Lyžování ve stínu Eigeru

Švýcarský Eiger je mystický. Je jako černá díra. Znovu a znovu přitahuje zrak. Nelze ho přehlédnout a nelze ho minout...Poslední sjezdovka zůstala kdesi vzadu. Ryčnou alpskou dechovku z Kleine Scheidegg už pohltily zasněžené skály a nekonečný prostor. Všude po kolena prašanu. A ticho.

Terén se vlní zvolna dolů do údolí. Žádné strmé kuloáry, toto je přímo "profesorský" off piste. Bezpečný a mírný.

Posunout těžiště mírně dozadu a lehce se houpat v kolenou. Suchý sníh odletuje a za lyžemi zůstává vlnovka, jako by ji maloval Van Gogh. Připomíná to největší idylu na zemi. Místo toho je to však největší ironie.

V posvátné úctě před hrozivou horou
Tam, kde se do výše vzpíná Jeho temné "Veličenstvo" Eiger, nebude mít sebelepší lyžař nikdy pocit, že ovládl situaci. Vždy bude cítit neklid a respekt.

Mont Blanc je nejvyšší a Matterhorn asi nejkrásnější. Ale švýcarský Eiger (3970 m) je nejhrozivější. Žádná hora v Evropě nemá takovou pověst. Stačí se na chvíli zastavit a dívat se do té tisícimetrové stěny. Skutečnost umocní všechny historky o desítkách horolezců, kteří zahynuli v jejím náručí.

Eiger vypadá jako kolosální socha, která zaplňuje takřka celé nebe. Socha, jež se neustále hýbe. To proto, jak se na Eigeru mění počasí.

A i když je pár hodin slunečno, nahoře se dějí věci. Vrchol hory v zimě často vypadá jako vlajka, to když silný vítr unáší z hrany na špici masy sněhu. A lyžování pod Eigerem stojí za to. Je pestré a náročné. Za celý den nemusí sjezdař jet ani jednu sjezdovku dvakrát.

Na promenádě Kleine Scheidegg
Na hlavní "promenádě" Kleine Scheidegg ve výšce 2061 metrů, kam vyjedou ozubené vláčky z Grindelwaldu nebo z Wengenu ani ne za 40 minut, to zprvu vypadá jak na lyžařském Václaváku. Hospody a bary, stovky lyží a lidí. Kromě sjezdařů tu člověk potká i japonské turisty, kteří v civilu a s napřaženými fotoaparáty vyrážejí na poslední etapu vláčkem na vyhlídku Jungfraujoch do výše 3454 metrů.

Tady se fotí s unikátními sochami vytesanými do ledových stěn kolem observatoře nebo s úžasnou vyhlídkou na Aletschský ledovec. A není-li na rozhledně ani na krok vidět, vytvářejí alespoň snímky já a mlha".

Přestože odtud nevede žádná sjezdovka, jsou na Jungfraujoch zvláště po ránu vidět lidé s lyžemi. Stále přibývá skialpinistů, kteří se odtud vydávají pod vedením zkušených horalů na několikadenní přechody hor.

O lyžování ve Švýcarsku jsme napsali

Leukerbad: kooupání pod zasněženými štíty

Čtyři údolí: výzva pro nejnáročnější lyžaře

Mont Fort: ranvej do pekla

Nejvýše položené nádraží v Evropě
Vraťme se však na nejvýše položené nádraží v Evropě ­ na Kleine Scheidegg, kde v časném odpoledni začíná vysokohorský koncert místní populární skupiny Gotthart. Zatímco stovky lidí v mrazu podupávají do rytmu před narychlo nainstalovaným pódiem na sjezdovce, pár metrů odtud rozvážejí lanovky lyžaře na všechny strany.

Nejblíže ke stěně Eigeru vede vlek Salzegg nebo poslední zastávka vláčku, před tunelem do nitra Eigeru ­ Eigergletscher ve výšce 2320 metrů. A také je tu jedno z nejhezčích lyžování včetně různých možností off piste.

Když je hodně sněhu, tak se odtud dá sjet nádherným terénem podél vláčku a masivu Eigeru až dolů do údolí Grindelwaldu. Nebo na druhou stranu krásnou sjezdovkou Fallboden a pak lanovkou Wixi vzhůru až kousek nad start sjezdu Lauberhorn ­ nejdelšího sjezdového závodu na světě. Každý si tady může vystoupat k dřevěné budce, kde bývá start a spustit se dolů...

Říká se, že Lauberhorn není tak prudký jako některé jiné tratě světového poháru. Amatérovi to bude připadat jako špatný vtip. Ostatně každý si to od konce ledna, když skončí závod, může zkusit a dojet až do malebného Wengenu, kde se dnes místo aut pohybují jen elektromobily.

Tradiční městečko Wengen
Z malebného Wengenu, kde jsou roztroušeny jen tradiční švýcarské dřevěné domky a hotýlky, se lze vyvézt lanovkou na Mäennlichen do výše 2230 metrů. Tady se větví další lanovky. Můžete sjet příjemným lyžařským terénem na Holenstein a odtud při dobrých sněhových podmínkách prudkými lesními sjezdovkami až do Grindelwaldu.

Nebo houpačkou nejméně pěti vleků a lanovek zpět na náš výchozí bod Kleine Scheidegg, kde ještě za soumraku duní z pódia švýcarský rock.

Perfektní služby
Oblast Grindelwaldu a Wengenu patří k tomu nejlepšímu, co švýcarské Alpy nabízejí. Je tam sice daleko a dovolená tam není levná, ale zalyžovat si alespoň jednou pod Eigerem je zážitek.

Navíc tu okusíte vysokou úroveň služeb. Jen namátkou několik detailů, které jinde obyčejně nenajdete: u každého vleku máte zdarma k dispozici papírové kapesníky. Nejen u sjezdovek, ale opravdu všude najdete stojany na lyže ­ před každým obchodem, hotelem nebo bankou.

Vláček na Kleine Scheidegg je neuvěřitelně čistý a autobusy převážející lyžaře po středisku fungují s železnou pravidelností. Někdy až do půlnoci. Třeba když se pod alpským hvězdným nebem protáhne koncert skupiny Gotthart.

MŮŽE SE HODIT

Jak se tam dostat
Autem přes Německo pořád po dálnici až do Bernu a pak do Interlakenu. Odtud je to už jen hodina jízdy do Grindelwaldu. Nepočítejme, že se tato cesta dá stihnout po práci. Chce to vyjet nejpozději po obědě.

Kolik stojí lyžování
Jednodenní ski pas v hlavní sezoně stojí pro dospělého 52 eur, pro děti 26.

Co ještě vidět
Nikdo by si neměl nechat ujít výjezd vláčkem na Jungfraujoch (3454 m), odkud je za krásného počasí nádherný výhled na Alpy. S průvodcem se odtud dají dělat velmi atraktivní i několikadenní skialpinistické túry napříč horami.

Co si koupit
Když ve Švýcarsku, tak švýcarskou čokoládu. Nebo už předem připravené fondy ­ na hrubo nakrájený sýr, který se roztaví v nádobě nad plamenem a v něm se pak obalují kousky bílého chleba. Typickým suvenýrem jsou kravské zvonce v nejrůznějších velikostech.

Více informací:
www.svycarsko.idnes.cz
www.MySwitzerland.com

V těchto místech se jezdí světový pohár ­ sjezd Lauberhorn. V pozadí úplně nalevo se pne hrozivý štít Eigeru, vedle něj napravo se tyčí hora Jungfrau.