose, kde bdí členové rakouského týmu: "Gernot právě zemřel."

Mohl žít, kdyby jej místo sítě zachytila bezpečnostní plachta. "Sjezdovka nikdy nebyla tak bezpečná jako letos a přece se to stalo," líčí bezpečnostní expert FIS Sepp Messner. "Problém spočíval v tom, že vyletěl příliš vysoko. Odrazová plachta sahala jen do výše jednoho metru. Gernot se zachytil nad ní. Tam už byla jen síť."

 Proč nebyla plachta výš? Krčení rameny. O tři dny později začíná v rakouském Saalbachu mistrovství světa. Karavana se valí dál.

Na náhrobním kameni Gernota Reinstadlera je teď nápis: "Boží vůle nezná žádné proč."

Jeho smrt způsobí, že na sjezdovkách celého světa jsou rozšířeny odrazové plachty. Vede i ke zrušení tehdejšího systému kvalifikace sjezdů. Dalším smrtelným úrazům však nezabrání.

SMRTELNÉ NEHODY VE SJEZDOVÉM LYŽOVÁNÍ (od roku 1959)

• 1959, Garmisch-Partenkirchen: John Semmelink (Kanada) sjel při sjezdu do koryta potoka a prorazil si lebku
  
• 1959, Wallberg: Toni Mark (Rakousko) vjel při obřím slalomu mezi diváky
  
• 1964, Innsbruck: Ross Milne (Austrálie) zahynul po těžkém pádu při tréninku na olympijský sjezd
  
• 1965, Cervinia: Walter Mussner (Itálie) narazil při rychlostním závodě do časomíry
  
• 1969, Sportinie: Silvia Suterová (Švýcarsko) narazila v cíli závodu FIS na hrazení
  
• 1970, Megéve: Michel Bozon (Francie) si při sjezdu Světového poháru zlomil vaz
  
• 1972, Winter Park: David Novelle (USA) narazil při sjezdu na univerzitním mistrovství hlavou do stromu
  
• 1972, Schladming: Arthur Gobber z Rakouska zahynul po úrazu hlavy při juniorském mistrovství země ve sjezdu
  
• 1973, Československo: Jan Seiler zahynul při tréninku sjezdu ve Špindlerově Mlýně
  
• 1973, Norsko: Sverre Rasmusbakke (Norsko) zahynul po pádu při obřím slalomu
  
• 1975, Tignes: Michel Dujon (Francie) vyjel z trati a narazil do stožáru lanovky
  
• 1975, Zell am Ziller: Marku Vuopala (Finsko) nepřežil po průjezdu cílem při juniorském ME náraz do stromu
  
• 1976, Československo: David Rys vykrvácel při slalomu v sedle Vysokého Kola nad Martinovkou. Přelomená dřevěná tyč slalomové branky mu proťala stehno a možná i kvůli velké vzdálenosti do civilizace zemřel na embolii
  
• 1979, Československo: Petr Kintzl zemřel po nárazu do stromu při závodu ve sjezdu ve Špindlerově Mlýně
  
• 1979, Lake Placid: Leonardo David (Itálie) upadl při předolympijském sjezdu a zranění mozku ho uvrhlo do kómatu. Zemřel po sedmi letech, aniž nabyl vědomí
  
• 1982, Fischen-Allgau: Uwe Piske (Německo) narazil při testování lyží v průběhu mistrovství země hlavou do stromu
  
• 1984, Rohrmoos: Sepp Walcher (Rakousko), mistr světa ve sjezdu z roku 1978, si po pádu při veřejném sjezdu přivodil zlomeninu spodiny lebeční
  
• 1991, Wengen: Gernot Reinstadler (Rakousko) upadl na závěrečném skoku při kvalifikačním tréninku, roztrhl si pánev a vykrvácel
  
• 1994, Ga-Pa: Rakušanka Ulrike Maier (Rakousko) ztratila při sjezdu kontrolu nad lyžemi, narazila hlavou do časomíry a zlomila si vaz
  
• 1993, Lake Tahoe: Paul Ruff (USA) zemřel po pokusu o nejdelší skok na sjezdových lyžích
  
• 1994, Innerkrems: Peter Wirnsberger II (Rakousko) upadl na ledové plotně při volném lyžování po skončení rakouského mistrovství
  
• 1996, Altenmarkt: Kirsten McGibbon (V. Británie) při pádu v juniorském sjezdu utrpěla těžká zranění hlavy a vnitřní krvácení
  
• 2001, Pitztal: Regine Cavagnoud (Francie) se při tréninku stala obětí srážky s německým koučem Anwanderem, zemřela dva dny poté
  
• 2002, Valmorel: Damien Ravoire (Francie), talentovaný junior, zahynul pod lavinou při lyžování mimo trať
  
• 2002, Verbier: Werner Elmar (Švýcarsko) zahynul po nárazu při závodu FIS

*** OSUDY  DALŠÍCH "HAVAROVANÝCH" LYŽAŘŮ VČETNĚ NĚKOLIKA ČECHOSLOVÁKŮ NAJDETE V MAGAZÍNU SNOW - ČÍSLO 24
____________________________________________

Dramaticky vyhlížející pád Itala Alexandera Plonera ve druhém kole olympijského závodu v obřím slalomu v Park City.

Dramaticky vyhlížející pád Itala Alexandera Plonera ve druhém kole olympijského závodu v obřím slalomu v Park City.

Daron RAHLVES – pád, SP. Po ošklivě vypadajícím pádu na trati obřího slalomu Světového poháru ve švýcarském Adelbodenu se americký lyžař Daron Rahlves zvedl a pěšky odkráčel do cíle.