Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Užil si s Filipínkou a obluzoval blondýnu. Nelyžař se na horách nenudí

aktualizováno 
Co se dá dělat v zimě na horách? Před lety se říkalo, že lyžovat. To už dávno není celá pravda. My jsme si užili na čtyřkolce, v ledových korytech i u talíře. A ještě jsme se měli dobře s Filipínkou.

Na saních ve Špindlu - Byl jsem několikrát v Afghánistánu, v Iráku, v Sarajevu, málem mě unesli v Libanonu a zažil jsem Pentagon 11. září, ale nikdy jsem to v novinách nedotáhl na fotku větší než krabička od sirek. Ne že bych o to stál, ale už chápu, že teprve když člověk odjede sáňkovat do Krkonoš, má konečně pořádnou fotku. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Byl jsem ve Špindlu, pod nohama jsem měl příboj Pacifiku a v ruce golfovou hůl. Před sebou ještě tropickou saunu a za sebou školu smyku na čtyřkolce, zmrzlinu ze šampaňského a srážku s krásnou blondýnou, kterou jsem zavinil já, a navíc úmyslně.

Za všechno mohlo počasí.

Kdo jste tam byli minulé úterý, víte, že tam poprchávalo, byla mlha a vůbec obleva. Pro mě skvělé počasí, protože jsem do Špindlu přijel, abych nelyžoval. Chtěl jsem si ho užít bez lyží.

Nejužších šest metrů na světě

A první čtvrthodinu jsem trpce litoval. V ruce řídítka, v očích smrt a pod zadkem čtyřkolku. Nejhorší bylo, když jsem se musel trefit na most. Bylo to nejužších šest metrů na světě.

Zatímco instruktor přede mnou jel jako podle čáry, můj stroj se řídil sám a šněroval silnici, jako by jel na líh.

Zvláštní přírodní zákon: když jedete do kopce na sněhu a zmrazcích na čtyřkolce, protijedoucí autobus zabere asi o polovinu větší kus silnice, než když jedete autem.

Pak jsem se už ničeho bát nemusel, protože jsme vjeli do mlhy, a tak jsem neviděl nic. A za chvíli jsme už koukali do polské mlhy, protože jsme vyjeli až na hřeben ke Špindlerově boudě. A tam jsem se zamiloval.

Instruktor oznámil, že se budou nacvičovat smyky, a já myslel, že to je drsný horalský humor. Nebyl. Předvedl nějaké rodeo a řekl, že si to máme zkusit taky. První pokus byl ostudný. Bál jsem se.

Ale za chvíli jsem pochopil ten trik. Natočíte řídítka na maximální rejd, a vtom přidáte plyn. Zadek ustřelí a vy se točíte smykem. Nádhera!

Přijít na to mi trvalo asi pět minut, takže jen průměrně inteligentní člověk to zmákne tak za tři minutky.

Autobus právě vysypal nějaké turisty. Plný plyn! Točím se na místě třikrát doprava, pak prudce otočím řídítky doleva a rotuju opačným směrem. Turisté zírají. Cítím se jako velkohrdina.

Čtyřkolka, ten neposlušný kozel, mě poslouchá jako hodinky. Řádil bych tady na zledovatělém parkovišti až do jara. Když musíme jet dolů, nechce se mi. A tak si po cestě zkouším smykovat, autobus v protisměru se už nerozvaluje po celé silnici jako mamut a na most bych se teď vešel třikrát.

Na čtyřkolce ve Špindlerově Mlýně

Na čtyřkolce ve Špindlerově Mlýně

Srážka s krásnou blondýnou

Jezdil bych dál, ale teď mě čeká oběd. Vybral jsem si restauraci Apetit, kde můžu zajít do kuchyně a vybrat si třeba maso. Pak už přijde gumové kolo, na němž se jezdí. Já jsem zkoušel, jestli se na něm dá seznamovat.

