Lyžování v Itálii: temperament a pohoda

"Cretino, cretino, cretino..." křičí rozzuřený Ital na ležícího snowboardistu, shazuje vztekle lyže a strhává rukavice. Mladík na zemi se omlouvá, ale zřejmě ne dost. A k tomu kouká trochu nadrzle. Vypadá to, že tady uprostřed italského lyžařského ráje kolem Madonny di Campiglio se v nejbližších vteřinách strhne boxerský zápas.

Bambino nade vše
Ve staccatu nadávek lze i bez znalosti italštiny bezpečně rozpoznat ještě jedno klíčové slovo - bambino. Stačí se pozorně rozhlédnout po místě činu a je zřejmé, co se stalo.

Kousek za dvojicí mladá žena sbírá ze sjezdovky dvě menší děti a vytřepává jim sníh z kulichů. Snowboardista nezvládl jízdu a při pádu, naštěstí už v minimální rychlosti, obě děti povalil. Nevypadalo to nebezpečně, ale děti prostě ležely. Jediný náhodný moment, který nakonec skončil jen tím křikem, řekl o lyžování v Itálii skoro všechno.

"Bambino" je na svazích, stejně jako v životě, svaté. Může se i vztekat, křičet, předbíhat a pořád bude chráněno. Když bambino upadne, ihned zastaví houf cizích lyžařů a začne pomáhat a utěšovat.

První postaví dítě na nohy a utře slzy, další přinese brýle a hůlky, třetí hledá rodiče.

Lyžování v Itálii: potěšení a pohodlí
A Italové-lyžaři jsou pořád stejně temperamentní. Zároveň však mají rádi dobrou zábavu a pohodu. Nezakládají si na tom, jak rychle a v jakém náklonu dokážou řezat carvingové zatáčky. Lyžují pro potěšení a lyžařská střediska jsou vesměs vytvářena tak, aby jim potěšení umožňovala.

Kolk stojí permanentky:

Kolik zaplatíte v Madonna di Campiglio najdete ZDE. 

Kolik zaplatíte ve Val di Sole:
Ve Folgarida - ZDE
.
V Marilleva - ZDE.
V Passo Tonale - ZDE.

Madonna di Campiglio i okolní střediska ve Val di Sole v Dolomitech - Folgarida, Marilleva či Passo Tonale (vše asi hodinu jízdy z Bolzana) - jsou přesně taková.

Až absurdním příkladem maximálního pohodlí pro lyžaře je moderní visutá lávka přemosťující údolí Madonny tak, aby nikdo nemusel sundat lyže. Ze směru od Folgaridy se mostek svažuje a jede to samo.

Opačně však jde mírně do kopečka. Oněch sto metrů stoupající rovinky nemusí sportovci vybruslit, protože je sveze pojízdný chodník připomínající velká mezinárodní letiště. Kousek za mostkem směrem na Passo Grosté (2443 m n. m.) pak čeká ta pravá lyžařská Itálie.

Tady sjezdovky i okolní terén připomínají vlnící se duny Sahary. Perfektně upravené dálnice bez boulí, nic není moc prudké ani extrémně náročné. Ti, kdo tu značili obtížnost tratí, zjevně lyžařům nadržovali. Zdejší černé pisty jsou ve skutečnosti spíše červené a červené zase modré.

Slunečné údolí
A nad tou krásou, kterou prý po většinu zimy zalévají sluneční paprsky - ne nadarmo se to tu jmenuje Val di Sole (Sluneční údolí), se vzpínají třítisícové rozedrané štíty masivu Brenta.

JAK SE TAM DOSTAT

Od hranic nejrychlejší cestou na dálnici na Mnichov, pak přes Brennerský průsmyk, do Bolzana a kousek před Trentem odbočit doprava na Mezzocoronu.

"Vy jste jezdili závodně? Je to dobré, snad jen nepředsouvejte tolik vnitřní lyži," říká lyžařský instruktor a bývalý juniorský sjezdař Graziano, který hranami svých lyží ladně a klidně vyřezává do sněhu ostré koleje.

"Nevím, jak jinde, ale italská lyžařská carvingová škola předepisuje nohy vedle sebe..." Italové to prostě musí mít vždycky tak trochu po svém. Poznáte to i při lyžařské pauze.

Gurmánské zážitky
Zatímco v Rakousku by na vás čekala polévka s obrovským játrovým knedlíkem, opečená klobása, maximálně vídeňský řízek s hranolky, na italských horských boudách nemá občerstvení daleko k večeři v gurmánské tratorii.

Předkrm? Co takhle třeba lahodné dušené hříbky s kukuřičnou kaší - polentou. Hlavní jídlo? Zapečené těstoviny se špenátem a parmezánem. K tomu míchaný salát. A láhev suchého červeného vína. Pak dezert - kalorická bomba - šlehaný dortík tiramisu. Nakonec káva. Ale pozor, ještě není konec... Aby kolena dobře pružila - štamprle grappy.

Lyžařské srdce krvácí nad ztraceným časem, ale plesá zároveň. To se to pak točí...

Kdo se nepřecpal, může si vychutnat jednu z místních sjezdařských lahůdek - opravdu nefalšovanou černou pistu Spinale dirretissima, která se kroutí jako had až dolů do Madonny di Campiglio. Tahle výjimka potvrzuje pravidlo.


Sjezdovka ostrá jako břitva nedává ani vteřinu na odpočinek. Stále se lomí, mění směr a přitom se dá jet hodně rychle, protože je skvěle upravená, je na ní málo lidí a skoro žádné děti. Ale přesto opatrně, aby to špatně nedopadlo...

Běžkař v Dolomitech

Lyžování v Dolomitech

Běžkaři v italských Dolomitech

Lyžování v Dolomitech

Lyžování v terénu v italských Dolomitech

,