Báječný prašan ve volném terénu

Báječný prašan ve volném terénu | foto: Peak Performance

Parádní lyžování na prašanu. Češi objevili Šeregeš daleko na Sibiři

  • 12
Lyžařskou sezonu jsme letos začali pozdě, nicméně v poměrně netradiční destinaci. Startovní pásku jsme protrhli v Rusku na Sibiři, ve středisku Šeregeš. A hned na začátku řeknu, že to stálo za to.

O tomto zimním centru jsem ještě zhruba měsíc a půl před cestou neměl ani potuchy. Přemýšlel jsem, na který rakouský ledovec vyrazit jako první a kontroloval předpověď počasí.

Těšil jsem se na lyže po půlroční pauze a samozřejmě na prašan. A v tom jsem při bloumání na internetu narazil na report z tohoto sibiřského střediska.

Několik málo informací naznačovalo, že sezóna začíná na začátku listopadu a že zpravidla začíná slušnou dávkou prašanu. Než spoléhat na přeplněné ledovce, půjdeme raději do rizika a do neznáma.

Celkem rychle jsme se dali dohromady s bratrem a fotografem a milovníkem prašanu Davidem Tanečkem a začali řešit, jak se tam dostat.

Šeregeš leží cca 5 500 km od Prahy východním směrem, místní čas je +6 hodin oproti Čechám. Nejbližší letiště odtud je Novosibirsk (550 km) a Novokuzněck (160 km). Letenka do bližšího místa byla o polovinu dražší, takže jsme se rozhodli letět do Novosibirsku. Na dopravu po zemi jsme pak zvolili auto z půjčovny. Nebyla to asi nejlevnější varianta, ale zaručila nám stoprocentní mobilitu. Samozřejmě bylo třeba také vyřídit víza - jednovstupové vyšlo na 2 500 Kč. Datum cesty jsme stanovili na 21. - 27. listopad.

550 km po sibiřské silnici

Když jsme se v pátek dopoledne potkali na letišti v Praze, bylo 12 stupňů nad nulou. Za pár hodin v Novosibirsku při výstupu z letadla jsme hned ve dveřích dostali facku. Bylo 11 večer a -26 pod nulou. Zima jak na Sibiři. Na letišti jsme ulehli na zem do skibagů, v pět ráno otevírala naše autopůjčovna, alespoň tedy oficiálně. Až po šesté se nám ale podařilo někomu dovolat a po dvaceti minutách dorazila slečna evidentně přímo z párty. Před sedmou jsme pak vyjeli směr hory. Cesta Sibiří je zážitek sám o sobě, který se asi musí zažít. Nicméně jak občas vypadá provoz na ruských silnicích zná snad každý dobře z youtube.

Šeregeš, Sibiř

Do Šeregeše jsme přijeli zhruba po osmi hodinách ještě za světla. Městečko tvoří činžáky, uhelné doly a hulící fabrika. Resort je pak tvořen relativně novými stavbami hotelů v různém stádiu dokončení. Podařilo se nám ubytovat v hotelu Akvilon, hned vedle sjezdovek. Bohužel až tady jsme zjistili, že nám slečna zapomněla dát i klíče k zamknutí auta. V Rusku se ale naštěstí nekrade, takže pohoda. Výrazně horší byl ovšem pohled na dojezd sjezdovek - 20 cm sněhu, občas koukaly keře, občas kamení.

Převýšení až 900 metrů

Dominik Brožek

Vášnivý lyžař a dobrovolný záchranář Horské služby z krkonošského Benecka. Rád jezdí spolu s bratrem a nedá dopustit na domácí Krkonoše. Lyžoval kromě Afriky na všech kontinentech, konkrétně na Novém Zélandu, v Uzbekistánu, Dubaji, Argentině, USA i Kanadě, za polárním kruhem v Norsku, na celém Balkáně, ve Španělsku, atd. Zatím TOP 3 místa? Lofoty, Jasná a Davos.

V Šeregeši je soustava zhruba 15ti lanovek a vleků, od těch prastarých až po nové kabinky. Převýšení dostupné lanovkami je cca 650 metrů, dalších 250 metrů se dá nastoupat po svých. Nadmořská výška 650 - 1 555 metrů v sibiřských mrazech byla naprosto nepodstatná. Skipasy se daly koupit na jednotlivá zařízení, případně na celý areál.

My jsme měli v rámci ubytování permici na kabinku Sky Way a telemix Panorama. Pro naše potřeby nakonec ani nic víc nebylo potřeba. K doplnění energie bylo v resortu množství bufetů cenové relace ala české hory a dražší. Pro příjemnou zábavu a pokoukání doporučujeme aprés-ski bar Grelka.

Pod lanovkou
U pokladny na skipasy

První dva dny byly ve znamení hledání nerozježděného prašanu, prozkoumávání resortu a okolí. Došlo i na pásy. Venkovní teplota -20, takže sníh byl fantasticky suchý, bohužel ve spodních partiích ho byl nedostatek a lyže dostaly občas zabrat.

Denně 40 cm prašanu

Naštěstí druhý den večer se oteplilo, začalo sněžit a po tři dny skoro nepřestalo. Takže nás každé ráno čekalo minimálně 40 cm prašanu. O nějaké úpravě sjezdovek, alespoň během naší návštěvy, nemohla být řeč. Jezdit se tak dalo všude a celý resort byl jedním velkým freeridovým hřištěm. Kupodivu lyžařů s prašanovými lyžemi jezdilo celkem hodně. Nicméně do obtížnějších míst se většinou neodvážili a tak jsme to nejlepší jezdili úplně sami. Na listopad, ostatně i kteroukoliv jinou část zimy, naprostá fantazie.

Dole se krčí Šeregeš

Kvůli ježdění od rána do tmy nezbylo moc času ani sil na otestování večerních společenských akcí. Vzhledem ke složení návštěvníků však i tato aktivita mohla být zajímavá a příjemná.

Na týdenní rozježdění na začátek sezóny byla naše Sibiř optimální. Bohužel trochu z ruky, takže 2/3 nákladů šly na cestu (letenka, víza, půjčení auta/shuttle). Vše ostatní se dalo pořídit „za pár“. I díky odlišnému kulturnímu prostředí jednoznačně doporučujeme. Milovníci „big mountain“ si zde sice na své úplně nepřijdou, všichni ostatní ale ano. K tomu prakticky nulové lavinové nebezpečí.

Finanční náklady

Letenka Praha – Novosibirsk: cca 9 000 Kč
Půjčení auta: cca 9 000 Kč
Skipas na týden a osobu: 2 000 Kč na celý resort
Ubytování na den a osobu: 500 Kč za běžný hotel
Jídlo: podobné ceny jako v Česku