Obsluha ví, jak mi srovnat gulášek, který jsem měl k obědu. Posadí mě na gumové kolo, otočí zády ke sněhovému korytu padajícímu dolů po svahu a strčí do mě. Řítím se po zádech. Nevím kam. Kolem žaludku mě lehounce šimrá. Mírně to drncá, točím se. A hlavně to pořád jede. Česky se tomu říká snowtubing.

Varování: nepouštějte na to děti, jinak už je od toho neodtrhnete.

Nahoru se vracím na jakémsi šlepru, lano pořád běží, na umělohmotný hák nastrčím kroužek a už mě to táhne.

Koukám, že hned za mnou jede vzhůru hezká blondýna. Pomůžu náhodě: přitáhnu se za lano dopředu, tím uvolním kroužek a už se řítím dolů vstříc seznámení. Předpokládám, že k ní pomalu sjedu, jako bych se snášel na křídlech lásky, vysvětlím, že jsem se vysmekl, a požádám, jestli se můžu vyvézt s ní.

Naše gumová kola se objala, ale bylo to bouřlivější, než jsem čekal. Blondýně jsem málem vyrazil mobil. Psala zprávu. "Co blbneš?" řekla.

Takže na snowtubingu se seznamovat nedá. Naštěstí figurantkou byla Dáša, známe se už třicet let, takže mi ten náraz odpustila.

Snowtubing. Varování: tyhle gumy škodí vaší trpělivosti, neboť když sem pustíte děti, už je odtud nedostanete.

Mrtvák v korytu

Potom přišly sáně. Sáňkování je zase v módě. Vyvezli nás na hřeben do mlhy a o pár minut později už jsem se řítil dolů omračující rychlostí dvaceti třiceti kilometrů v hodině. Před sebou mám bílou propast a kilometry jízdy průsekem. Prásk, prásk! Nohou škrtnu o sníh. Točím se nebezpečně doprava. Stromy se blíží. Prásk! Srovnávám doleva. Prásk a prásk! Úleva: to není páteř, to praskají sáňky, jak nadskakuju na hrbolech.

Jsou to poctivé čtyři kilometry. Cítím je trošku ještě druhý den. Nechtěl jsem je projet jako bačkora, pěkně jsem do saní zalehl, jako to dělají závodníci, a tak jsem lehounce cítil stehna a třísla.

Zimní trojboj končí na svahu pod hotelem Harmony. Konečně jsem u koryta! Bohužel je to jen koryto bobové dráhy. Aspoň se svezu. Není to sice opravdová dráha z ledu, ale jede to snad čtyřicítkou. Celý kilometr řežu zatáčky, řítím se, brzdím, pouštím to a zase brzdím, krčím se v tunelech, nakláním se, vyrovnávám, do toho se divím, že jsem se nevyklopil, a namlouvám si, že svět kolem se mi tou rychlostí rozmazává.

Odměním se kávou a zmrzlinou champagne s jahodami a šlehačkou v Elan baru přímo na náměstí Špindlu. Voní dřevem, protože je jím celý obložený. Dám si sušit rukavice na krb a stulím se do křesílka. Klidně bych zůstal déle, ale čeká mě golf v protiatomovém krytu.

Těsně před převratem si ho tam v podzemí dnešního hotelu Harmony stihli postavit papaláši. Teď tam zkouším pár odpalů na trenažéru a pak hraji svou první jamku v životě. Nebudu troškařit, a tak si zvolím golfové hřiště Mauna Kea na Havaji. Stojím na útesu, vlny se rozbíjejí o skálu, palmy šeptají ve větru a já mám udělat jamku na čtyři údery. Potíž je v tom, že ji nevidím, protože dráha je zahnutá do písmene L a ještě vede do kopce. Taky je tam zeď palem.

Nějak se to podařilo. Tedy: po čtvrtém odpalu se míček zastavil asi deset centimetrů od jamky. Mám tři svědky.

Odpaly ve sněhu. Vyberte si, kde si chcete zahrát golf: v Arizoně, Kalifornii, na Havaji, či v Africe?

Analyn u mých nohou

Pak se z té námahy jdu zotavit do sauny. Je jich tady několik. V eukalyptové a bylinkové zní jemná indická hudba, v tropické slyším šumění džungle, zurčení potůčku a hlasy ptáků. Bezpečně poznávám hrkala amazonského a sovu rovníkovou. Ve finské sauně je hlavně vedro. "Kurňa, ještě minutu," povzbuzuje se nějaká dáma. Vydrží – a vystřelí odtud.

Pak vypadnu i já, ledový bazének, pak pár větších bazénů kraul a už na mě čeká Analyn. Zatímco mi drobná Filipínka masíruje chodidla, bavíme se o Pražském Jezulátku a o tom, že na ostrově Cebu, odkud pochází, zabili mořeplavce Magalhãese. Je nadšená, že jsem u toho pomníku kdysi byl. A zima tady jí prý nevadí.

Když mě plácne, což znamená "hotovo", jsem připraven na další disciplínu toho dne.

Je to husí stehno.

Exotické prsty. Masérka Analyn přijela z filipínských tropů do krkonošské zimy a její šikovné ruce stavějí lidi zase na nohy.

Jedu na večeři do Krakonošovy krčmy. Má vypadat jako stará „kerkonošská“ chalupa. Všechno je tady dobové, domácké. Obsluha oniká, a když nese předkrm, bramborovoškvarkové placky a orestovaná kachní jatýrka, očistí mávnutím utěrky kostkovaný ubrus jako ve filmu pro pamětníky a řekne: "Tak vašnostové, ať jim šmakuje!"

Když přijde na řadu husí stehýnko se zelím a kopřivo-kaštanovým knedlíkem, objeví se za oknem jakýsi obrovský, vousatý bezdomovec. Ne, je to Krakonoš.

Vejde dovnitř, všechny pozdraví, pak promluví s každým stolem, vypustí pár mravoličných ponaučení a rozloučí se s tím, že musí jít nastlat zvířátkům, aby mu v horách přes noc nepomrzla.

Dětem se to líbí. Dospělým taky. Už se těším, až zase někdy pojedu do Špindlu nelyžovat.

Krakonoš žije. Zaručeně pravý Krakonoš se zašel podívat do zážitkové restaurace, a jak je vidět, i vládce hor nosí hodinky.





Nejčtenější

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

Antropolog Martin Soukup
My máme hodinky, oni mají čas. Jak vědec zkoumá Papuánce s mobilem

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Hydroelektrárna Spálov v detailu. Po předešlé domluvě si ji můžete prohlédnout...
Putování krajinou skla. Na kole za největším podzemním jezerem Česka

Železný Brod bývá označován za ideální turistické rozcestí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš. Byla by ovšem škoda vyrážet za tak dalekými cíli a...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Další z rubriky

Zimní inspekce prověřila lyžování na Králickém Sněžníku.
VIDEO: Zimní inspektor: Lyžování na Dolní Moravě milují i profesionálové

Populární lyžařské středisko na Králickém Sněžníku si oblíbil Ondřej Bank i Eva Samková. V moderním areálu si na své přijdou rodiny s dětmi i zkušení lyžaři a...  celý článek

Nejvýše položená otáčivá restaurace na světě Drehrestaurant Mittelallalin leží...
Celosezónní skipas v Alpách za pět tisíc. Bomba švýcarského Saas Fee

Těžko byste hledali jiné místo, které lépe dokazuje, že lidská touha lyžovat nezná překážek. Systém lanovek a tunelů vás v Saas-Fee dostane do neskutečné...  celý článek

Na trati závodu
Skialpový závod jako recept, jak vidět nejhezčí místa švýcarských Alp

Láká vás skialpový výlet mezi nejvyšší alpské vrcholky? Pohled na Matterhorn, Dent Blanche i Weisshorn? Pro lyžaře s dobrou fyzičkou může být řešením skialpový...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.